Vybíráme dřevo pro stavbu kytary #1: od akácie po jasan

Dřev používaných na stavbu kytar je zvláště v současné době poměrně velké množství. Je to dáno i tím, že v posledních letech zásoby skutečně kvalitního dřeva bohužel rychle dochází. Některá dřeva, dřívě běžně používaná k výrobě nástrojů, se dokonce ocitla na seznamu ohrožených druhů a jejich použití je výrazně omezeno, ne-li přímo zakázáno. Asijská nadprodukce hudebních nástrojů vzniklému stavu také příliš neprospívá, a proto se výrobci často ohlížejí i po dřevech, o kterých donedávna měli tušení jen zasvěcení botanici.

V hojné míře se vzácná dřeva nahrazují dřevem běžnějším, avšak s podobnými zvukovými a kvalitativními vlastnostmi. O použití laminátů neboli překližek, používaných na výrobu levnějších (polomasivních), či dokonce těch nejlevnějších (celopřekližkových) nástrojů, se zde zmiňovat nebudeme, stejně jako o dalších nejrůznějších kompozitech, neboť ty mají se dřevem většinou opravdu již pramálo společného.

Řeč bude tedy o dřevech dnes již považovaných spíše za vzácné, o dřevech exotických, ale i o těch běžných, říkejme jim třeba náhražkových. Prostě o všech, se kterými se můžete v minulé i současné produkci akustických i elektrických kytar setkat a ze kterých můžete případně v současnosti volit při stavbě vašeho vysněného nástroje. A aby se nějaké to dřívko necítilo diskriminováno, vezmeme je hezky podle abecedy.

Nejprve si ale povíme něco o tom, jaká kritéria musí (nebo by alespoň mělo) splňovat dřevo vhodné pro stavbu kytar a potažmo hudebních nástrojů obecně.

Jaká kritéria dřeva pro výrobu kytar musí splňovat

Dřevo pro stavbu hudebních nástrojů by (samozřejmě v závislosti na jeho použití) mělo být dostatečně tvrdé a pevné, aby odolalo statickému namáhání, ale zároveň mít i určitou míru pružnosti a houževnatosti, aby se s ním dalo snadno pracovat např. při ohýbání a dalším zpracovávání. Velmi významným faktorem je přirozeně také vlhkost a stáří dřeva. Nejvíce ceněné je samozřejmě staré dřevo, sušené přirozeným způsobem. Takové dřevo je ovšem také velmi drahé a vzácné, neboť proces sušení je velmi dlouhý. Proto se dnes velká část dřeva určeného na výrobu hudebních nástrojů suší průmyslově, tedy v sušárnách, kde je nasimulován proces střídání ročních období ve zrychleném sledu, čímž se dosáhne efektu vysušení i zestaření dřeva nepoměrně rychleji. I po tomto procesu by ale dřevo nemělo jít hned ke zpracování, ale ještě nějaký čas „dozrávat“ ve standardním prostředí.

Dalším poměrně významným faktorem je textura, nebo-li kresba dřeva, tvořená především letokruhy. Dřeva s obzvláště výraznou kresbou, s žíháním či fládrováním jsou nejvíce ceněné a to zejména u nástrojů, u nichž je použit při finální úpravě transparentní nebo poloprůhledný lak, takže struktura dřeva je i po zalakování nástroje velmi dobře patrná.

Tolik tedy na úvod. A nyní se již můžeme pustit do popisu jednotlivých dřev a jejich vlastností.

Akácie

Dřevo pocházející z tropických a subtropických oblastí. Na celém světě se vyskytuje v cca 1200 druzích, v podobě stromů nebo keřů. Ne všechny druhy jsou ovšem použitelné pro výrobu hudebních nástrojů. K tomuto účelu se nejlépe hodí australská akácie, jejíž obchodní název zní Blackwood (zde pozor na možnou záměnu s blackwoodem africkým, o kterém si něco povíme níže). Jedná se o středně tvrdé až tvrdé dřevo, což jej sice činí hůře zpracovatelným, ale o jeho vynikajících rezonančních vlastnostech více než dostatečně vypovídá fakt, že např. firma Taylor využívá australskou akácii na luby a zadní desky svých top modelů.

Blackwood

Dřevo původem z Afriky, které je ceněnou náhražkou pravého ebenu. Někdy je z tohoto důvodu označováno jako mosambický či nepravý eben, též jako grenadill či babanus. Je velmi těžké a tvrdé, má purpurově hnědou, šedohnědou až modročernou barvu. Těží se převážně v Mosambiku, Tanzanii či Súdánu. Výrobci hudebních nástrojů jej využívají hlavně na výrobu klarinetů či píšťal skotských dud. Můžeme se s ním ale setkat i u kytar, zejména na hmatnících, coby náhražky pravého ebenu.

Bubinga

Ačkoliv se bubinga občas nazývá též africký palisandr, ve skutečnosti s ním botanicky a ani rezonančními či zvukovými vlastnostmi příbuzná není. Jedinou spojnicí s tímto dřevem pak může být barva, která je hnědočervená až fialovočervená. Bubinga pochází z tropických nížinných deštných lesů afriky a jedná se o velmi tvrdé dřevo. Díky výrazné a atraktivní kresbě se používá nejen k výrobě zadních desek a lubů akustických kytar, ale také jako materiál na dekorativní topy k elektrickým kytarám či baskytarám. Do zvuku přidává jasný, teplý tón. Bubinga se kromě kytar využívá ve velké míře i k výrobě bicích nástrojů.

Cedr

Dřevo používané nejčastěji k výrobě rezonančních desek akustických kytar, zejména pak kytar klasických neboli „španělek“. K těmto účelům se pak nejlépe hodí cedr, rostoucí podél pacifického pobřeží Severní Ameriky, kde roste ve vlhkých bažinatých lesích. Dřevo má žlutohnědou až čevenohnědou barvu s poměrně hustými letokruhy. Cedrové dřevo poskytuje teplou barvu tónu, zní hlasitě, průrazně, s důrazem na výšky a s kulatějšími basy.

Eben

Jedno z nejznámějších, nejtvrdších a nejdražších dřev, používaných ke stavbě hudebních nástrojů. Ebenového dřeva je přibližně deset druhů, ale na kytarách se můžete setkat jen s několika z nich. Tím nejvzácnějším a dnes již prakticky nesehnatelným, je eben cejlonský. Ač nesmírně drahý a kvalitní, paradoxně není tak černý, jako nejpoužívanější eben kamerunský, nebo také africký. V poslední době je hojně na hmatníky a kobylky kytar využíván eben makassarský (na výrobu korpusů se eben pro svou velkou váhu nepoužívá), který je rovněž spíše hnědé barvy s tmavohnědými až černými pruhy. K nevýhodám ebenového dřeva naopak patří jeho nesnadná opracovatelnost a křehkost, snadno se štípe.

Jasan

Evropské druhy jasanového dřeva k výrobě hudebních nástrojů příliš vhodné nejsou. K tomuto účelu se používá pouze americký bažinný poddruh, označovaný jako jasan bahenní (swamp ash), někdy též označovaný jako jasan americký. Jedná se o velmi lehké, světlé dřevo s výraznou kresbou a výbornými rezonančními vlastnostmi, které je nejčastěji spjato s korpusy elektrických kytar Fender. Roste převážně v mírném a subtropickém pásmu. Dřevo je velmi snadno opracovatelné, ale díky své póréznosti vyžaduje většinou silnější vrstvu laku. Zvuk bahenního jasanu je jasný, průrazný s výraznými středy, agresivními výškami, charakteristickým twangem a díky svým rezonančním vlastnostem, obvykle disponuje dlouhým a vyrovnaným sustainem.

U bahenního jasanu tedy zakončíme úvodní část našeho putování po dřevech používaných na stavbu kytar. V příštích dvou dílech se podíváme nejen na dřeva dobře známá, ale také na dřeva exotická, jako je například koa, korina či ovangkol. Závěrečný čtvrtý díl pak bude více praktický, zaměřený na konkrétní tipy, které by se vám při stavbě vašeho vysněného nástroje mohly hodit.

Tento text vyšel u příležitosti letos už 11. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za inspirativními články magazínu. Poprvé byl zveřejněn 26. května 2020.