Vybírám kytaru do 8 tisíc: závěrem exceloval podvraťák
Málokdy uvidíte na plakátech něco jiného než Stratocastera nebo Les Paula. Hodně muzikantů tak může mít pocit, že cokoliv jiného není „in“. Realita je na každý pád jiná. Třetím dílem tento testovací mega maraton i proto finišuji s modely kytar tak trochu mimo zažité standardy.
Tahle kytara byla jedním z mála opravdu příjemných překvapení testovacího dne. Její trochu netypická konstrukce připomíná pouliční směsku Precision Bass s Jolanou Galaxis a má předobraz v modelu Fender Mustang. Zpracování odpovídá modelům pod 10 tisíc korun a docela jiný pohled na nástroj přináší pro mě nostalgické vibráto. Dva singly s mírným sklonem a přepínání snímačů pomocí přepínačů na horní straně kytary to moc nevylepšují, nicméně při samotném hraní na tyto nezvyklosti nejspíš velmi rychle zapomenete. Hra je opravdu příjemná a zvuk má barev jako od Picassa.
Pomocí přepínačů si volíte, zda je cívka zapojena normálně (směr ke kobylce), vypnutá (střední poloha) a nebo v protifázi (směr ke krku). Když si to dáte do rovnice, kde neznámou je výsledná paleta zvuků, zjistíte, že možností je opravdu mnoho a snad všechny nastavení jsou použitelná. Nevýhodou tohoto řešení je ovšem horší manipulace se snímači při hře.
Dnes je trendem spíše „dám volume doprava, kobylkový snímač a hraju“. Mně to sice moc nesedí (mám radši, když kytaru musím trochu krotit), ale s tímto přístupem se setkávám stále častěji. Samotný zvuk bych pak popsal jako průrazný a drzý. Je to fakt takový čistokrevný podvraťák, co vám nic neodpustí, ale taky nejspíš nezklame. Od čistého zvuku po hi-gainové maso se mi zvuk pořád líbil a byl krásně čitelný. O to větší bylo překvapení při pohledu na cenu: 4490 korun. Jakou že měl kytaru Kurt Cobain?
Jako pádlo od raftu mi připadala tahle kytara, když jsem ji viděl poprvé naživo. Mělo by se jednat o signaturu Paula Stanleye ze skupiny Kiss. Cena 7999 korun však tuto řadu moc nepřipomíná. Její vzhled a konstrukce vychází z modelu Gibson Firebird. Kdo zná kytary Gibson Explorer, určitě pozná téměř identické rozmístění ovládacích prvků.
Washburn si u mě tímto modelem napravil reputaci, protože jsem jen těžko hledal chyby. Kromě normálně používaných materiálu je tu navíc nultý pražec (ořech) z plastu s obsahem grafitu. Díky tomu po něm struny lépe kloužou a ladění je opravdu procházkou růžovou zahradou. Když pominu to, že kytara nedrží ve stojanu a je dlouhá jak týden před výplatou, hraje se na ni opravdu dobře. Příjemný krk, velmi dobrý zvuk opět snad ve všech nastavení a netuctový vzhled dělá z tohoto Fénixe kytaru, která se z celého toho množství tzv. dostala na bednu.
A jdeme do pro mě trochu smutného finále. Jediná 7-mi strunná kytara v této cenové kategorii pro mě byla výzvou, už jen proto, že jsem na 7 strun nikdy nehrál. Hutnějšího tónu dosahuji podladěním o dva ½ tóny do tzv. „Drop d“ a zatím mi to vždycky stačilo. No od té doby, co jsem viděl poprvé koncert skupiny Korn, jsem po něčem takovém pošilhával.
Zpracování a materiál je typický Ibanez. Opět se chyby hledají jen velmi těžko a jedinou věcí, co kytaru odlišuje, je díky 7-mé struně tenký a opravdu hodně široký krk, kvůli kterému jsem měl ruce vytahané jak orangutan. Prvních pár tónů na horní strunu „h“ mi trochu promasírovalo ledviny a je jasné, že to není nic pro měkoty.
Celkově zvuk odpovídá sérii GRG. Bohužel pro mě jsem zjistil, že právě ten rozsah tónů je pro mě (nebo spíš pro moji fantazii) nepoužitelný. Trochu zklamaný sám sebou jsem nahrubo provětral zbylých 6 strun – a prostě klasika Ibanez. Připravená pro rychlou hru s ostrým atakem. Zkrátka pro metal stvořená… A poslední cenovka: 6570 korun.
Dobojováno…
Ještě teď mi zvoní v uších, tenhle testík byl teda maso. Musím ale říct, že současně hodně poučný. Zjistil jsem, že i nástroje do 8 tisíc korun jsou velmi dobře použitelné a není se u nich za co stydět. Je potřeba je prostě před zatracením vyzkoušet. Někdy přitom stačí kytaru odložit zpět do stojanu a zkusit si jiný kus, neboť i „barva hraje“.
Při výběru si v klidu uvědomte, co vlastně chcete a zda vám jde pouze o pózy nebo o hru samotnou. Já třeba SG nemám moc v lásce, ale Epiphone bych bral domů hned, stejně jako Jay Turser JT-MG-SBL. Byl i pro vás můj článek ku prospěchu věci? Hlavně hrajte, zkoušejte a mějte své nástroje rádi...
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
