Warren Ellis s Nickem Cavem hledají na novém soundtracku sněžného leoparda

Kdo by to byl v roce 1993 řekl, když houslista Warren Ellis, člen tehdy poměrně neznámých Dirty Three, šel doplnit houslovou sekci nahrávací session alba Let Love In zbožňovaného krajana Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds, že se po letech stane nejdůležitějším spolupracovníkem neunavitelného zpěváka. Po spolupráci s kapelou i vedlejším projektem Grinderman pánové v roce 2005 stvořili první společný hudební doprovod pro film – divoký western The Proposition natočený na Caveův scénář – a od té doby se stali v rychlém sledu spoluautory dalších patnácti soundtracků. Ten poslední, natočený na motivy knižního bestselleru Sněžný levhart francouzského spisovatele a cestovatele Sylvaina Tyssona, měl původně točit pouze Ellis. Pak ho ale napadlo, aby mu Nick Cave nazpíval ústřední melodii soundtracku, a vyklubala se z toho tradiční, plnohodnotná spolupráce.

Už videoklip ke skladbě We Are Not Alone jasně naznačuje, o co ve filmu La Panthère des neiges půjde. Spíše než aby kladla důraz na příběh, nechává režisérka Marie Amiguet promlouvat dechberoucí záběry Himálaje s řadou tamních zvířecích obyvatel. „Čekání na sněžného leoparda“, jak by se dal snímek česky nazvat, ve volném tempu nastoluje mezi řádky otázku vztahu člověka a přírody, podtrhuje nepatrnost člověka oproti ohromujícím scenériím nejvyšších hor světa a zkouší trpělivost pozorovatelů, zda se po dlouhém cestování a hromadě vynaložené energie dočkají setkání s plachým predátorem. Pomalé plynutí času a nutné akceptování přírodních zákonů se staly základními impulzy pro vznik samotné hudby. Ta je pak podobně pokorná a minimalisticky harmonická.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

„Je to jeden z nejkrásnějších snímků, ke kterému jsme tvořili hudbu. Hlavní hvězdou jsou zde divoká zvířata nasnímaná tak, jak jsme je nikdy předtím neviděli,“ rozplýval se po dokončení prací na hudebním doprovodu La Panthère des neiges Warren Ellis. Je pravdou, že volné tempo snímku mohlo oběma tvůrcům, kteří v podobném duchu před dvěma roky stvořili Ghosteen, poslední řadovku The Bad Seeds, padnout do noty. Zatímco dva roky stará kolekce Australanů, ale vlastně i loňská písničková desky Cavea s Ellisem Carnage, je částečně potažena černým suknem, materiál recenzovaného soundtracku se nese v atmosféře úžasu nad krásou přírody a přirozené úcty k jejím zákonitostem.

Přesto se najde i řada spojnic. Ať už vypíchneme drnčící basovou linku v Les Yaks, hladivé syntezátory v Des Affects Elliptiques a nebo trhavý elektronický doprovod v Les Princes. To všechno jsou prvky, které především v podání Warrena Ellise už z minulosti známe. Jde ale o to, že po dlouhé době jsou prozářeny pozitivním světlem, i když doprovázejí naše hrdiny v místech s velmi těžkými podmínkami k přežití.

Akustickým nástrojům kralují Warrenovy housle, ovšem vedle nich se neztratí ani klavír, flétna, decentní elektronika, další smyčce nebo nenápadné vstupy sborů pod vedením už osvědčené spolupracovnice Esmeraldy Conde Ruiz. Třešinkou na dortu jsou pak dvě Cavem zpívané skladby Les Cerfs a We Are Not Alone, kde se Cave pokorně staví do pozice člověka, který si je vědom své nicoty tváří tvář ve filmu zobrazeným živlům.

Film La Panthère des neiges, který byl uveden na festivalu v Cannes v sekci Cinema for the Climate, se dostal do amerických kin 22. prosince. Bylo by škoda, když už nás silný soundtrack Nicka Cavea a Warrena Ellise tak navnadil, abychom si pomalé himálajské dobrodružství fotografa Vincenta Muniera a spisovatele Sylvaina Tyssona nemohli vychutnat na velkém plátně s kvalitním ozvučením. Vždyť úspěch „filmových esejí“ Baraka nebo Koyaanisqatsi, které může snímek věnovaný sněžnému leopardovi vzdáleně připomenout, si řada z nás ještě dobře pamatuje.

Nick Cave & Warren Ellis – La Panthère des neiges

Invada rec., 2021, 44:46

atmosférický soundtrack

75 %