Yamaha DX7IID: čupr babička

Happy birthday to you, happy birthday, dear DX7IID. Nejedná se o přerývaný daktyl ani básnickou neobratnost. Yamaha DX7IID, jejímž vlastnictvím se pyšním, letos v srpnu oslavuje krásné třicetiny. V dnešní vintage recenzi se vám pokusím svou milou přiblížit.

Modely DX1 a DX7 uvedla Yamaha na trh první syntetizéry využívající FM syntézu, a tím obohatila hudební produkce o novou zvukovou kvalitu. DX7II je přímým pokračovatelem první řady. Souputníky tehdejší vlajkové lodi byly modely DX7S, DX11, DX21 a DX27, které se lišily počtem operátorů, hlasů, nebo nemožností používat dva zvuky současně. DX7II se vyráběla v modifikacích D a FD, přičemž druhý model měl navíc disketovou jednotku. V roce stého výročí firmy byl v omezené sérii vyroben vylepšený model Centennion.

Mechanická konstrukce

Nástroj má pevné šasi z bytelného hliníkového profilu, na němž jsou umístěny všechny ovládací prvky, displej, konektory, klaviatura i plastové bočnice. Spodek je kryt plechem. Ani po třiceti létech mnohdy neohleduplného přístupu nejeví známky znatelného poškození a vše dosud funguje naprosto bezchybně.

Klaviatura a modulační kolečka: Pětioktávová dynamická klaviatura s monofonním aftertouch je přesná a spolehlivá. Jedná se o jeden z nejlepších syntetizérových dohmatů, s jakými jsem se setkal. Dvě standardní modulační kolečka mají přesný chod a jejich jemně zoubkovaný povrch skýtá jistotu ovládání. Pitch Bend se vždy bezpečně a bez zákmitů vrátí do původní polohy (což se u následující řady SY příliš nevydařilo).

Ovládací panel: Vlevo od podsvíceného displeje jsou tlačítka volby módů, editu, tlačítka ovládání kurzoru a nastavení hodnot. Nad sekcí se nacházejí dvířka slotu cartridge. Úplně vlevo se nabízejí tahové potenciometry hlasitosti a dvou CS (continuous slider). Vpravo od displeje jsou tlačítka přepínání bank, volby interních zvuků a zvuků z cartridge. Největší plocha ovládacího panelu je poseta 32 tlačítky přímé volby Programu nebo Performance.
Všechna tlačítka mají více funkcí. Standardně slouží pro výběr módu nebo volbu zvuku. V editu se jimi nastavují stránky parametrů, slouží k volbě aktivního operátoru, zapínání operátorů, nebo i pojmenování zvuku.

Šířka každého tlačítka je shodná s šířkou bílé klávesy, tak lze i poslepu intuitivně nahmatat příslušné tlačítko. Když zručný klávesák „chytne oktávu“ od tlačítka 1, může si být jist, že stiskne tlačítko 8.

Zadní panel je vybaven celkem standardně; dva audio výstupy, čtyři vstupy pro pedály (dva průběžné a dva spínací) a klasické MIDI trio In/Out/Thru. Všechny konektory jsou popsány i na horní straně ovládacího panelu, tak při zapojování jakéhokoli kabelu vše pohodlně zvládnete i z postu hráče. Výstup na sluchátka a konektor dechového kontroléru jsou ergonomicky umístěny pod modulačními kolečky.

Program

Operátory: Architektura šestnácti hlasé DX7II je postavena na FM syntéze. Té se bude podrobněji věnovat příští článek seriálu Syntetizéry, mýtus nebo hračka?, který vyjde poslední srpnový týden. Šest operátorů se sinusovým průběhem signálu lze propojit podle jednoho z 32 algoritmů, a tím stanovit, který operátor je zdrojem modulace a který zdrojem zvuku. Průběh úrovně operátoru jde nastavit i podle klaviatury. Každý operátor má nastavitelnou citlivost na dynamiku, amplitudovou a frekvenční modulaci.
Každý Program může fungovat jako mono, poly, unison poly či unison mono. U monofonních módů můžeme nastavit i Portamento (glissando). Random Pitch (náhodná odchylka ladění) skvěle simuluje živou intonaci akustických nástrojů (housle, flétna, trubka).

EG: Generátor obálky, jímž je vybaven každý operátor, je čtyř segmentový; jeho parametry jsou čtyři dvojice Level, Rate (úroveň, rychlost). První tři segmenty určují obálku při stisknuté klávese a poslední dvojice se aktivuje po puštění klávesy. Tak lze dosáhnout různě složitých průběhů a dokonce je možné simulovat i jevy po uvolnění klávesy (dusítka strun spinetu, clavinetu).
Jeden globální Pitch EG slouží k ovládání ladění. Lze tak realizovat frekvenční náběhy dechových nástrojů, změny ladění strun během znění, nebo průjezd motocyklu Yamaha (RAM Performance 31).

LFO: Pomaloběžným oscilátorem jde vyrobit vibráto, tremollo nebo periodické změny barvy. Má možno nastavit tvar signálu, rychlost, zpoždění, vliv na frekvenci nebo amplitudu a synchronizaci. Při nastavení Mode na Multi vibruje každý tón akordu nezávisle, což zvyšuje autentičnost orchestrálních zvuků.

Modulace: Pitch Bend má možnost nastavení rozsahu a módu, kdy je aktivní třeba jen pro nejvyšší tón, nebo jen pro stisknuté klávesy. Samozřejmostí je ovládání parametrů zvuku pomocí Modulation, Aftertouch a Breath Controller.

Performance

Performance může obsahovat Programy v módu Single, Dual či Split. Dál nabízí nastavení celkové hlasitosti kombinace, poměru obou zvuků, jejich transpozici, aktivaci a nastavení spínacích a průběžných pedálů, CS potenciometrů, nebo midi controlleru 11 (expression). Panorama nebo balance zvuků jde měnit pomocí speciálního LFO, dynamiky, nebo jednoduchého EG.
Zvláštní pozornost zaslouží Micro Tuning. Na Programy jde použít jedno z jedenácti historických ladění pro zvýšení autentičnosti některých nástrojů. Uživatel si navíc může vyrobit i svá dvě libovolná ladění, která jdou uložit do dvou User pamětí.

Komunikace a archivace

MIDI: Přístroj vysílá a přijímá všechna MIDI data od kanálových až po System Exclusive. Nastavit jdou veškeré globální parametry, kanály, Local, Omni a další. Zajímavostí je editovatelná mapa Program Change. Tak se například při volbě Programu 1 může poslat Pch 56, při volbě Programu 2 vyslat Pch 14, apod. Navíc každý ovládací prvek nebo parametr zvuku posílá svůj jedinečný Exclusive kód. Tak lze zaznamenat i editační procesy, nebo pomocí sekvenceru i externího midi kontroléru měnit za chodu jakýkoli parametr zvuku.

DX7II (stejně jako všechny tehdejší produkty Yamahy se syntetizérovou klaviaturou) posílá maximální MIDI Velocity zhruba 118. To samo o sobě nevadí, ale při řízení jiných nástrojů, nebo používání DX7 jako zvukového modulu mohou vzniknout disproporce v hlasitostech nebo barvě.

Úložiště: K archivaci výsledků naší práce slouží vnitřní paměť, RAM cartridge, nebo disketa (pouze u typu FD). Vnitřní paměť i Cartridge mají 64 míst pro uložení Programů a 32 pozic pro Preformace. Se syntetizérem se dodával i ROM cartridge se 128 Programy a 64 Performancemi. Data aktuálního Programu, Performance nebo celé banky jde poslat či přijmout pomocí MIDI povelu Dump.

Závěr

Yamaha DX7II je na svou dobu špičkově vybavený syntetizér s jedinečnou FM syntézou. Proto nepotřebuje filtry, nemá ani žádný multiefekt, mnohé efekty jdou ale simulovat přímo ve zvuku. Rozhodně se jedná o syntetizér, který se nesmazatelně podepsal na zvuku většiny nahrávek 80. i 90. let minulého století. I dnes je velice kreativním a životaschopným nástrojem na pódia i do studia. Vychytávky jsou svědkem, že tvůrci syntetizéru vyšli z praxe a nabídli uživatelům na tehdejší dobu nevídaný komfort.

Vychytávky:
– Initial Sound funkce slouží k nastavení všech parametrů na výchozí hodnoty.
– Copy EG nabízí zkopírování parametrů EG aktivního operátoru do jiného.
– Dnes už samozřejmá funkce Compare slouží k porovnání právě editovaného zvuku se zvukem výchozím.
– Programování zvuků bývá u FM syntézy běh na delší trať. Proto si syntetizér i po vypnutí pamatuje poslední editovaný neuložený stav, který jde vyvolat funkcí Recall. Tak můžeme v tvorbě složitějších zvuků pokračovat i po několika dnech nebo létech.
– Micro Tuning (mikro ladění) výrazně oživuje některé zvuky; např. Werkmeister u varhan nebo Kirnberger aplikované na harpsichord je mnohem přirozenější než rovnoměrně temperované.
– Fractional Scaling umožňuje přímé určení úrovně jednotlivých operátorů pro malé segmenty klaviatury (2-3 klávesy). Tak jde simulovat i více odlišných zvuků pro různé úseky klaviatury v rámci jednoho Programu a po několika dnech práce se stát klientem MUDr. Chocholouška.

klady
– vynikající nezaměnitelný zvuk
– dobře čitelný podsvícený displej
– výborný přesný dohmat
– i po třiceti létech plná funkčnost bez jediné závady

nedostatky
– lehký šum na výstupu
– nižší MIDI Velocity