Westerman nabízí další desku k zamyšlení nad prostými věcmi

Tenhle chlapík, vlastním jménem William Westerman, měl štěstí, že svými niternými písničkami stačil zaujmout ještě před kovidovou závorou. Pochází z líhně minilabelu Blue Flowers records, který ve stejnou dobu objevil i Nilufer Yanyu, a hned po vydání prvních singlů v roce 2018 se o něm začalo mluvit jako o naději britského písničkářství. Zatímco Nilufer akcelerovala svou kariéru díky nominaci Sound of… britského veřejnoprávního impéria BBC, Westermanovo prokousávání se hudebními party showbyznysu bylo pozvolnější. A možná svým způsobem i zdravější. V roce 2020 reprezentoval ostrovní království na Eurosonicu, aby následně podepsal smlouvu s agilním vydavatelstvím Partisan records (Cigarettes After Sex, Fontaines D.C., IDLES nebo Laura Marling) a vydal zde svou debutovou desku Your Hero Is Not Dead. Kombinace zvýšeného mediálního tlaku spolu s pandemií COVID-19 pak namíchala pro Londýňana tak hutný nestravitelný koktejl, že se odstěhoval do řeckých Atén a vážně uvažoval, že celou slibně se rozvíjející kariéru pověsí na hřebík. K tomu naštěstí nedošlo, čehož nejjasnějším důkazem je letošní dlouhohrající následovník nazvaný An Inbuilt Fault.

Už první singl, kterým se autor uvedl u vydavatelství Partisan records, skladba Blue Comanche, měla zajímavé téma nevyhnutelnosti ztráty kvality životního prostředí v důsledku modernizace. Ovšem, jak je o Westermana zvykem, ne z revoluční nesmlouvavé pozice, ale spíše jako smutné zamyšlení nad tím, že skrze neustále se vpřed řítící vlak modernizace, který přináší dobré i zlé novinky, ztrácíme dosavadní výdobytky. Etika a každodenní obecná i lokální politika, to jsou témata, která neopustila autora ani na novém albu. Hned první singl Idol: RE-run, který hudebník složil krátce po útoku na americký Kapitol, je meditací o falešných prorocích, jedovatých internetových diskuzích a exorcismu sociologické frustrace. Druhá ukázka z připravované desky CSI: Petralona zase reflektuje první den Willa v Řecku, kam se následně přestěhoval. I, Catallus medituje o toxické maskulinitě a A Lens Turning se probírá zákrutami smyčky existenciální krize. An Inbuilt Fault zkrátka myšlenkově pluje od obecného k silně osobnímu a zase nazpět. A podobně přemýšlivá hudební složka myšlenkové pochody dvakrát podtrhuje.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

První jiskrou, která začala podpalovat téměř vyhaslé muzikantské ohniště, bylo autorovo londýnské setkání s Jamesem Krivcheniou, bubeníkem Big Thief, který do té doby izolovaného hudebníka přesvědčil, aby zkusil svou hudbu poměřit s kreativním hudebním prostředím v Los Angeles. V Itálii natočená dema se stala výchozím bodem pro jamy, které v nápaditě upravených formách posunuly písně do nových poloh; někdy atmosférou napjatějších, jindy naopak náladou meditativnějších. Základními spolupracovníky se nakonec stali bubeníci Mikel Patrick Avery a Booker Stardrum, baskytarista Ben Reed, elektronik Luke Temple, klávesák Mat Davidson a dechař Robin Eubanks. Dohromady se jim podařilo připravit aranže, které i přes svou košatost zní spíše niterně, domácky, než intenzivně velkokapelně.

Díky vokálnímu zabarvení, i primárnímu hudebnímu zacílení, se tu a tam Westermanova hudba přiblíží soundu Stinga. Popové melodie se často místí s drobnými jazzovými valéry. Jenže na rozdíl od bývalého předáka Police, který měl vždy potřebu oslovovat davy, zvuk An Inbuilt Fault je až na nečekaně hlasitou kodu/katarzi Pilot Was A Dancer primárně submisivní. Spíše bychom si tedy Westmarmana představili v Jazz Docku, maximálně Paláci Akropolis než na pódiu Rock For People nebo Colours Of Ostrava. Pokud bychom měli recenzovanou kolekci charakterizovat jedním souslovím, pak by to bylo „písničkářská delikatesa“. Celkově vzato, jemnost An Inbuilt Fault odmění trpělivé posluchače až s opakovanými poslechy. Nabízí totiž po lyrické i hudební výpovědi další vrstvy, emoce a nuance, které je radost časem odhalovat.

Westerman – An Inbuilt Fault

Partisan rec./PIAS, 2023, 44:24

85 %