Yasha na debutu neutopil své emoce v popovém sirupu
Jáchym Kovář alias Yasha přiznává, že je ve své tvorbě hodně emocionální. Genius loci Berlina, kde Yasha v současné době žije a studuje, má také velkou zásluhu na tom, že konečně můžeme v naší kotlině přivítat důstojnou obdobu Cheta Fakera nebo Dana Bejara alias Destroyera. To znamená niterného popaře-písničkáře, který si zároveň notuje se současným retrofuturistickým rukopisem. Přesně tak totiž Yashův debut nazvaný The Boy Who Came Here From The Dust zní.
I když Jáchym Kovář začal tvořit hudbu už ve svých třinácti letech, trvalo mu poměrně dlouho, než našel svou pravou tvář. Prvním viditelným pokusem byl elektronický projekt Zany Lord, poté přišel na řadu Dubstract, dubstepová podoba Kovářovy tvorby. Spolu s Robertem Křížem založil label/společenství Oddity records, kde představil svá dvě současná alter ega – sólového melancholika Yashu a synthpopovou dvojku JayRõ. Jak Jáchym nedávno v rozhovoru pro magazín UNI přiznal, teprve Berlín, kam utekl za studiem hudby, mu pomohl ujasnit si, co vlastně chce dělat. Od loňského podzimu se začal Yashův soundcloudový profil plnit písničkami, které se z drtivé většiny nakonec objevily na jeho debutové desce The Boy Who Came Here From The Dust.
Být niterný a ve své výpovědi brutálně otevřený, se na domácí scéně dlouhou dobu nenosilo. Mění to ve větší míře až nová generace hudebníků, která své deníkové záznamy ve formě písniček sdílí se širokou veřejností. To je i případ Jáchyma Kováře, který například věnuje některé písničky svým sourozencům, ale také obrací naruby své vlastní nitro. Svou zranitelnost demonstruje i častým vystupováním v růžové sukni, kterou můžeme vidět nejen na současných koncertech, ale i v klipu ke skladbě Before Your House.
Není divu, že když přijde řeč na inspirační zdroje, dojde brzy na Radiohead, švédského rappera Sad Boye nebo novozélandskou zpěvačku Lorde. Velká gesta, která cítíme i z dvanácti písniček debutu, nejsou důvodem ke sklouznutí do ulepeného patosu nebo přeslazeného kýče. „Mám rád, když z umělců a jejich hudby jde cítit něco, co je jejich – když jdou z kůží na trh a ukazují, kým doopravdy jsou,“ upozorňuje Jáchym. Yasha na svém debutu tyto vzory následuje, aniž by od nich ale přitom doslovně opisoval.
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Důležitou roli Berlína jako katalyzátora změn i inkubátoru experimentů jsme už probírali. Teď je dobré podtrhnout i domácí konotace The Boy Who Came Here From The Dust. Výraznou stopu na albu zanechal Jakub Svoboda z kapely MYDY. Především jeho retrofuturistické hrátky v rámci sólového projektu Nèro Scartch mohou být dobrým vodítkem k atmosféře recenzované kolekce. „Nèro ví, jaký jsem, a zná příhody, které písně vyprávějí,“ vysvětluje Jáchym Kovář volbu nejbližšího spolupracovníka v promo materiálech.
Scartch dal albu částečně zamlženou, přesto neustále se proměňující podobu. Jednou hitově údernou (Fake Plastic Boy), často baladicky niternou (skladby Mother, Again nebo Good Bye). V těchto skladbách si rytmika bere volno a aranže písniček jsou postavené pouze na Jáchymově hlasu, akustické kytaře a něžné analogové elektronice. Ta není pouze jemnou peřinou pro sny autora, ale také, když elektronika potemní a atmosféra zhoustne, vytváří temná zákoutí, ve kterých se skrývají strachy a obavy autora.
Na desce slyšíme i další Yashovy spolupracovníky: Amelii Sibu v otvíráku Orange Fish, parťačku z Oddity records Annu Vaverkovou nebo Sebastiana Bluestonea, basáka doprovodné kapely.
Synthwave mánie, která v poslední době vrátila do hry osmdesátková aranžmá s vlající analogovou elektronikou, výrazně ovlivnila i zvuk Yashovy debutové desky. Přesto z alba The Boy Who Came Here From The Dust nevypustila autorovu duši plnou niterných nápad. Ty jsou právě hlavními strůjci křehce popového světa, který by bylo škoda v záplavě přicházející domácí i zahraniční muziky minout.
Yasha – The Boy Who Came Here From The Dust
Vlastní náklad, 2021, 40:53
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
