Vybírám kytaru do 8 tisíc: SG a Les Paul
Ve druhém dílu testíku se podíváme na kytary vycházející z modelů SG a Les Paul. Věřili byste, že i barva hraje?
Tento model byl mým vstupem do světa levných klonů slavného modelu Gibson Les Paul. Kdo by nevěděl, co se pod tímto označením skrývá, doporučil bych poohlédnout se po kyji a nějaké útulné jeskyni. Specifikaci opět nechám na prověření stránek prodejce – přejděme rovnou k pocitům z jízdy.
Tělo vypadá luxusně, nikde nic nechybí ani nepřebývá, kytara má z pohledu letitého hráče na kytary Stratocaster a Kramer celkem pohodlný dohmat a i tenčí tělo bylo vcelku příjemné. Potěšila mě ladící mechanika s opravdu velkými „kroutítky“, která chodila přesně a příjemně tuze. Pro někoho tu schází typický „slinták“.
Co mě moc nepotěšilo, to byl přepínač snímačů, který měl opravdu velkou vůli do stran a nepůsobil moc masivně. Snímače Duncan odpovídají bohužel ceně a na zvuku je to znát. Je tam cítit nádech Les Paula, ale celkově nemastný neslaný. Přitom na sucho hraje slušně. Čistý zvuk se dal celkem vyladit, ale se zkreslením se zvuk začal hltit a typické uhlazené „chrochtání“, nebo jak to nazvat, se bohužel nekonalo. Holt někde se šetřit muselo – a tady přesně víme kde. Cena 6790 korun taky odpovídá spíš nejnižším modelům Epiphone Les Paul než Gibson Les Paul Standard.
… je další klon série Les Paul a na cenu 4590 korun až překvapivě dobrý. Doslova klasická a léty prověřená konstrukce (včetně „slintáku“) se tu předváděla v plné parádě. Zpracování na první pohled neukazovalo žádné nedostatky a vše vypadalo až moc dobře.
Při ladění jsem byl trochu nesvůj z mechaniky, ale nic, co by vyloženě vadilo. Po delší době jsem nicméně začal nacházet daň za cenu sériové rychlovýroby: malý cca 2 mm flíček v laku krku a kolem uchycení kobylky prosvítalo neošetřené dřevo (bez laku). Na druhou stranu, když si vezmu, že by tam bylo napsáno Made in USA, spousta lidí by řeklo, jak to krásně amíci udělali, že to dřevo může dýchat.
Ruku na srdce: na výrobky z Číny se díváme skrz prsty a hledáme, kde jen to ošulili, a na výrobky zbytku světa jsme pyšní, co máme za skvost. Celkem bych to neřešil – co je důležité, to je zvuk, a ten je tu kupodivu velmi dobrý i při snímačích no-name. Nevím, kdo jim je vyrábí a jestli nepoužívá prostředky škodlivé životnímu prostředí, ale prostě to funguje lépe, než by člověk od nástroje za 4590 korun čekal. S Marshallem si rozuměl ve všech možných nastavení a pokaždé to hrálo velmi dobře. Klobouk dolů …
Přesně tady jsem se přesvědčil, že i barva hraje. No nebudeme předbíhat a podíváme se na pražec Vintage V100 HB. Velmi slušný výběr dřeva a celkové provedení ještě doplňuje HW od firmy Wilkinson – a musím uznat, že se jim povedl. Kytara je opět slušně seřízena, nikde nic nedrnčelo a je příjemná do ruky (škoda jen, že jsem ji měl ½ metru daleko kvůli tloušťce těla).
Trochu levně působil „slinták“, který nebyl až tak precizně začištěn a byly tam vidět zoubky od formy. Každopádně s cenou 7990 korun jsem se dostal na samou hranici testované finanční hranice a doufal jsem v super výsledek.
Váha a provedení mi našeptávalo, že i zvuk bude určitě super. Jaké bylo zklamání po zapojení a 10 minutovém kroucení korekcí doleva/doprava. Zvuk byl plackou bez dynamiky. Vůbec neměl snahu něčím zaujmout. Se zklamáním jsem ji vrátil zpět do stojanu. Parťák Honza akorát vcházel do dveří zkušebny a ptal se, jak to jde. Nevěřil tomu, že by tenhle Vintage mohl být až takový – a pohotově mi donesl ten samý model v jiném barevném provedení (V100 BB). Jen jsem zběžně zkouknul provedení a zapojil ji do aparátu. Zvuk byl diametrálně jinde! Krásně barevný, šel za rukou, flažolety šly skoro samy a zvuk by krásně průrazný. Cenou 8200 korun jsem sice přestřelil původní rozpočet, ale ty dvě stovky po kapsách vždycky najdu. Je to evidentně kus od kusu. Někdy se povede a někdy ne.
Hurá na SG
Fakt nevím, jakým superlativem popsat klasiku. Prostě vzhled SG. K použitým materiálům opět nemám větších výhrad a HW odpovídá cenovce 5490 korun. Opět jsou použité potenciometry s tuhým chodem a tady bohužel ani snímače nebyly silnou stránkou.
Čistý zvuk celkem ušel, ale ve zkresleném tomu chyběly středy a „koule“. Moc nadšení mi Jay tentokrát nepřinesl, ale předcházející modely byly velmi solidní a nikdo není expert na vše. Ovšem počkejte na klon Fender Mustang od této firmy (bude ve 3. díle).
Tady asi dostanu virtuální záhlavec za překročení ceny o zhruba 600 korun, ale věřte, že to stojí za to. Epiphone je dnes stálicí na poli kytarových a už téměř nikdo neřeší, že není Made in USA. Na tu cenu doslova výborné zpracování po všech stránkách tu doplňuje vychytávka, kterou standardní SG nemají: rozepínání cívek na obou snímačích. Při zapojení do Marshalla se kytara rozezpívala a člověk měl chuť si zablbnout a experimentovat. Pokud nevíte, jak asi SG zní, zkuste si pustit některou z písniček Black Sabbath nebo AC/DC. Prostě tady se tomu zvuku dá hodně přiblížit a bude vás to bavit.
Je to snad jediná kytara, u které bych na rozdíl od jiných snad 5-10 let nic neměnil – pořád by mě bavila. Čistý zvuk a crunch je hodně dobrý, ale do ruda vytavený Marshall a tohle SG-čko je něco neuvěřitelného. Jestli vám někdy vrtalo hlavou, jak zvuk kapely HIM může být tak chlupatý a přitom syrový, tak tady máte odpověď. Může. A je to pecka.
Nejsem si zcela jist, že by vedle sebe připustila ještě jednu kytaru, protože ta syrovost se táhla jak med. Kdybych měl vybrat jednu kytaru pro tvrdší styl hudby, tak váhám mezi třemi kousky. Tímto SG, Washburn PS10 B a Jay Turser JT-MG-SBL, které si trochu přestavíme ve 3. díle tohoto mini seriálu. Z SG-ček bych bral všemi deseti tohoto Epiphona nebo šel do originál Gibsona. Těch zvukových možností je tu opravdu dost: zkuste rozepnout snímač (do singlu) u krku a dát do mezipolohy s kobylkovým snímačem. Vyzkoušejte – a nejspíš budete potřebovat koupit plenky s vysokou savostí.
Ještě nekončíme...
Za týden se těšte Washburn PS10 B, Jay Turser JT-MG-SBL a Ibanez GRG 7221 BKN. Jo jo, i 7-mi strunka se nám sem vešla…
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
