Vyprodaný tours se nerozdávaj jako diplom za plavání

V souvislosti s jakymkoliv debutem může asi působit trochu směšně mluvit o kapelním příběhu nebo historii, která vlastně teprve začíná. V tomhle případě je to ale fakt důležitý. Těch sedm tracků se totiž poslouchá úplně jinak, když člověk ví, co všechno se za nima schovává. Pokud vás tenhle dojímací úvod neodradil, posaďte se a přečtěte si o tom, co doteď bylo jen MEZI NÁMA.

Debut vydáš jenom jednou, tak na něj nespěchej. Autor tohohle výroku by nám nejspíš měl poslat košík muffinů, protože jsme jeho zadání plnili dost poctivě. Piloty jsme založili už na gymplu v roce 2013. A přestože jsme se od začátku fakt snažili a nedělali si z toho srandu, byla první kapelní pětiletka ve znamení hraní nejhorších časů na všemožných, často i dost pofidérních akcích, kterým se samozřejmě nevyhýbaly ani tzv. přesilovky, kdy je lidí na stagi víc než pod stagí.

V kombinaci s vražednym skládacim tempem jednoho novýho songu ročně to neznamenalo žádnej výraznej posun. Hráli jsme pořád dokola našich deset odrhávaček, který nám přišly naprosto geniální, opilý kámoši na to kalili, lidi na městskejch slavnostech si podupávali do rytmu, po každým songu tleskali a po koncertě nám vlezli do metr krát metr velký backstage, kde nás plácali po zádech. Tak proč cokoliv měnit, žejo?

Po koncertě č. 94 jsme si konečně uvědomili, že se pořádně fungující kapelou nestaneme díky zásahu shůry, ale tím, že nebudeme líný a začneme se svýmu snu na plno věnovat. Většině muzikantů se to asi bude zdát jako naprostá samozřejmost, nám tohle prozření ale fakt zabralo přes pět let. Zahodili jsme všech deset, vlastně tehdy už patnáct, starejch songů, rozepsali nový tracky a díky Logicu začali hledat vlastní sound.

Když jsme nashromáždili demáče, oslovili jsme několik producentů, který jsme už dlouho sledovali, aby nám s nahrávkama pomohli. S nima jsme pak asi půl roku trávili všechen volnej čas v nejrůznějších studiích nebo pokoji našeho bubeníka Matěje, kde si bastlil svý první home studio. Tahle spolupráce nám dala druhou výraznou školu v kapelní historii.

Producenti nás postavili nohama na zem. Díky nim jsme konečně naplno pochopili, že jsme naprostý dřeva a že vyprodaný tours se nerozdávaj jako diplom za plavání a že všechny ty kapely, co visej lidem nad postelema, prostě musej makat. Odkoukali jsme si od nich různý přístupy k tvorbě, zjistili, jakej způsob práce nám vyhovuje nejvíc, a konečně si pořádně osahali studiovou práci.

Osm hotovejch tracků jsme poslali do různejch vydavatelství. Slovo dalo slovo, plácli jsme si se Supraphonem a poté, co jsme s nima probrali plány do budoucna, jsme se rozhodli soustředit se na vydávání singlů, protože, jak už bylo řečeno, debut vydáš jenom jednou a byla by škoda ho uspěchat. Prvních šest songů, z EP MEZI NÁMA jsme už měli připravený, ale tak trochu proti pravidlu dávat to ven ještě horký jsme čekali na ten správnej moment.

Loni v létě se nám povedlo dostat do rádií singl BĚŽ a celý léto jezdili jako předkapela na vyprodanejch shows Chinaski. Začalo nám připadat, že už aspoň trochu tušíme, co děláme. V tom nám pomohlo teda i to, že si mezitím Matěj a náš klávesák Honzik postavili vlastní studio VERSUS, který už nebylo v dětským pokojíčku, a díky svýmu velkýmu prostoru v kombinaci s pivní pípou teď slouží taky jako naše zkušebna.

Vlastní studio nám umožnilo produkovat si naše písničky sami. Potřebovali jsme si na nějakym tracku vyzkoušet, jestli to bude fungovat, a úplnou náhodně jsme vybrali rozepsanej song o tom, že už jsme vlastně dospělý a že moc nevíme, co s tím. Chtěli jsme, aby to bylo nějak hezky dětsky naivní a hravý, takže jsme mimo jiný nahrávali piano v dětským pokoji Matějovýho bráchy nebo použili samply světelných mečů, pokémonů a různých herních konzolí.

Když bylo hotovo, došlo nám, že písnička nevyjadřuje jenom přelom v našich osobních životech, ale taky v existenci samotný kapely. Stala se pro nás vlastně takovym symbolem přerodu garážový středoškolský party ve fungující kapelu. Napadlo nás proto vzít nejpovedenější songy, který už jsme měli natočený, symbolicky je uzavřít právě tímhle trackem a podtrhnout tím ten kontrast. Na jedný straně čtyři náctiletý mileniálové, který bojujou s vlastní pubertální hlavou, na druhý straně kapela, která snad brzo vydá první plnohodnotnou desku, a uprostřed toho je právě naše nový EP.

No a já jedu do VERSUS na songwriting sess s klukama z kapely, máme před sebou spoustu práce.

Jaká byla vaše cesta k debutové desce? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.