Vrstevnaté písničky o marnosti na albu Ondřeje Galušky se jen tak neoposlouchají
Dlouholetý předák žánrově neukotvených Eggnoise, Ondřej Galuška, se po letech fungování na domácí scéně propracoval k prvnímu sólovému dlouhohrajícímu albu, které podepsal pouze svým občanským jménem. Kolekce nazvaná Stručný úvod do filosofie marnosti pokračuje v barevném rukopisu kapely a přidává velký bonus v podobě silných, filozoficky laděných textů. Že by další kandidát na domácí desku roku?
Ondřej Galuška se na hudební scéně pohybuje od roku 1994. Jeho kapela Eggnoise se z původně post grungeové polohy přetransformovala do podoby neukotvené písničkářské entity s přístupnými skladbami, které oplývají na první poslech komplikovanou stavbou i aranžemi. Po čtyřech deskách kapely se Ondřejův rukopis začal projevovat i v sólové podobě: v rámci projektu O. G. & The Odd Gifts, tvorbou hudby pro film nebo divadlo, v experimentálním projektu MiniMa (album Ligeticitations), skrytě i na dětské desce Krev není voda.
Hloubavá povaha autora se krásně obtiskla do knihy Tělo hudby, hudebně filozofické práce koncipované pro širší čtenářstvo se zájmem o hudbu. Není divu, že i letošní novinka Stručný úvod do filosofie marnosti, kterou Galuška vydává pod svým občanským jménem, se veze na podobné vlně, kterou bychom mohli spíše charakterizovat jako záplavu nápadů, odkazů a energie.
„My o to nestojíme, my tady nečekáme, na žádný Boží království / jediný o čem sníme, jediný oč žádáme, je odporovat bezpráví,“ útočí Ondřej Galuška hned s prvními verši úvodní skladby Největší zátěž a svou odpovědí bez příkras mi připomíná Katarzii, která také hned úvodními verši desky Celibát jasně nastavila základní myšlenkové mantinely své výpovědi.
První čistě česky otextovaná deska autora má i svou zadumanější polohu – „ať projde peklem, kdo hledá ráj,“ opakuje Galuška ve skladbě Empedokles a jasně tím připomíná, že je absolventem oboru filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Potřebuji, aby texty byly o něčem,“ přiznal Ondřej v podcastu Host Reportéra a i další položky desky mu dávají za pravdu.
Dlouhá trvanlivost desky Stručný úvod do filosofie marnosti není jen výsledkem barevného hudebního obsahu, ale i texty, které vyžadují opakovanou konzumaci. Nadšení nekalí ani celkově negativní vyznění textů, kterým vévodí téma marnosti našeho konání a pomíjivosti všeho. To krystalicky charakterizuje druhý singl Proces výrazně inspirovaný románem Franze Kafky. I ten ale základní téma dokáže přetavit do hned několika rozdílných podob a opepřit řadou skrytých fórků.
Ona textová hutnost, která v sobě skrývá i spoustu hravých, až dadaistických prvků, vzbuzuje otázku, proč autor tento svůj zlatodol tak dlouho skrýval za dříve primární angličtinu. Vedle už zmíněné Katarzie člověka napadnou i spojnice s kapelou Zrní, která na nezávislé domácí scéně také úspěšně nasazuje laťku textové náplně (v jejich případě tu a tam angažované) výrazně vysoko.
Co na desce ocenítě jako hudebníci?
Jsem přesvědčen, že album by mělo po hudební stránce vysokou úroveň, i kdyby si Ondřej Galuška desku musel produkovat sám. S pomocí Jonatána „Pjoni“ Pastirčáka (jinak též ISAMA ZING) ale posunuje mozaiku Stručného úvodu do filosofie marnosti na ještě vyšší úroveň. A to nejen díky zcela přirozenému prolnutí akustických nástrojů s elektronikou, ale i díky funkčnímu užití řady hostí. V Orientačním běhu exceluje basklarinet Ondřeje Vychodila, v řadě dalších skladeb (Empedokles, Děvčátko na řece nebo Proces) marimba Radka Doležala, která dává skladbám takřka karnevalovou podobu. Interpretace části písní se ujali nenápadní hosté jako James Harries, Bára Zmeková nebo Jakub König (Kittchen, Zvíře jménem podzim).
Asi nejvýraznějším prvkem na recenzovaném albu je Ondřejovo spojování smutných textů a pozitivní hudby. Dalšími výraznými pilíři na desce jsou členové skupiny The Odd Gifts. Na bicí a perkusivní nástroje včetně kovových barelů hraje Michael Nosek. Na baskytary a kontrabas Jaryn Janek, na kytary Jan Mizler a Ondřej Galuška, jenž společně s Filipem Jiskrou hraje také na pozoun.
Nabízí se otázka, čím se Stručný úvod do filosofie marnosti liší od předchozí tvorby Eggnoise. V textové stránce je novinkou absolutní dominance českého jazyka. Po hudební stránce pak do „nařasených skladeb“, které po eggnoisovsku často utečou z klasického schématu sloka-refrén-sloka-refrén do úplně nových poloh, vstupují nové nástroje (vedle marimby a basklarinetu ještě preparovaný klavír Vojtěcha Procházky) a důmyslná elektronika producenta Jonatána Pastirčáka. Výsledkem je deska, která překypuje nápady všeho druhu a jasně se tak hlásí o titul nejlepší domácí dlouhohrající kolekce roku. I marnost a pomíjivost má evidentně své silné kouzlo.
Ondřej Galuška – Stručný úvod do filosofie marnosti
Tranzistor, 2022, 39:44
90 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
