Víte, co je mikrotonální hudba?

Pokud vaše odpověď zní ne, tak to nás asi bude víc. Já to také dlouhou dobu nevěděl a k prozkoumání tohoto neobvyklého tématu mě přiměl baskytarista, který si říká MonoNeon. Sledoval jsem jeho videa na YouTube a byl fascinovaný jeho rozhodně unikátním přístupem ke hraní na basu (je levák, ale hraje na basu pro praváky v obráceném gardu – blázinec). MonoNeon ale není jenom nějaký youtubař, má svůj umělecký koncept, manifest, ve kterém demonstruje lásku k minimalismu, zářivým barvám, naprosté umělecké svobodě a tvořivému DIY (do it yourself – udělej si sám). Jeho nový nástroj mě opět utvrdil, že je potřeba více takových MonoNeonů, abychom osvěžili nás přístup ke světu. Zářivě oranžová baskytara s názvem MonoNeon Microtonal bass má totiž o něco víc pražců než klasické basy. A nyní se dostáváme k tomu, co to vlastě je, ta mikrotonalita.

Neuškodí stručný teoretický úvod. Nejmenší interval v západní hudbě (tak ji všichni velmi dobře známe) je půltón. Na kytaře nebo base je to prostě vzdálenost mezi jednotlivými pražci. Na piánu vzdálenost mezi bílými a černými klapkami. Do jedné oktávy se nám vejde přesně dvanáct půltónů a to je tónový materiál, z kterého vychází naše hudební kultura. Pokud ale zabrousíme více na východ, tak tam najdeme poněkud složitější tonální systémy – v Indii mají v jedné oktávě 22 śruti intervalů, nemluvě o systémech Indonésie, Thajska, Barmy nebo arabské a africké hudby. Prostě u nich nefunguje jako nejmenší interval půltón, na které jsou naše evropské uši zvyklé a tak nám jejich melodie můžou leckdy připadat velice těžko stravitelné a dokonce i falešné. To je kouzlo mikrotonálního systému. Ale nemusíme daleko cestovat a stačí si uvědomit, že když vytáhnete (nebo ohnete) strunu na kytaře, tak se dostáváte do mikrotonálního světa. V blues a jazzu se tomu říká "blue tóny", tóny někde mezi půltónem a tónem, ale nikdy ne přesně v ladění. Díky nim získává melodie nebo i riff to správné napětí. Baskytaristé hrající na bezpražec a kontrabasisté se také pohybují v mikrotonálním světe. Nutno ovšem říci, že často nedobrovolně.

Jak tedy funguje MonoNeonova baskytara? Mikrotonální systém použitý na baskytaře je v rozsahu 24 standardních pražců, které jsou ale rozdělené napůl dalšími pražci. Tím dostanete čtvrttónový interval mezi pražci (50 centů), místo klasického půltónu (100 centů). Jak na tenhle bláznivý nápad MonoNeon přišel a hlavně proč potřebuje mikrotonální basu? Jeho odpověď je stejně umělecká, jako jeho hraní: "Moje fascinace mikrotonalitou je neformální, stejně jako moje fascinace dadaismem, bervami a dalším vizuálním uměním. První, kdo mě přivedl k mikrotonální hudbě byl David Fiuczynski (jazzman, který nechce hrát jazz), kterého jsem potkal během mého krátkého pobytu na Berklee. Od té doby jsem se stal jakýmsi ´mikro-diletantem´ a snažil se rozšířit možnosti klasického 12 půltónového systému. Doufám, že víc a víc hudebníků bude hrát mikrotonální hudbu, ne jenom jako dosud avantgardní klasičtí skladatelé, a že dojde na fúzi zvuků Juliana Carrilla a Alberta Kinga, Ivana Wyschnegradského a The Bar-Kays nebo Easley Blackwooda a Rev. Miltona Brunsona. To jsou nápady, které mám momentálně v hlavě."

Hm, zajímavé, že? Ještě předtím než MonoNeona odsoudíte (to jde velice snadno, zejména po shlédnutí jeho videa, kde je mikrotonální basa v akci) s tím, že to další bláznivý umělec, zkuste se zamyslet na tím, jak posunout svoje vlastní hranice. Jak rozšířit svoje hudební obzory a vydat se tam, kde ještě nikdo před vámi nebyl. Nebo spíš takhle, kde před vámi nebyl milion imitátorů a hudebních turistů. Poselství lidí jako je MonoNeon je jednoduché. Jsme lidé, tak tvořme, dělejme chyby a sdílejme svoji cestu s ostatními.