Výlet do minulosti s Epiphone EL-00 PRO VS

Historie firmy Epiphone sahá až do roku 1873. Až takhle daleko vás sice tahle kytara nepřenese, ale spolehlivě vás hned po prvním popatření a prohrábnutí strun přenese do 30-tých let minulého století. V tomto období byly kytary typu parlor ve velké oblibě a to zejména u černých bluesových hudebníků (zřejmě z tohoto důvodu se tyto kytary svého času označovaly také termínem "blues box"). Jejich oblíbenost spočívala jednak v jejich specifickém zvuku a jednak v jejich "cestovním" rozměru, který tehdejší bluesmani nejvíce ocenili na svých toulkách od města k městu. Kytary typu parlor jste tak mohli vídat v rukách takových velikánů jakými byli Blind Lemon Jefferson, Robert Johnson či Lonnie Johnson. O tom, že tyto kytary ale neztratily své kouzlo ani dnes svědčí fakt, že jej řada výrobců stále nabízí ve svých produktových katalozích a nejinak je tomu i v katalogu firmy Epiphone, kde se podíváme na model Epiphone EL-00 PRO VS.

Jak to vypadá?

Jak už jsem uvedl, jedná se o kytaru typu parlor, tedy nástroj se zmenšeným, tenčím tělem a kratší menzurou (ta činí 628mm). Kytara je v barevném provedení Vintage Sunburst a je takto vyvedeno nejen tělo včetně zadní desky a lubů, ale i krk, který ze světle hnědé barvy na svém středu přechází k obou koncům až do téměř černé, krásné a elegantní. Co se týče materiálů, tvrchní deska je vyrobena z masivního smrku, zadní deska a luby z mahagonu a rovněž mahagonový je i lepený krk, který má profil D a velice dobře padne do ruky. Palisandrový hmatník je osazen 19 pražci, ozdoben černou lemovkou a orientační značky jsou klasické perleťové tečky.

Tělo kytary je na vrchní desce lemováno trojitou lemovkou v černobílé kombinaci a ve stejném duchu je i rozeta okolo ozvučného otvoru. Zadní deska je pak olemována jednoduchou bílou lemovkou. Kytara je komplet včetně krku lakována tvrdým lesklým lakem, který jen podtrhuje eleganci barevného provedení. A abyste si lak v zápalu hry nepoškrábali od trsátka, je na vrchní desce nalepen želvovinový pickguard s plasticky vyvedeným "E" coby logem firmy Epiphone (opět drobný vintage odkaz na 30-léta). Kobylka je z palisandru a svým jednoduchým tvarem evokuje zmíněná 30. léta, moderní je pouze šikmý, kompenzovaný sedlový pražec z imitace kosti. K původnímu tvaru hlavy i loga se u Epiphonu vrátili už před několika lety a ty tak jen umocňují celkový vintage vzhled tohoto nástroje.

Mechanika je osvědčená a kvalitní od firmy Grover (tzv. mini-buttons) s převodem 14:1 a chodí bez nejmenší chybičky. Jeden zásadní odklon od původních modelů z 30-tých let tu ale přeci jen je. Kytary typu parlor totiž díky zmenšenému tělu nehrají bůhvíjak hlasitě. A tak se u Epiphonu rozhodli trochu na hlasitosti přidat pomocí piezosnímače Fishman Sonicore a předzesilovače Fishman Sonitone. Piezo je umístěn klasicky pod sedlovým pražcem a předzesilovač je šikovně schován v ozvučném otvoru ze kterého pod horní strunou E jen decentně vykukují ovladače Master Volume a Master Tone - nic víc, nic míň... v jednoduchosti je síla.

Baterie je také skryta v ozvučném otvoru, jen trochu nešikovně, neboť k její výměně je nutno sundat, nebo alespoň hodně povolit struny. Ale to je daň za to, že nám nic nenarušuje nádherný celistvý design kytary, neboť i vstupní jack je schován v rolně na řemen. Na kytaře jsou od výrobce nataženy kvalitní fosforbronzové struny D´Addario síly 0.12, takže můžeme bez problému začít hrát...

Jak to hraje?

Zvuk kytar typu parlor je jak známo nejen dost specifický, ale díky zmenšenému tělu i méně průrazný a hlasitý, což může někdo považovat za mínus. Nevýhoda to podle mého názoru je ovšem pouze v případě, máme-li před sebou opravdu velkou a hlučnou hospodu a po ruce žádný zesilovač. Jinak bych to zase jako tak velký problém neviděl. Ostatně zmiňovaní staří bluesmani jsou toho důkazem. Vždyť právě hraní po hospodách, tančírnách a nálevnách bylo pro jejich živobytí stěžejní. A šlo to... No a pokud by vám kytara přišla přeci jen příliš "tichá", je tu ku pomoci moderní elektronika.

Jinak má kytara velmi dobře vyvážené zvukové spektrum s pevnými basy, které doceníte právě při hraní typických bluesových figur. Výšky zůstávají díky malému tělu a tvrdému laku trochu zavřené, ale i díky tomu na vás okamžitě z kytary dýchne onen typický zvuk, známý z ranných nahrávek dřevního blues. I když to samozřejmě neznamená, že tahle kytara je určena jen pro bluesmany - ostatně můžete ji vídat kupříkladu i v rukou Boba Dylana či skotského folkaře Normana Blakea. Po zapojení do zesilovače se projeví použití kvalitní elektroniky Fishman, která věrně a čistě přenáší přirozený zvuk kytary a díky minimu ovladačů prakticky nelze ze zvuku vyrobit paskvil, jak se to občas povede některým méně zkušeným z nás, na kytarách se spoustou hejblátek. Kytara velmi dobře reaguje na dynamiku a styl hry a rovněž na techniku ve smyslu trsátko - prsty, přičemž v obou případech jsem shledal zvuk jako velmi inspirativní.

Závěr

Kytary tohoto typu určitě nepatří mezi nejprodávanější, či nejvyhledávanější nástroje, což je na jednu stranu škoda, ale zase na druhou stranu je to možná dobře, neboť tak mohou dát těm, kdo si je pořídí, ještě větší punc originality a trochu jiný zvuk, než jaký jsme zvyklý běžně slýchat. A kdo jiný by měl tyhle kytary umět lépe než právě firma Epiphone, která je stavěla již v dobách jejich největší slávy.

Že ze svého umění nic nezapomněla, dokazuje právě tato kytara. Když si to shrneme, tak držíme v rukách nástroj s velmi slušným řemeslným zpracováním, z kvalitních materiálů, se špičkovým způsobem snímání, kvalitním hardwarem a především notným kusem historie ve zvuku, což není zrovna málo. Když k tomu připočteme ještě lidovou cenu, minimálně je o čem přemýšlet.

+
poměr kvality a ceny
zajímavý zvuk i vzhled
špičková elektronika
kvalitní mechaniky

-
díky "poctivým" mechanikám a malému tělu, nástroj trochu přepadá na hlavu