The Waltz útočí na posluchače postpunkem jako pancéřovou pěstí

Belgičtí fanoušci museli být už delší dobu napnutí. Parta The Waltz jim od roku 2016 v pravidelných intervalech nabízela jednotlivé singly, v roce 2018 se probojovala do finále soutěže Humo's Rock Rally, ale dlouhohrající deska stále nikde. Až přišla kovidová doba, a ta dala čtveřici, která ustálila stále rotující sestavu v podobě Kevin Anne (zpěv a kytara), Benoit Lefaut (kytara), Elmo Vanhoutteghem (baskytara) a Sybe Verbluys (bicí), dostatek času ke zpracování připraveného materiálu.

Díky kolekci Looking-Glass Self se tak může mezinárodní publikum dozvědět, že země, která dala hudebnímu světu tvrdé elektroniky EBM, něžné popaře Hoovephonic, elegantní rockery dEUS, ale i indie popaře Balthazar, dokáže nabídnout i kytarově říznější nálož v podobě debutu kapely z vlámského městečka Kortrijk.

„Podívejte se do zrcadla a řekněte, co v něm vidíte!“ Tohle je úvodní instrukce, kterou se s námi The Waltz ve znepokojujícím titulním intru vítají. A v nemilosrdném tázání plynule pokračují: „Jaký myslíte, že si o vás utvořili obraz vaši rodiče, a jak vás vnímají vaši přátelé, kolegové v práci nebo váš bývalý partner? Vidíte pět různých odrazů skutečnosti? Jste zmatení ze své skutečné identity?“

A hned nastupuje intenzivní smršť All The Rage, která dává volný průchod frustraci z řady nepochopení, se kterými se každodenně potkáváme. Belgičané nešermují svalnatými nebo šokujícími obrazy, o to přesněji popisují zmatenost dnešní zrychlené doby. A hudební stránka skladeb tuto výpověď pouze podtrhuje.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

„Pokud by The Waltz byli nápojem, jednalo by se o výbušný koktejl složený z Panoramixova kouzelného lektvaru, Red Bullu, kávy a silného belgického piva Tripel“ Takto charakterizují The Waltz sami sebe na portálu Bandcamp. A něco na tomto přirovnání bude. Časté rytmické výbuchy, těžká kytarová kila, ale i vokál na pomezí zpěvu a řevu, to vše svědčí o nashromáždění dostatečné porce energie, se kterou muzikanti dokážou na debutu Looking-Glass Self pracovat rozmanitým způsobem.

Nejzajímavější je, že ani přes tyto hlukové manévry The Waltz nezapomínají na poměrně přístupné melodické nápady. Ty přicházejí ke slovu v momentech, kdy se kapela potřebuje nadechnout, a přináší tak ke skladbám postaveným na kytarově neurvalém dvojspřeží potřebný kontrast. A to nemluvím pouze o singlových Flowers nebo Red-Orange Moon, ale i v punkovém kvapíku Enter The World nebo naopak závěrečné baladě Prying Eyes postavené na akustické kytaře.

Osobním vrcholem je pro mne zpočátku baladicky se tvářící Necessary Evil se smyčcovými zástěnami, která se ke konci pod náporem kytar a intenzivních bicích dostane kamsi do prostoru mezi elegantně melodické Faith No More a hlukově intenzivní Killing Joke. Vedle toho si posluchači dokážou některé momenty spojit s Weezer nebo Idles.

Zajímavý je spíše recitativně pojatý vokál v asi nejvíce experimentální Schadenfreude, kde se vpřed valící rytmika střetává s elektronickými efekty, novovlnnými přihrávkami kytary a neustálým, elektronicky noiseovým kolorováním.

The Waltz se na Looking-Glass Self každopádně přihlásili se sympatickou debutovou kolekcí, která sice přiznává řadu inspiračních zdrojů, sama se ale vydává sympaticky vlastní cestou.

The Waltz – Looking-Glass Self

Labelman/PIAS, 2022, 41:06

75 %