Weyes Blood v rámci orchestrálně popové trilogie sleduje rozpad světa

Letos 34letá rodačka z Kalifornie prožila emocemi nabyté dětství. Jako dítě hippie rodičů z letniční křesťanské církve byla obklopena hudbou a rodiče od mládí nadanou zpěvačku v hudební oblasti podporovali. Omezení dané vírou ale okolo patnáctého roku života pro Mering znamenalo tlustou čáru. Natalie se začala věnovat hudebnímu undergroundu – na basu hrála ve významné psychedelické kapela Jackie-O Motherfucker. V roce 2011 vydala svou první sólovou desku The Outside Room, na které se ještě původní folkové a psychedelické postupy napřímo střetávají s melancholickou povahou rukopisu. Už na ní ale z nahrávky ční suverénní vokál autorky, který bude brzy přirovnáván k podobně výrazným kolegyním jako jsou Julia Holter nebo Angel Olsen. Po deskách The Innocents a Front Row Seat to Earth vydaných u labelu Mexican Summer přišel čas nejen se přesunout z New Yorku nazpět na západní pobřeží Spojených států, ale také k výraznému nezávislému vydavatelství Sub Pop. A Weyes Blood zde zahájila svou činnost vskutku velkolepě, trojdílným dílem, jehož letošní deska And In The Darkness, Hearts Aglow je druhým pokračováním.

První album trilogie nazvané Titanic Rising bylo plné úzkosti konce minulé dekády. Enviromentální panika či komplikovaná situace mladé generace v dnešní západní společnosti byla jen vybraná témata, která po obsahové stránce hnětla tři roky starou kolekci. Události, které přišly v následujících dvou letech, hravě překonaly i ty nejčernější scénáře čtvrté řadovky Weyes Blood. Znamená to, že melancholií naředěné obavy bude autorka tentokrát pálit do posluchačů z bezprostřední blízkosti? I když jí situace v tomto slova smyslu nahrála na smeč a Natalie mohla všem do očí křičet ‚já vám to říkala‘, Mering nabídnutou možnost nevyužila. Významným průvodcem kovidovou dobou, a ve výsledku i právě vydávanou deskou je duchovní průvodce Terezie z Avily z roku 1577, který staví osobní „vnitřní architektury“. „Říkala jsem si, že když nemůžu vyrazit do světa, abych získala potřebnou inspiraci, musím se ponořit do sebe sama,“ prozradila hudebnice, která se nechala na obalu desky zvěčnit jako neznámá svatá. I z toho titulu je třeba brát And In The Darkness, Hearts Aglow jako niternou osobní zpověď reflektující pozitivní i negativní hnutí mysli Američanky. „Měla jsem zůstat/se svou rodinou,“ zpívá v pesimistické The Worst Is Done, aby si v dalších verších odporovala: „Neměla jsem zůstat / na tomto místě / v nejosamělejším městě světa.“ Jenže ruku na srdce, my jsme věděli, jak se máme uprostřed babylonu názorů v kovidové době zachovat? „Mysleli jsme, že nás tíživá situace stmelí, donutí spolu komunikovat. Ve skutečnosti nás ještě více připoutala k moderní technice,“ hodnotí Natalie Mering. A dodává: „Možná sníme o rodině, domově a podobných věcech, ale vězte, že jsme tak daleko v králičí noře, že už nikdy nebudeme úplně jako předchozí generace. Je to trochu jako žít v brázdě velké smrti,“ uzavírá zpěvačka, která tyto myšlenky halí do obrazů řeckého Narcise (God Turn Me Into a Flower) nebo zhudebněné teorie Josepha Campbella, zesnulého akademika a autora díla Tisíc tváří hrdiny: archetyp hrdiny v proměnách věků (Children of the Empire).

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Velkou výhrou minulé desky Weyes Blood byla podpora producenta Jonathana Rada, jinak poloviny dua Foxygen. Jeho schopnost podtrhnout potenciál melancholického rukopisu Natalie Mering už jasně ukázal tři roky starý předchůdce. „Je to skutečný čaroděj. Mám za to, že na spoustu věcí máme podobný pohled. Oba si velmi vážíme experimentální a ambientní hudby, a také dobrého songwritingu. Pomáhá mi realizovat mé vize,“ přiznala před vydáním novinky autorka. Ve studiu Three v Los Angeles, kde vznikl základ desky Pet Sounds od The Beach Boys, se dveře příliš netrhly. Ve třech skladbách pomohli kompletní The Lemon Twigs, Daniel Lopatin svými psychedelickými elektronickými kouzly vyšperkoval váhavou God Turn Me Into a Flower, jinak ale práce zůstala na berdech dvojice Mering – Rado. A ti pokračovali v mapování nálad, které nás vrací bez mrknutí do minulosti. Sama autorka zmiňuje inspiraci Karen Carpenter nebo Scottem Walkerem. Každopádně folkové motivy s vedoucí úlohou akustické kytary jsou minulostí. Hlavní slovo má klavír, smyčce a bohaté doprovodné sbory. Prostě barokní pop ve své krystalické podobě. Není divu, že díky posmutnělým nápadům přichází poměřování se slavnější Lanou Del Rey nebo Laurou Marling.

Zajímavých propojení napadne posluchače během reprodukce více. Otvírák It's Not Just Me, It's Everybody připomene se zvuky harfy a tubulárních zvonů podobně opulentní období Angel Olsen okolo desky All Mirrors, Heart Aglow podobně naladěnou popovou aristokratku Florence & The Machine, už několikrát zmiňovaná God Turn Me Into a Flower má až Enyovské konotace, nejvíce retro znějící Grapevine už u několika recenzentů přinesla přirovnání k Joni Mitchell. Jisté rozhodně je, že Weyes Blood pomalu zhodnocuje postupné zrání autorky, a projekt staví do role výrazného hráče nejen na nezávislé scéně. Netvrdím, že And In The Darkness, Hearts Aglow je ideálním průvodcem letošní adventní dobou, přesto si zaslouží naši pozornost. A pokud je to váš případ, i zpětné nastudování sólového materiálu autorky. I ten rozhodně stojí za to.

‎Weyes Blood – And In The Darkness, Hearts Aglow

Sub Pop, 2022, 46:29

85 %