Většinou čekám až píseň uzraje a přijde její čas
Určitě existují skladatelé, kteří dokážou sypat písně doslova z rukávu, ale mezi ně já rozhodně nepatřím. Málokdy se mi totiž stane, že si sednu a za večer napíšu kompletní písničku. Jednotlivé skladby většinou tvořím v delším časovém období. Někdy to trvá i půl roku, než klukům na zkušebně představím nový song. Říkám tomu proces zrání. Zčásti za to určitě může autocenzura a zčásti je to i čekáním na to správné osobní rozpoložení. Snažím se vždy v maximální míře předejít tomu, aby mi kolegové z kapely novou písničku na první dobrou náhodou nesestřelili. Mimochodem právě kapela je první publikum, přes kterou musí každá pecka projít. I přes veškerou kapelní demokracii jsou to někdy trochu boje, ale pokud písni věříte, je třeba si stát za svým. Finální dílo je pak společná práce, pod kterou jsme do určité míry podepsáni všichni.
Je zvláštní, že nejvíce hudebních nápadů mi probíhá hlavou večer před spaním, když zhasnu. Většinou jsou to nějaké útržky textů, dvojverší, motivy či melodie. To pak vznikají situace, kdy uprostřed noci odcházím s mobilem do koupelny, abych si nápad nabroukal nebo zapsal, protože se málokdy stane, že jej přes noc udržím v hlavě. Ostatně i při skládání mám rád tmu a ticho. Sedím, čekám a nechám volně běžet myšlenky. Pamatuji si, jak mi kdysi Jirka Veselý (baskytarista a skladatel, dlouholetý člen skupin Vladimír Mišík & Etc…, Bratři Ebenové, Žlutý pes, Stromboli, Big Heads a další…) říkal, že při skládání bych neměl mít v rukou žádný hudební nástroj, že melodie se musí zrodit v hlavě a harmonii už pak člověk dotvoří. A opravdu na tom něco je. Zpěvová (melodická) linka společně s textem jsou za mě v písni to nejdůležitější – to by měl být právě ten unikát, který celou nahrávku ve finále „prodá“!!! Zaranžovat se dá posléze cokoliv jakkoliv.
Náš kapelní „systém“ tvorby, který se nám léty osvědčil, je většinou založený na tom, že někdo přinese buď demáč v různých fázích rozpracovanosti, nebo třeba jen zpěv s akustickou kytarou (moc se nám neosvědčily jam-sessions – ty většinou dopadají tak, že máme spoustu hudebních nápadů, které nikdo už pak nedodělá). Poté dáme dohromady hrubou formu písně, kterou na zkušebně pocitově nahrajeme do clicku v klasickém složení kytara, basa, bicí a zpěv. Pak začneme tvořit aranž – nejdříve rytmiku a kytary. Postupně pak doplňujeme synthy, loopery, back-vokály až nám z toho vyleze demáč, který máme nabraný po stopách. Následně jej posíláme producentům a bavíme se o možnostech, jak a kam songy posunout dál. Hodně spolupracujeme s producentem Romanem Kašníkem (Studio Reset), který je mj. úžasný klapkař a navíc miluje kapely z osmdesátek. On skvěle naši hudbu dotváří – je to takový pátý člen kapely. Také rádi děláme s Borisem Carloffem (Studio Soundevice). Na něm je super, že se nebojí do pecky zasáhnout i poměrně radikálně a hlavně ví, proč to dělá.
Nikdy jsme nešli cestou singlů, ačkoliv nám to bylo občas doporučováno. Chtěli jsme a chceme dělat desky. Přijde nám, že deska je odrazem fáze vývoje kapely. Teď chystáme v pořadí třetí album, které bude hlavně jiné v tom, že za mikrofonem byl Tomáš Kulhavý. Tomáš je typově hodně jiný zpěvák, než je Julian, se kterým jsme udělali první dvě desky. Písně na nové desce budou proto trochu špinavější a temnější.
V případě Věcí v životě to bylo ale trochu jinak. Tehdy v roce 2012 jsem měl v šuplíku hotovou píseň s názvem Pátky, ty se mi zdaj, která textově nezapadala do konceptu kapely, jelikož zachycovala hodně vážné téma. Chtěli jsme na podzim vydat první desku a bylo potřeba několik písní dodělat. Seděl jsem doma a v počítači si pročítal soubor s úryvky textů. Našel jsem v něm ty čtyři řádky, které tvoří současný refrén písně Věci v životě, a velmi dobře fungovaly s melodií výše zmíněných Pátků. Píseň jsme nahráli a vyšla na debutovém albu Sabráž.
Píše se rok 2022 a moje žena, která pracuje v marketingu pro dealera jedné automobilové značky, přichází z práce s tím, že byla oslovena režiséry Davidem Laňkou a Martinem Müllerem, zda by jim do nového filmu Spolu nezapůjčila dva vozy. Jak se říká, příležitost dělá zloděje, tak neváhala a pánům režisérům nabídla zároveň i písně z naší tvorby (díky moc Ivčo!). Poslali jsme jim celkem čtyři a oni si vybrali právě Věci v životě, které během let, a hlavně i s ohledem na změnu frontmana, byly přearanžovány do současné rockovější podoby. Samozřejmě mě coby autora potěšilo, že se právě moje píseň objeví v takovém skvělém filmu, na druhou stranu jsem spíš čekal, že bude vybrána některá z trojlístku zbrusu nových songů.
Tady trochu odbočím – již v minulosti jsme měli filmovou zkušenost s písní Skrytý city a s tou to bylo velmi podobné. Vyšla na první desce, poté s jinou aranží na druhé a teprve poté si ji režisér Rudolf Havlík vybral do filmu Po čem muži touží. Trochu jsme si v kapele dělali srandu, že možná všechny naše písničky budou nakonec filmové, jen někdo musí pro ně natočit ten správný film. Tady mě napadá ještě jedna filmová vsuvka. Pro našeho kamaráda Jirku Mádla jsme napsali dvě písně k jeho autorským filmům Pojedeme k moři a Na střeše, ale ani jedna se v nich nakonec neobjevila. Možná toto je přesně ten důvod. Pokud jsme něco dělali prvoplánově, tak se to často minulo účinkem. Život mi postupně ukázal, že určitá přirozená cesta bez mantinelů a poctivá práce je pro hudbu lepší než něco uměle tlačit publiku naproti. Já osobně v hudbě, a ostatně i v životě, miluji faktor štěstí a náhody.
Zpět k Věcem v životě. Blížila se premiéra filmu Spolu a my věděli, že v něm naše píseň zazní. Zeptali jsme se tedy režiséra Martina Müllera, zda by nám tvůrci poskytli nějaké záběry a my tak mohli k filmu natočit i oficiální videoklip. Bylo velmi milým překvapením, že jsme týden před premiérou filmu obdrželi kladnou odpověď. Věděli jsme, že to je pro nás šance se podílet na něčem opravdu výjimečném a takové šance je třeba využívat. Času nebylo moc, a proto bylo tedy potřeba jednat velmi rychle. První telefonát směřoval na kamaráda a režiséra několika našich videoklipů Vítka Hradila, který přes velkou časovou tíseň svolil, že klip alespoň sestříhá. Zbývalo tedy najít šikovného režiséra. Jako prvního jsme zkoušeli Michala Havlíčka, který odmítl, jelikož byl tehdy v zahraničí. Jako dalšímu jsme volali Ondrovi Soukupovi. Ondra propátral diář a našel v něm půlden volna.
Zbývalo pět dní do premiéry filmu a my se sešli s Ondrou v Pardubicích v prostorech, ve kterých jsme několik videoklipů natočili. Měli jsme super plac a techniku, ale potřebovali jsme doladit scénu. Opět nám v tomto trochu pomohla náhoda. Na podiu probíhalo testování velké LED obrazovky a před ní stály tři prakťáky. Přiznám se, že čím jsem starší, tak mám rád věci připravené bez nutnosti větší improvizace, ale tady si to všechno dohromady sedlo jako p*del na hrnec. Ondra odvedl úžasnou práci a my měli za čtyři hodiny hotové náběry. Poté upload a download 120 GB dat – upřímně, ani to nebyla žádná sranda, jelikož Víťa musel začít stříhat prakticky okamžitě. V neděli mi napsal, že vše úspěšně stáhnul a jde na to. V pondělí večer byla „na stole“ první verze. Poté následovaly dva dny týmového dolaďování, do kterého již byli zapojeni i tvůrci týmu. Přáli jsme si, aby každý měl svůj prostor se ke klipu vyjádřit a ve finále jsme byli všichni spokojení. Ve středu večer jsme měli hotovo.
Týmová práce nakonec slavila úspěch a já jsem nesmírně šťastný, že jsme měli s kapelou SABRAGE tu čest se spolupodílet na vzniku skvělého celovečerního snímku Spolu.
Píseň Věci v životě ve filmové aranži se mj. objeví na nové desce SBRG, která vychází 12. prosince 2022.
Jak ke své tvorbě přistupujete vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
