Vymazlená dvanáctka Washburn WJ45SCE12

Pod pojmem "dvanáctka" si asi každý představí něco trochu jiného. Milovník zlatavého moku si představí orosený půllitr, mechanik dvanáctku klíč, další číslo tramvaje a "ti naši" buď jednu z nejčastějších bluesových forem a nebo dvanáctistrunnou kytaru, což spolu může koncekonců i souviset. My se ale budeme na následujících řádcích soustředit především na tu kytaru: šlechtičnu Washburn WJ45SCE12.

Americkou firmu Washburn jistě není potřeba příliš představovat. Jejich nástroje jsou po světě i u nás hojně rozšířené a pro svou proslulou kvalitu i velmi oblíbené. Firma samozřejmě tak jako mnohé jí podobné, před časem svou výrobu rozdělila na americkou a asijskou produkci, přičemž ta asijská produkuje především nástroje nízké a střední cenové třídy. Což samo o sobě ještě nemusí znamenat i nízkou kvalitu. Jak to vypadá s kvalitou u jedné takové sličné dvanáctistrunky z Číny, spadající svou cenou do oné střední třídy, se přesvědčíme záhy...

Jak to vypadá?

Po vybalení z přepravní krabice asi většina kytaristů vyloudí obdivný povzdech. Zejména pak ti, kteří jsou alespoň trochu estéti. O dvanáctistruných kytarách se totiž často hovoří jako o šlechtičnách mezi kytarami - a Washburn WJ45SCE12 je skutečně vyšperkovaná do nejmenších detailů. Má tvar klasického velkého jumba, který spolu s širším hmatníkem a velkou hlavou s dvanácti die-cast mechanikami, dává nástroji poctivou váhu. Žíhaný javor použitý na korpus, společně s masivní přední deskou z výběrového amerického smrku Sitka, dodává kytaře už sám o sobě elegantní vzhled. Vše je navíc umocněno zlatým hardwarem, abalonovými lemovkami a abalonovou rozetou okolo ozvučného otvoru.

Krk je rovněž javorový, hmatník a kobylka z palisandru. Na hlavě kytary je navíc nalepen plátek žíhaného javoru na němž nalezneme rovněž abalonové logo firmy a vkusnou intarzii. Krk je profilu mělkého D a na akustickou kytaru je poměrně tenký, což na druhou stranu umožňuje pohodlnější hru na širší hmatník. Pro výrobu nultého pražce výrobce vsadil na osvědčenou kost, díky čemuž nástroj disponuje slušným sustainem. Orientační značky jsou ve formě klasických teček a všech dvacet pražců je poctivě začištěných. Vše je pečlivě provedeno, nějaké drobné chybičky jsou spíše mikroskopické. Navíc vše (vyjma krku a samozřejmě hmatníku) je lakováno a leštěno do vysokého lesku, díky čemuž kytara působí dojmem, že s ní smí být manipulováno výhradně v bílých rukavičkách. Ale to bysme toho moc nenahráli, tudíž rukavičky hezky dolů a jdeme hrát...

Jak to hraje?

Každý, kdo měl někdy v ruce "dvanáctku", mi jistě dá za pravdu, že ladění takové kytary se může stát celkem slušnou noční můrou. Naštěstí u tohoto Washburnu tomu tak není a díky kvalitním, fosforbronzovým strunám D´Addario EJ-38 osazeným již od výrobce a spolehlivě fungujícím mechanikám bylo naladění kytary dílem okamžiku. Navíc je ladění usnadněno vestavěnou ladičkou, která je součástí preampu Fishman Presys+, umístěným na horním lubu kytary.

Nejprve se ale podíváme na zvuk bez použití preampu. Velké tělo kytary se projeví sytým a překrásně barevně bohatým zvukem. Cinkavé výšky a mohutné basy jsou pro dvanáctistrunné kytary typické... tomuhle se žádná "šestka" nemůže vyrovnat. Na můj vkus by basů mohlo bý klidně i o trochu víc, ale vše se může ještě změnit, až se kytara vyhraje.

Pár tipů jak na dvanáctistrunku...

Kytara hraje hodně dynamicky jak při jemném "šolíchání", tak při pořádném záběru trsátka a ve všech polohách bezproblémově ladí. Jedinou vadou na kráse, kterou jsem během hry objevil, jsou některé trochu nedbale zasazené pražce, které při hře ve vyšších polohách způsobují drnčení strun. Krk je ale perfektně rovný, takže není problém pražce buď lehounce "doklepnout" a nebo nechat trochu přebrousit a je po problému. Přestože dvanáctka nikdy není moc o sólování, občas člověk neodolá a do nějaké té prstové akrobacie se pustí, a tudíž je dobré mít celý krk bez problémů hratelný. Škoda tedy tohoto drobného problému, který kazí jinak celkově vynikající dojem z nástroje. Pevně ale věřím, že je to pouze problém tohoto jednoho kusu...

Dohmat kytary je nízký, široký krk skýtá dostatek prostoru i pro silnější prsty a tak bez problému uhrajete i složitější akordy. Po zapojení kytary do zesilovače se automaticky aktivuje preamp. Jako samice pro kabel slouží klasicky rolna na řemen a napájecí baterie je ukryta v kolíbce v samotném ovládání snímání. Což je šťastné řešení, neboť občas je k vidění baterie ukrytá někde v okolí ozvučného otvoru a její výměna znamená sundat, nebo alespoň povolit všechny struny... což je nemilé i u šestky. U dvanáctky se už jedná přímo o opruz, nebo pomstu kytaráře.

Ani elektrifikovaný zvuk mě nezklamal a zesílená kytara je celkem věrným obrazem kytary hrající na sucho, což by tak mělo být. Ale na druhou stranu zesilovač trochu okrádá zvuk o ono typické nehmatatelné, vzdušné magično, které v sobě dvanáctky mívají, takže do studia bych doporučil snímání spíše mikrofonem. Na živé hraní je ale preamp naopak k nezaplacení. Prát se na pódiu s nežádoucím feedbackem je o nervy. Samotný preamp Fishman Presys+ pak disponuje několika užitečnými vychytávkami. Kromě klasického ekvalizéru totiž nabízí ještě tlačítko Phase, které při hraní na nižší hlasitost zlepší basy a při hraní na vyšší hlasitost potlačí zpětnou vazbu. Potenciometr Notch pak slouží k eliminaci zpětné vazby bez použití tlačítka Phase a nakonec je tu ještě potenciometr Brilliance, který do vašeho zvuku jednak přidá na jiskrnosti a zároveň zjemní nežádoucí vysoké frekvence. Při nízkých hodnotách nastavení pak dokáže omezit i nežádoucí šum vznikající pohybem prstů po hmatníku.

Všechny potenciometry, včetně ekvalizéru, mají poměrně krátkou dráhu a ani rozsah jejich nastavení není bůhvíjak široký, což jednak dokazuje, že se jedná o preamp určený profesionálním hráčům, kteří jdou spíše po zvuku kytary samotné a nepotřebují zvuk dohánět korekcemi a jednak zabraňuje méně zkušeným hráčům vytvořit ze zvuku paskvil.

Závěr

Každá dvanáctistrunná kytara je již z principu výjimečným nástrojem, se kterým je potřeba se sžít a sehrát. Pokud se vám to povede a narazíte na ten pro vás "pravý" nástroj, je to zážitek, kterému se jen máloco vyrovná. Odměnou je vám přímo magický zvuk, vyrovnávající se svou dynamikou a mohutností celému orchestru, ale také nástroj vyžadující velkou trpělivost při ladění... o výměně strun ani nemluvě.