Všežraví The Ploctones sází na souhru a celistvý zvuk

Těm z vás, kteří pravidelně navštěvujete tradiční letní festival Bohemia Jazz Fest, který u nás již devět let pořádá vynikající jazzový kytarista Rudy Linka, jistě nebude jméno holandské skupiny The Ploctones tak úplně neznámé. A těm z vás, kteří doposud neměli tu čest se s touto kapelou setkat, se jí pokusím na následujících řádcích představit. Protože kdo viděl někdy The Ploctones naživo, nebo alespoň slyšel z desek, jistě mi dá za pravdu, že tahle skupina si pozornost rozhodně zaslouží...

Skupina The Ploctones vznikla v roce 2004 v sestavě Anton Goudsmith - kytara, Efraïm Trujillo - saxofon a flétna (dle dostupných informací zde není žádná vazba na Roberta Trujilla z Metallicy, ale jedná se o pouhou shodu příjmení), Jeroen Viedag - baskytara a kontrabas a Kristijan Krajncan - bicí. O rok později již měli na kontě svůj albový debut a to dokonce hned živou nahrávku nazvanou Live Op Het Dak!. Na první studiovou nahrávku si ale museli fanoušci počkat až do roku 2009, kdy vyšlo album nazvané poněkud netradičně ´050.

Toto album se setkalo s velmi vřelým přijetím nejen v řadách fanoušků, ale i u hudebních kritiků a v médiích. V roce 2010 získal kytarista a kapelník Anton Goudsmith prestižní holandskou jazzovou cenu VPRO/Boy Edgar Prize. A hned následující rok obdržela kapela pozvání od čechoameričana Rudyho Linky do České republiky, aby zde vystoupila na jím pořádaném putovním festivalu Bohemia Jazz Fest. Přestože v té době měla na kontě již třetí - v té době zbrusu nové album 3...2...1..., v našich končinách byla stále prakticky neznámá. České publikum ale nadchla a pořadatel festivalu byl od té doby zavalen žádostmi, aby tuto kapelu na svůj festival pozval znovu.

V roce 2013 vydala kapela novinkové album Ploc, na kterém se představil i nový bubeník Martijn Vink a vydala se na úspěšné turné po Holandsku a okolních zemích. No a v letošním roce se konečně dočkali i čeští fanoušci a zejména díky Rudy Linkovi si mohli své oblíbence znovu vychutnat naživo. A to ne jen jednou... kapela v naší republice vystoupila v rámci festivalu hned třikrát - dvakrát v Praze a jednou v Domažlicích. A pokaždé ji čekalo velmi vřelé přijetí a bouřlivé ovace... a kdyby po jejich vystoupení nemělo následovat další, diváci by je z pódia asi hned tak nepustili. Zkrátka jméno kapely The Ploctones je nejen v Holandsku a u nás, ale potažmo už i ve světě vyslovováno s čím dál větším respektem a uznáním. A to samozřejmě více než právem...

Tolik tedy stručná historie a současnost kapely a teď ještě pár slov k jejich hudbě samotné. Hovořit totiž o hudbě The Ploctones jako o "pouhém" jazzu by byla velká chyba. V jejich hudbě se totiž prolíná spousta (mnohdy zdánlivě neslučitelných) vlivů, rytmů a hudebních stylů. V jejich hudbě uslyšíte jazz, stejně jako rock, blues, funk, ale třeba i latinu, pop, r n´b, country a dokonce i punk. S naprostou lehkostí, samozřejmostí a zručností sobě vlastní, prolamují The Ploctones bariéry těchto stylů a vyvolávají ve svých posluchačích omamný pocit osvobození a divokých fantazií. A to vše s přímo nakažlivou radostí, kterou snadno přenáší i na publikum. Efraïm tahá tóny až ze samotného dna svého saxofonu, Anton doslova tančí na strunách a bez okolků rozjíždí svá živelná sóla, za jaká by se určitě nemusel stydět ani sám velký guru Hendrix. A za zády jim k tomu šlape bezchybná rytmika v podání Jeroena a Martijna.

Kapela se na koncertech vyžívá ve spontánních improvizacích, při nichž nejednou překvapí sami sebe, což dodává jejich skladbám neustálé napětí a obrovský náboj. Přesto ale nehrají improvizace typicky jazzovým způsobem, při kterém si jednotliví hudebníci postupně předávají sóla, ale jejich sóla se důmyslně proplétají celou skladbou a přirozeně se pojí s celou kapelou. Souhra a celistvý zvuk kapely má v The Ploctones prostě vždy přednost před egoismem jedotlivých členů. A když si k tomu všemu přidáte ještě neuvěřitelně chytlavé melodie a rytmy, špičkové instrumentální výkony a obrovské nasazení... vyjdou vám z toho jedineční THE PLOCTONES!!!