Vybíráme dřevo pro stavbu kytary #3: od ořechu po zebrano

Ve třetím díle našeho seriálu si dokončíme přehled dřev. Čeká nás opět několik klasických dřevin a tentokrát i několik vskutku exotických, nebo chcete-li moderních materiálů, které si své místo mezi oblíbenými dřevy na výrobu nástrojů teprve hledají.

Ořech

Stejně jako v mnoha jiných uvedených příkladech, i u ořechu se ke stavbě nástrojů nejlépe hodí jeho americká odrůda – ořešák černý. Těží se zejména v oblastech Ontaria, Floridy, Texasu a na jihovýchodě Kanady. Barva dřeva je hnědá, tmavě hnědá až fialovohnědá, nezřídka s tmavými žilkami či pruhy. Dřevo je středně tvrdé, ale snadno obrobitelné a zpracovatelné. Používá se zejména coby alternativa k mahagonu a vyrábí se z něj nejen těla elektrických kytar, ale také zadní desky a luby kytar akustických, výjimečně i krky a hmatníky. Tón ořechu je příjemně teplý, oproti mahagonu tenčí s dobře slyšitelným středovým pásmem a dlouhým, vyrovnaným sustainem.

Ovangkol

Poměrně novým dřevem využívaným ke stavbě kytar je ovangkol. Tvrdé dřevo rostoucí převážně v západní Africe. Žluté až tmavě hnědé dřevo s nápadným tmavě fialovým žilkováním. Ovangkol je levnější alternativou například k indickému palisandru, byť neoplývá tak bohatým zvukem. Oproti palisandru mu schází pevnost v basovém spektru a brilantnost ve výškách. Jeho stěžejní použití je ve výrobě zadních desek a lubů, zejména u westernových akustických kytar. Na výrobu solid body těl u elektrických kytar se díky své velké tvrdosti příliš nehodí a používá se většinou pouze na „křídla“ u nástrojů s průchozím krkem, nebo ve formě dýhy v kombinaci s lehčími materiály.

Padouk

Dalším zástupcem afrických dřevin je padouk. Přestože se jedná o u nás celkem málo známé dřevo, ke stavbě hudebních nástrojů je využíváno již od 17. století. Není příliš vzácné, a tudíž je cenově dostupné. Jeho barva je zářivě korálově červená, červenohnědá nebo oranžovohnědá a vystavením přírodním vlivům má tendenci tmavnout. Je velmi snadno opracovatelné a dekorativně velmi efektní. Zvukově se jedná o velmi vyrovnaně znějící dřevo s brilantními výškami. Padouk lze využít na zadní desky a luby akustických kytar, stejně tak jako na těla elektrických kytar či krků.

Palisandr

Podobně jako kupříkladu mahagon, má i palisandr poměrně velké množství druhů. K výrobě hudebních nástrojů se však používá jen několik málo z nich. Tím nejkvalitnějším a dnes již velice obtížně dostupným je brazilský palisandr, někdy též označovaný jako Rio palisandr. Od roku 1992 je tento druh palisandru veden jako ohrožený druh a je zapsán na seznam CITES. Vyskytuje se v podstatě pouze v brazilských pralesích. Jeho barva je čokoládově hnědá až hnědofialová a používá se zejména na výrobu hmatníků, zadních desek a lubů akustických kytar. Má vynikající akustické a rezonanční vlastnosti, pevné, průrazné basy a příjemně znějící výšky. Z důvodů jeho nesnadné dostupnosti a tím i ceny, jej dnes nalezneme již jen na nejluxusnějších modelech z custom shopů a zakázkových kusech kytar.

O něco dostupnější variantou je indický palisandr, který patří dnes mezi nejpoužívanější a pěstuje se povětšinou na k tomu určených plantážích. Barva dřeva je zlatohnědá, ale někdy může svou čokoládovou barvou s fialovým nádechem připomínat i  brazilský palisandr. Hustota dřeva je o něco nižší než u brazilského palisandru a tomu odpovídají i jeho akustické a rezonanční vlastnosti. Basové spektrum je sice zachováno, stejně jako bohaté výšky, ale zvuk není tak barevný a výrazný. Využití dřeva je rozmanité, od hmatníků a kobylek, přes zadní desky a luby akustických kytar, až po těla a výjimečně i krky elektrických kytar. I indický palisandr má ovšem svou cenu a takový celopalisandrový nástroj pak stojí nemalé peníze. Ani zásoby indického palisandru totiž nejsou nevyčerpatelné, a tak se výrobci stále častěji ohlížejí po dostupnějších a cenově přijatelnějších náhradách.

Pau Ferro

Dřevinou podobnou, avšak nikoliv botanicky příbuznou palisandru je pau ferro. Často se sice označuje jako bolivijský palisandr, avšak zvukových kvalit palisandru nedosahuje. Jeho barva přechází od načervenalé, přes oranžovohnědou až k tmavě hnědé. Jeho zatím poměrně řídké využití je zejména na výrobu hmatníků, zadních desek a lubů akustických kytar. Setkat se s ním můžeme ale i například na hmatnících elektrických kytar Fender.

Sen

Dřevo, které je díky své podobné kresbě občas mylně označováno jako sen ash, nemá ve skutečnosti s jasanem nic společného. Jedná se o dřevinu rostoucí zejména v oblasti Číny, Japonska a Korei. Její dřevo je světlé až nazelenalé barvy a pro výrobu hudebních nástrojů se využívá poměrně zřídka. Setkat se s ním můžeme zejména u nástrojů značek Tokai, Greco a několika dalších, které je využívají jako náhradu za bahenní jasan. Sen je v porovnání s ním lacinější, avšak vizuálně i zvukovými vlastnostmi vcelku podobný.

Smrk

Jedna z nejzákladnějších dřevin k výrobě kytar. K výrobě rezonančních desek akustických kytar se nejčastěji používají dva druhy – smrk evropský (smrk ztepilý) a smrk americký (smrk Sitka a smrk Engelmannův). Kvalitní smrkové dřevo (třída AAA) má ideální akustické i rezonanční vlastnosti.

Co se týče smrku evropského, tak nejkvalitnější rezonanční smrk roste zejména v italských a rakouských Alpách. Tvrdé horské podmínky mají za následek žádoucí pomalé a velmi husté nárůsty letokruhů. Jeho barva bývá velmi světlá, až téměř bílá, ale může mít i nahnědlý nádech. Smrk je velmi náročný na proces sušení a v ideálním případě by měl být přirozený. Využití smrku ve výrobě hudebních nástrojů je velmi univerzální, v případě kytar je to zpravidla výroba předních rezonančních desek akustických kytar. Díky svému barevnému a bohatému zvuku, s velmi charakteristickým přenosem výšek, je již drahně let velmi vyhledávaný mezi muzikanty.

Smrk americký se používá v současnosti mnohem více než smrk evropský, avšak nabízí mírně odlišné zvukové vlastnosti. Smrk Sitka je oproti evropskému smrku těžší, má hnědavý odstín a dává sice silný a průrazný zvuk, ovšem méně barevný. Smrk Engelmannův má velmi husté letokruhy a barvu téměř bílou. Oproti Sitce i smrku evropskému je naopak lehčí a zvukově nabízí velmi rychlou a hlasitou odezvu.

Topol

Rychle rostoucí dřevina, která se těší velké oblibě mezi výrobci hudebních nástrojů. Dřevo jako takové má nevzhlednou šedou až šedozelenou barvu a nevýraznou kresbu a využití tak nalezne především jako levnější náhrada za olši, při výrobě korpusů elektrických kytar, kde jej skryje neprůhledný lak. Některé deformované kusy či kořenice topolu ovšem naopak disponují velice atraktivní kresbou a lze je využít i pod transparentní lak. Rezonančními i zvukovými vlastnostmi se topol sice podobá olši, nicméně zcela rovnocenou náhradou není. Má sice podobně vyrovnané zvukové spektrum, ale o poznání tenčí a méně probarvené.

Wenge

Poměrně tvrdé a těžké africké dřevo wenge je strukturou podobné palisandru, ale má výrazně tmavší, hnědou až černou barvu. V kytarovém průmyslu se v současnosti využívá zejména na hmatníky jako náhrada za palisandr či eben, v kombinaci s jinými dřevy nebo výjimečně i samostatně, na krky elektrických kytar a baskytar. Při sušení má sklony k prasklinám a jeho vysoká pórovitost tlumí rezonance, tudíž k použití na zadní desky a luby či masivní korpusy elektrických kytar (opět ojediněle ve formě topu) není úplně ideální, přesto se lze čím dál častěji setkat i s tímto využitím. Mezi přednosti wenge naopak patří výrazná projekce a i přes zmíněné tlumení rezonancí, poměrně dobrý sustain.

Zebrano

I za posledním dřevem z našeho přehledu se vypravíme do Afriky. Zebrano nebo také zebrawood disponuje charakteristickým, nepravidelným tmavohnědým pruhováním na světle hnědém základu. Vyžívá se poměrně málo a to zejména kvůli omezené dostupnosti (i zebrano je již zařazeno na seznam ohrožených druhů), ale díky stále ještě relativně nízké ceně je některými výrobci vyhledávaným dřevem na stavbu nástrojů, zejména na zadní desky a luby akustických kytar, ale lze jej najít i coby materiál pro výrobu hmatníků či topů elektrických kytar. Má výborné rezonanční vlastnosti, příjemný, sytý a temný tón s mírnou absencí vyšších frekvencí.

Zebranem tedy zakončíme naše putování po dřevech používaných na stavbu kytar a v příštím, závěrečném dílu si povíme něco z praxe a několik dalších zajímavostí.