Washburn Heritage: povedená dvanáctka

Na lahodný mok zapomeňte, řeč teď bude o dvanáctistrunné kytaře Washburn Heritage HD10S12. Základní modelová řada 10 ze série Heritage totiž i přes svou cenu působí dost lákavě.

Jak to vypadá?

Pokud se vám podaří úspěšné vydolování skutečně poctivě zabaleného nástroje z přepravní krabice, máte před sebou za odměnu klasický dreadnought bez výřezu a elektroniky. Kytara je tedy čistě akustická a bez výřezu se v případě dvanáctistrunné kytary většina hráčů také obejde. Oba faktory navíc nahrávají lepšímu zvuku, neboť jak známo, každý uvedený zásah do dřeva je většinou na zvuku trochu znát. Kytara je polomasivní konstrukce, tudíž vrchní deska je masivní smrk – Sitka, zadní deska, luby a krk jsou z mahagonu a hmatník nesoucí 20 pražců je z palisandru. Nultý pražec je vyroben z materiálu Nubone. Samostatnou kapitolou jsou pak ladící mechaniky.

Každý, kdo někdy ladil dvanáctku, mi jistě dá za pravdu, že to kromě pevných nervů, chce především kvalitní a spolehlivé mechaniky. Firemní die-cast mechaniky sice nejsou nějaký extra průšvih, jejich chod je celkem hladký a plynulý, ladění také drží celkem obstojně, otázkou je spíše jejich životnost. Kdo si tedy do budoucna nechce drásat nervy nekonečným laděním, měl by dříve či později přemýšlet o výměně mechanik za kvalitnější.

Tělo kytary a hmatník lemuje bílá lemovka a okolo ozvučného otvoru najdeme nádherně vykládanou rozetu. Polomatná povrchová úprava je elegantní a příjemná do ruky. Vrchní desku pak před poškrábáním trsátkem částečně chrání želvovinový pickguard. Zpracování je na velmi slušné úrovni a žádné vážnější prohřešky jsem neobjevil. Nepatrné kosmetické chybičky lze vzhledem k ceně odpustit. Kytara je standardně dodávána s kvalitními fosforbronzovými strunami Cleartone, pojďme je tedy rozehrát.

Jak to hraje?

Kytara je od výrobce vcelku slušně seřízena, ladí v oktávách i v polohách, má příjemně nízký dohmat a pěkně začištěné pražce. Jak se na dreadnought sluší a patří, hraje patřičně nahlas a zvuk je bohatý a barevný. I přes pochopitelnou nevyhranost nového nástroje jsou basy pevné a hutné, výšky naopak zvonivé a průzračné. Tomu samozřejmě napomáhá především masivní vrchní deska.

Struny jsou hlasitostně vyrovnané, známý nešvar levnějších dvanáctek v podobě nevyváženého zvuku a "vyčnívání" některých strun se zde tedy nekoná a uvážíme-li danou cenovou kategorii, označil bych zvuk za lehce nadprůměrný.

Kytara příjemně reaguje na dynamiku hry a díky nízkému dohmatu se na ni dá i vcelku pohodlně sólovat (pokud máte i u dvanáctistrunky tu potřebu). Jediná výtka tak může směřovat znovu k ladícím mechanikám, které při použití kapodastru nebo při větším říznutí do strun přeci jen trochu povolí. Po řádném vytahání a usazení strun se sice situace zlepšila, ale přeci jen bych dal přednost kvalitnějším mechanikám, které se hned tak "nehnou". Ale opět, mějme na paměti, že se pohybujeme v cenové hladině okolo sedmi tisíc – a tudíž je jasné, že někde výrobce prostě ušetřit musel. Lze se tedy buď smířit s tím, že naše kytara bude chtít během produkce častěji "dopinknout", nebo mechaniky prostě vyměnit.

Závěr

Celkově se jedná o velmi povedený nástroj, který svou cenou sice míří spíše na příležitostné či amatérské hráče, ale kvalitou zpracování i zvuku spoustu nástrojů z této kategorie předčí a leckterého muzikanta jistě příjemně překvapí.