Vybírám kytaru do 8 tisíc: Stratocaster a Telecaster
Čtrnáct kytar, pět hodin zkoušení, dva kytarové aparáty, stolička, trsátko, ladička a na konci hlava jak pátrací balón. To je celkem podrobný výpis věcí, které byly účastny tvorby tohoto testíku. Jeho cílem bylo zhruba zmapovat co se dá dnes koupit za elektrické kytary v cenové relaci do 8 tisíc korun.
Když jsem poprvé viděl seznam kytar, které připadají v úvahu, můj žaludek měl mírnou neurózu. Vzhledem k tomu, že těch nástrojů bylo celkem dost, článek jsem rozdělil na tři části. První si pohrajeme s variacemi na témata Stratocaster a Telecaster
Podle čeho jsem vybíral kytary?
Na začátku by si měl člověk udělat jasno, co vlastně chce, a já to udělal zrovna tak. Chtěl jsem zhruba toto:
- tělo kytar musí být z masivu (žádná překližka nebo něco podobného),
- cena do 8 tisíc korun (tady jsem byl trochu nedůsledný :),
- snažil jsem se vybrat vždy 1 kytaru od každého výrobce a typu (ideálně jejich nejvyšší model v dané cenové relaci),
- modely z variací na téma Stratocaster, Telecaster, SG, Les Paul a zbytek;
- barva nehraje roli, tak je zbytečné testovat ten samý model o jiné barvě (i když, "uvidíte" u Les Paulů).
Volba aparátu se ustálila na Marshall DSL100H s boxem Engl 2x12. Chtěl jsem dynamický a uřvaný, který není jen valící se hradba tónů a v tom mi Marshall absolutně vyhovoval. Na konci jsem si ještě půjčil Engl Gigmaster 30… a vzhledem ke kvantu kytar jsem to vzal poněkud stroze a bez přesnější specifikace, kterou bez problémů najdete na webech výrobců.
Ač se jedná o jednu z nejlevnější ze všech testovaných kytar, v řadě klonů Stratocasteru ji řadím poměrně vysoko. Už s ohledem na použité materiály a provedené bych ji totiž spíš přiřadil vyšší cenovce.
Kytara byla vcelku dobře seřízena a žádné výrazné prohřešky proti lidskosti jsem na kytaře nenašel. Slabší snímače se v této ceně daly čekat, ale zvuk k zahození úplně nebyl a celkem tón šel hezky za rukou. Snímače bych patrně po čase vyměnil, ale pro start dostačující. Trošku mě ovšem mrzel tuhý chod potenciometrů, což bych uvítal u aparátu, ale na kytaře mi to moc nevyhovuje. Jsem zvyklý používat potenciometry pro "houslové" zpestření hry a tady by se malíček hodně nadřel.
Ladící mechaniku má menší, než je zvykem, ale chodí vcelku přesně. Zpět ke zvuku: na čistý zvuk a crunch byl Jay Turser ve svém živlu a bez problému se daly najít velmi použitelné zvuky snad na cokoliv, co je strat schopný zahrát. Hi-gain ale už taková sláva nebyl. Ukažte mi taky blázna (snad kromě Yngwieho Malmsteena), který by na strata se singly hrál s Gainem na maximu a overdrivem navíc . Stratocaster (se 3-mi singly) holt nebyl pro metal stvořen. Prostě od čistého zvuku po hard rock není problém. Cena je kolem 3 tisíc korun.
… je druhým klonem Fendera Stratocastera, který zůstal v síti. Opět se mi celkem líbilo provedení, bohužel pozitivní dojem mi kazil lesklý lak na hmatníku. Ano, na hmatníku. Proč to tam proboha dávají? Na první pohled pro neznalého rodiče náctiletého puberťáka to může působit luxusně. Já tomu laku ale dávám 100 hodin intenzivnějšího hraní a jeho lesk bude tatam.
Druhá výtka je k ladícím mechanikám. Jejich chod byl až na jednu v pohodě, ovšem právě z té ladící mechaniky "e-čka" jsem byl nesvůj. Chodila přijatelně, ale měla oproti zbytku trochu moc lehký chod. Věřím ale tomu, že je to problém pouze tohoto kusu. Proto bych jí nezahazoval do koše a nebál se otevřít ústa s požadavkem jiný kus.
Plus toho modelu je určitě ve snímačích. Jsou silnější než u Jaye a přijdou mi trochu otevřenější. Kvalitou bych to přirovnal ke snímačům na nástrojích Epiphone standard. Na tuhle cenu hodně slušný. Opět tu dominoval čistý zvuk a crunch. I na hi-gain došlo, ale ta upištěnost singlů se prostě neschová. Strat je strat a tak by se k němu mělo přistupovat. Za tu cenu (cca 7 tisíc korun) opravdu dobrý. Nevím, jestli bych bral toto nebo Jaye + nové snímače. Je to vyrovnaný boj.
Máme tu prvního zástupce třídy Telecaster. Tělo z masivní olše je poznávací znamení Fendera a ani tento Vintage není výjimkou. Pod průsvitným lakem je krásně vidět kresba a celkové zpracování je při pohledu na cenovku (cca 7 tisíc korun) z vyšší sféry.
Docela přesné mechaniky a velmi pohodlný krk jsou silné zbraně V52BS. Zvuk je ovšem opět spíše pro… jak to jen nazvat – nedrsné styly. Prostě tam, kde se požadují singly, je kytara jako ryba ve vodě.
Příjemné "nakváknutí" tónu je už milionkrát omílanou ikonou zvuku Telecasteru. Při vyšším zkreslení se zvuk začal slévat a přestal být konkrétní. Navíc kobylkový singl začal chytat nepříjemnou zpětnou vazbu a pištěl. Je to rozhodně lepší volba než většina modelů Squire. Výměna kobylkového snímače by mu ovšem prospěla.
Proč tak dlouhý název? Je to nejspíš způsobeno snímačem u krku, který je typu humbucker a dává teleti o kousek jiný rozměr oproti originálu. Jaká škoda, že není u kobylky. Zase by kytara přišla o očekávaný nakváknutý zvuk. Zpracování jen velmi slušné, jen opět ten lak na hmatníku! Prostě se mi to nelíbí a kazí to dojem z pohledu trochu zkušenějšího hráče. Ten by pak možná tele zbytečně přehlédnul pod dojmem lacinosti. Připravil by se tím ovšem o vcelku povedený kousek s (na ty peníze) plným a konkrétním zvukem, za což ve většině případů může humbucker v mezipoloze se singlem.
Tady jsem si troufnul i na opravdu vysoké zkreslení. Kobylkový snímač už byl odolnější, ale pro hi-gain to není. Humbucker je zase (pro zkreslený zvuk) celkem nešťastně umístěn. Opět čistý zvuk a crunch je hlavní doménou telete.
Originálu se samozřejmě nevyrovná, ale za ty prachy je to luxus. Ještě vidím ve svých poznámkách podivný hmatník přepínače. Ona klasická kapka nebo kostka se tu nekoná a plastový výlisek neurčitého tvaru působí podivně. Opět další proč: proč nezůstat u klasiky? Někdy je lepší nepřekvapit. Pro kompletnost ještě cenovka: cca 5 tisíc korun.
Závěr? Ani náhodou...
V dalším díle se podíváme na SG, Les Paul a ostatní. Bude to něco pro příznivce tvrdší ligy. Tak za týden hurá na druhý díl...
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
