Vladivojna La Chia: Do nové desky se vloudila erotika, ze sklepů zbyla mystika

V posledních letech děláte hodně scénickou a filmovou hudbou. Dalo by se říct, že potřebujete vnější podněty – zakázku a pevný termín –, abyste mohla začít pracovat?

Ne, já jsem ve své práci poměrně disciplinovaný člověk, a skládání hudby je moje nejmilejší činnost. Tvořit sama pro sebe je velmi svobodné, ale ty tematické mantinely u filmové a divadelní hudby mě velmi baví. Ráda sloužím něčemu, co mě přesahuje.

Tenhle druh hudby má sloužit hlavně jako kulisa. Vy jste živel. Jak to jde dohromady?

Mě tyhle kontrasty baví. Nemám problém se podřídit a upozadit. Na druhou stranu mám štěstí, že jsem doposud narazila na režiséry, kteří pro své filmy potřebovali výraznější hudbu. Ale jsem zvyklá dělat také nenápadné podkresy. Svou živelnou náturu uplatním dost dobře na vlastních koncertech.

Nedošlo přesto někdy k situaci, že jste nebyla sladěná s požadavky režie?

Režiséři spíš bývají příjemně překvapení, protože se mě ze začátku trochu bojí. Můj mediální obraz je mnohem excentričtější než skutečnost. Jestli ale někde něčeho bylo hudebně moc, vycítila jsem to většinou jako první.

Vaše nová deska Tam v hluboké tmě tepe a září je inspirovaná světelnými performancemi, které se odehrály ve středověkém sklepě. Pro gotiku je typický kontrast světla a tmy, božských výšin a těch nejnižších pudů. Přišla jste do toho sklepa už s tímhle tématem, nebo si vás našlo samo až tam?

Když mě oslovila choreografka Nataša Novotná, abych se k ní a světelné designérce Pavle Beranové loni v létě přidala do chystané performance pro Light Underground v GHMP (Galerii hl. města Prahy, pozn. aut.), připadala jsem si v tu chvíli jako úplně nepopsaný list papíru. Na začátku vlastně nebylo žádné pevné zadání, takže jsem vypla hlavu a řídila se pouze vlastní intuicí a tím, co na mě uvnitř toho gotického sklepení dýchalo. K performanci s názvem Pod prahy jsem složila hudbu a texty na pomezí surrealismu. Na novém albu jsou však jiné nové skladby se svou vlastní energií a poetikou. Do nové desky se vloudila erotika, ze sklepů tam zbyla mystika.

Je to ten důvod, proč moc nechcete rozebírat, proč deska vznikla?

Víte, ten proces byl docela zvláštní a vlastně ho ještě nemám vnitřně úplně zpracovaný. V září jsem v tom stejném gotickém sklepení měla ještě své sólové koncerty, které jsem chtěla původně na vinyl dát jako živák souběžně s hudbou z oné perfomance z léta. Jenže život byl ke mně v osobním životě štědrý, a tak nové emoce zastínily ty starší a vzniklo tohle album, kde hraje velkou roli světlo, tma, erotika a nějaký podprahový mysticismus. Byla to velmi intuitivní práce, ve které se promíchaly čerstvé emoce se starým duchem sklepa. Prostě jsem dala prostor svému podvědomí.

Podvědomí vás předběhne a řekne něco za vás?

Asi ano. Víte, my lidi máme hrozně nalinkovaný život. Všude samý systém a řád. Tvorba je jedna z mála činností, kde můžete vypnout logiku a rozum. Necháte se unášet něčím, co vás přesahuje, a plujete do neznámých vod. Jemně to korigujete a rozjímáte nad tím, co u toho cítíte a co z toho chcete zaznamenat. No, a ani se nenadějete a nová deska, kniha nebo obraz je venku.

V souvislosti s duchovnem a smyslností mi automaticky naskočí tantra jóga. Máte k ní nějaký užší vztah, nebo vás naprosto míjí?

Chodím na gravid jógu (smích). Viděla jsem pár dokumentů o tantře. Některé její prvky nevědomě zavítaly i do mého milostného života, ale nijak tantru nevyhledávám. K ezoterice mám obecně komplikovaný vztah.

Jak moc je pro vaši desku důležitý prvek tajemství?

Docela dost. Snažím se nebýt prvoplánová. Některá spojení, která pro mě osobně mají hluboký smysl, nechávám často v náznacích. Důvod, proč dělám desku takovou, jaká je, se nemusí nutně ztotožňovat s tím, jak ji posluchač vnímá. Někdo kupříkladu v textu singlu Tam v hluboké tmě tepe a září četl informaci, že budu mít miminko, jiný v něm viděl stav, který jsem zažívala po úrazu na konci roku, někdo zase spiritualitu sklepení. A pro někoho je to jen poetický song o šukání. Všechno tohle tam může být obsaženo a já nechci dávat k písničkám návod, jak se mají číst.

Nejste trochu zvědavá, s jakou další šílenou teorií kdo přijde?

Vždyť je to takhle mnohem pestřejší. Strávila jsem pět let s lágrovou umělkyní Annou Barkovovou. Pohybovala jsem se v jasných mantinelech a už jsem se prostě potřebovala změnit přístup i žánr.

Vaše deska je dost minimalistická. Každý nástroj dostal hodně prostoru, aby vyzněl. Jak moc jste počítala s tím, že ve tmě zvuk vnímáme daleko ostřeji?

Máte pravdu v tom, že je to pro mě spíš noční deska. Intimita noci a samoty vám dává hodně prostoru pro zbystření. Nepotřebujete toho tolik. Je to velký kontrast k předchozímu albu Hrdinům naší doby, které jsem nahrávala s velkou kapelou. Teď jsem se uzavřela do svého světa.

Také zní dost domácky. Jako by na ní hrálo všechno, co dům dal.

Dělala jsem si sound design ze zvuků, které mě obklopovaly. Můžete tam slyšet nože, tibetské zvonky, Venušiny kuličky, brusku, štětce a vedle elektroniky ještě sto let starou kytaru.

K tomu jste došla sama, nebo jste se někde inspirovala?

Myslíte k tomu využívat, co dům dal? Jsem zvyklá takhle pracovat. Na starším sólovém albu Tajemství (s)prostěradel, které jsem si také celé sama nahrála, jsem využila věci, které nabízel opuštěný statek v Bezděčíně, kde jsem strávila celé léto.

Půvabný mi přišel název vašeho domácího studia – Mrtvola. U nás v rodině se rodinnému počítači říkalo Důchodce, protože byl jednoduše morálně zastaralý. Došla jste k Mrtvole podobně?

Tak mu říkám už delší dobu, ale až před měsícem dostálo svému názvu. Všude létaly stovky much. Jako by tam smrděl hermelín. Pak jsem poslouchala sousedky a zjistila, že přímo v patře nad námi tři týdny v těch největších vedrech ležela mrtvola, která se rozložila do matračky.

Před rokem jste v rozhovoru pro ČT Art naznačila, že se zase chcete pustit do blackmetalu. Nepopostrčila vás tím směrem právě tahle příhoda?

To mám za sebou. Měla jsem metalovou kapelu Vladivojsko, kterou jsem rozpustila před třemi lety. Je možné, že jsem se v tu chvíli k metalu chtěla vrátit. Občas mě přepadne nostalgie po tvrdé muzice.

Vladivojsko má taky vtipnou genezi. Někdy v roce 2015 jsem zrovna skládala hudbu pro představení Natálie Kocábové, ve kterém hrála Tereza Brodská. Ta mě jednou po představení vzala na zkoušku jedné metalové kapely, kde jsme se opilz a já tam s klukama nějak blbla. Další den mi zavolali, jestli bych nebyla jejich kouč. Mně to přišlo bizarní, ale řekla jsem si, že to může být zábava, a nabídku jsem přijala. Pracovala jsem s nimi asi měsíc a natolik mě strhla ta jejich energie a mladistvý zápal, že jsem se rozhodla si z nich udělat plnohodnotnou kapelu. Pak jsem dostala zápal plic a měsíc ležela doma. Kluci mi posílali svoje věci a motivy, já z nich postříhala formy písniček, složila texty a do půl roku bylo venku album Hořící hlavy.

Ještě k Mrtvole. Jak jste své studio dávala dohromady?

To je strašně dlouhý proces, trvá už od roku 2007. Nejdřív přišel na řadu počítač, hudební software, pak jsem nakupovala zvukovky, pluginy, různé banky zvuků – něco jsem si dělala sama. Pak nástroje, pořádný mikrofon. To je cesta na celý život.

Jaký software se vám osvědčil?

Cubase. U toho už jsem zůstala. Dá se v něm dobře dělat i filmová hudba. Zkoušela jsem taky Logic, ale ten mi přišel úplně unlogic.

Řešíte věci jako odhlučnění a bedny?

Mám bedny Genelec plus různá sluchátka. Odhlučnění jsem měla, ale teď ho nemám, protože mě baví, když mi kolem oken jezdí tramvaj a ta je pak slyšet v nějakých nahrávkách. Sousedí jsou Balkánci, co hrozně rádi sami hrají. Když ale potřebuji k nahrávání úplný klid a ticho, domluvím si seanci v jiném studiu.

Zrovna jste se vrátila ze zkoušky nové kapely Tepe a září, ve které opět figuruje Terezie Vodička Kovalová. Co všechno pro vás tohle partnerství znamená?

To je trochu jinak. Terezie není přímo v kapele Tepe a září, ale bude součástí našich prvních koncertů. Budeme spolu hrát první polovinu jen v duu a druhou půlku koncertu už odehraju s novou sestavou.

Teď k vaší otázce partnerství. Asi nejsou dvě odlišnější osoby na planetě než my dvě (smích). Takže naše propojení je hodně o toleranci a svým způsobem i o bezpodmínečné lásce. Máme za sebou dlouhou historii a to je taky hodně důležité. Mě hrozně baví aranžovat hudbu, kde je violoncello, a Terezie je nesmírně flexibilní. Jí stačí párkrát si poslechnout, co potřebuji, a hned to tam je. Je to až neuvěřitelné, jakou má hudební paměť. Ona je vystudovaný hudebník, já samouk. Každá máme jiný přístup k hudbě i k životu, a to se odráží v naší synergii, kde nechybí láska ani napětí.

Zmiňovala jste, že zkoušet s novou kapelou je moc fajn, ale také hodně náročné. V čem?

No, je to náročné hlavně v časové koordinaci. Já jsem zvyklá trávit zkoušením celé dny. Hudebníci jsou dnes roztříštěni do mnoha projektů a musí mít spoustu různých kšeftíčků, aby se uživili. Být muzikantem je prostě dřina. Nejraději mám soustředění, kde se zkouší několik dní v kuse a nikdo neřeší nic jiného. Tráví se společný čas i po zkoušení, což velmi pomáhá koncentraci a hudebnímu a lidskému sehrávání. Z nové kapely jsem však nadšená a užívám si náš společný čas. Vidím, že to všechny baví a jdou do toho naplno, a to je pro mě momentálně nejdůležitější. Na klávesy hraje Karolína Šustová, na bicí Honza Horváth a na basu Tereza Čepková.

Nedrhnou zkoušky na tom, zprostředkovat svou představu ostatním?

No, ani bych neřekla. Muzika už je hotová, takže je to spíš o tom sehrávání a hledání, aby to bylo živě ještě lepší. Těším se, až budeme dělat i nějaké moje starší věci a oni mi budou házet nabídky, jak co zahrát, aby se to posunulo. To bude i pro mě hodně inspirativní. Od příštího roku chci s Tepe a září hrát regulérní koncerty, takže musíme nacvičit mimo novou desku ještě dalších osm věcí, abychom měli plnohodnotný program. Na to se vrhneme v listopadu. Budu sice už v osmém měsíci těhotenství, ale snad to zvládnem!