Whispering Sons suverénně upravuje postpunk pro potřeby 21. století

Belgická pětice Whispering Sons je skupinou postupných, dobře promyšlených kroků. Kapela vycházející z odkazu Joy Division vystoupila už před lety z gotické žánrové škatulky a i na druhém albu Several Others modernizuje nálady a postupy přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pro potřeby podobně sychravé současnosti.

Během posledních dvou-tří let se belgickému kvintetu Whispering Sons podařilo to, o čem si většina žánrových kapel může jen nechat zdát. Jejich nekompromisní postpunkový nátěr si získal srdce nejen stovek gotických fanoušků, ale uhranul desetitisíce fanoušků nezávislého rocku bez přívlastku. Jejich debutovou desku Image si pod svá křídla vzal nezávislý kolos Play It Again Sam a koncertní turné byly často vyprodána. Právě síla jejich živých vystoupení je tím, čím Belgičané před dva a půl roky nadchli i návštěvníky pražského Meetfactory na prozatím jediném vystoupení v České republice.

Po intenzivním období zakončeném před třemi lety vydáním debutové desky kapela kolem zpěvačky Fenne Kuppens s výrazným hlubokým vokálem využila možnost zavřít se po delší době ve studiu v Ardenách, aby začala pod vlivem nahromaděných zkušeností pracovat na novém materiálu. Ten se, světe div se, točí okolo tématu izolace, kterou reflektuje i obrazový doprovod obou předskakujících singlů Surface a Heat. Na obou je zpěvačka konfrontována s různými přírodními i umělými druhy povrchu bez jediné známky života. Vedle izolace mezi řádky probleskuje i výrazné ekologické téma.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Téměř každá druhá rocková kapela, která se snaží držet prst na tepu doby, tvrdí, že se nechává inspirovat postpunkem. Whispering Sons toto tvrdit, na rozdíl od řady kapel, nemusí. Jejich rukopis postavený na souhře výrazných bicích, typicky vytažené base, spíše výplňové kytaře a temné elektronice, se hrdě hlásí k první postpunkové generaci muzikantů s Joy Division v čele. Na rozdíl od stovek epigonů, pětice sídlící v Bruselu základní, spíše minimalistický mustr posouvá do nových vod. Téměř každá skladba na desce Several Others obsahuje hned několik hudebních témat. Singl Surface je přímou srážkou estetiky Joy Division s energií a rukopisem The Fall, (I Leave You) Wounded je vzorně klíčící skladbou od nenápadného, tichého začátku po hlučný závěr postavený na výrazné kytarové stěně, Flood je zase trialogem zaříkávajícího zpěvu, temné elektroniky a tribálních bicích. Kvinteto si dalo velkou práci, aby každá skladba z desky běžela jiným směrem, zároveň aby do postpunkového, více než čtyřicet let starého základu, přidala velkou porci současných myšlenek a atmosféry.

Belgičané jsou důkazem, že i když vycházíš z poměrně obskurní hudební větvě, skrze píli a schopnost do stokrát zprofanovaného žánru obtisknout svou osobnost můžeš dojít mezinárodní pozornosti a nastartovat tak solidní dlouhodobou kariéru. Druhé album Whispering Sons pojmenované Several Others pětici na této cestě určitě podpoří.  

Whispering Sons – Several Others

PIAS, 2021, 38:04

postpunk

82 %

PS: Tato recenze je věnována Tonymu Duckworthovi, generálnímu řediteli [PIAS] Poland, který nečekaně minulý týden zemřel. Energií přetékající Tony byl nejen mně, ale troufám si říci, že každému spolupracujícímu hudebnímu novináři ve střední a východní Evropě skvělým pomocníkem.