Vybudovali jsme nový (hudební) českopanamský průplav

V našem transatlantickém projektu The Canal, v kterém spolu s vokalistkou Milou Lombardo, původem ze středoamerické Panamy – zhudebňujeme a tím doufám i oživujeme odkaz básní literárních klasiků, jako jsou E. A. Poe, Ch. Baudelaire, W. Blake nebo P. Neruda. Celé to kdysi začalo propojením profilů na legendárním komunitním serveru Myspace, kdy jsme zjistili, že máme dost podobný hudební vkus a to primárně experimentální elektronickou hudbu a alternativní hip-hop, ale i literární preference a pozitivní vztah k novým technologiím.

Přiznávám, že mě tehdy upoutala i exotičnost země odkud Mila pochází. Navíc Čechy i Panama jsou malé státy uprostřed svých kontinentů, které bohužel vždy nějak podléhaly politickému vlivu okolních zemí. Název The Canal je tedy odvozen od panamského průplavu, ale zároveň i od moderních komunikačních kanálů řízené satelity, v jejichž sítích jsme dnes doslova virtuálně zapletěni, či často i popleteni.

Roky vše probíhalo víceméně jako přátelské debaty po chatu a sdílením hudby. Až v roce 2003 mě napadlo, že by mi Mila mohla zkusit přes mobilní telefon namluvit svůj hlas, který jsem chtěl použít do jedné své skladby (byla z toho nakonec pilotní Close Your Mind). Kupodivu nebyla proti a záhy jsem zjistil, že její hlas má vskutku zajímavou barvu a její emocionální projev přesně pasuje k vyjádření poezie. Přesto, že nejde o zpěvačku v pravém slova smyslu (jde spíš o deklamaci s prvky ASMR), její subtilní hlas do hudby přirozeně zapadá a vdechuje jí život. Bez něj by to nedávalo smysl. Usoudil jsem, že by bylo škoda v tom nepokračovat.

Postupně jsme se dohodli na výběru dalších autorů a básní, které byly napsány v angličtině a španělštině, což jsou jazyky, kterými se v multikulturní Panamě běžně dorozumíte. Z toho poměrně brzy vzniklo první naše EP. Následovaly remixy skladby A Dream Within a Dream od E. A. Poa, kde materiál dodali třeba i takové veličiny jako DVA, Gruzo, Moimir Papalescu nebo Tomáš Vtípil. A po dalších čtyřech letech, kdy jsem mezitím tvořil zase víc pod hlavičkou prof. Neutrino nebo pro konceptuální multižánrový projekt BIMB (dnes The Black Isla), postupně uzrál čas a materiál na druhé EP ve vlastní režii. A celé se to završilo letos, kdy jsme vše zkompletovali a vytvořili jednu bonusovou novinku The Dove od Johna Keatse. Vše pak bylo vydáno letos v srpnu pod názvem Transatlatic P(h)O(n)EM Session na labelu labelu Blue Lizard Michala Kořána jako regulérní album. Na vysvětlenou: v názvu je obsažena kombinace slov Phone a POEM. K několika skladbám pak existují i videoklipy. Jeden pro nás vytvořila i výtvarnice Tereza Damcová.

Těžko říct, zda náš specifický „pracovní“ přístup lze někomu doporučit. Koneckonců v době koronavirové zkoušelo nahrávat či spolupracovat online spousty muzikantů s různými výsledky. Pro nás to byl však již před sedmi lety běžný pracovní postup. Jiná možnost ani nebyla. Dá se říct, že u nás jsme s online nahráváním možná začali jako jedni z prvních. Principiálně se nejdříve namluvil text přes smartphone, pak jsem se dohodli na zdrojích samplů (od jazzu, přes flamenco, orient až po klasiku), s nimiž se bude v skladbě pracovat, a já to pak dal do výsledné podoby. Geografická vzdálenost ČR a Panamy je přeci jen obrovská a globální síť internet v sepětí s elektronickou hudbou tohle velmi dobře umožňoval. Nicméně, jde o výsledek, nikoliv čistě o metodu. A aby nešlo jen o pouhou estetizaci poezie, za každou skladbou je i upozornění ne nějaký společenský neduh jako je rasismus, xenofobie, utlačování menšin či ekologická krize.

Škoda jen, že díky vzdálenosti zatím neproběhnul žádný společný koncert, i když se k němu už téměř schylovalo a byli odmluveni i „živí“ muzikanti. Vystoupení tedy proběhlo zatím pouze jako můj set s videoprojekcí, jako na nedávném festivalu Ring X10 a Soundgroud v Praze. Ale třeba se to někdy sejde a celou naší dosavadní kooperaci završíme osobním setkáním. Něco se možná rýsuje...