Youlie: Takhle jsme se dostali k hudbě. A jak vy?

Albert Petr Roubal (bicí): Začněte se co nejdřív „kamarádit“ s metronomem!

Tréninky a volejbalové turnaje jsem vyměnil za mlácení paličkami do polštářů. Vztah k rytmice jsem v sobě měl vždy, ale první impuls k bicím přišel od mojí mladší sestry. Oba dva jsme žili pro sport a rodiče se snažili, abychom nebyli kulturní barbaři, a tak sestra přišla s hraním na bubny. Ačkoliv ji to brzy omrzelo, já jsem v bicích našel životní lásku a smysl života.

Jsou to čtyři roky, co jsem začal hrát. Není to dlouhá doba, ale díky volejbalu jsem byl zvyklý na každodenní tréninky, které pro mě i v tomhle případě byly zásadní. První zkušenost s kapelou byla velká náhoda, ostatně jako celý můj život. S kamarádem jsme se vsadili, že se do roka a do dne naučíme na nějaký hudební nástroj, a společně jsme založili kapelu a nahráli písničku (na telefon :) ), kterou samozřejmě není možno nikde slyšet.

V roce 2019 se rozpadla kapela Downtown a z jejích zbylých členů jsme postavili kapelu Paradox, což byl zárodek dnešní Youlie. Doteď nerozumím tomu, jak jsme do toho mohli všichni naplno skočit a uspořádat první po-coronavirový koncert. Jedna z dalších prvních zkušeností byl ÚTULEK FEST.

Kdybych mohl sám sobě něco vzkázat do doby, kdy jsem začínal a cvičil jen hraním play along, ať už do polštářů na rozestavených židlích nebo do první soupravy, určitě by to bylo začít se „kamarádit“ hlavně s metronomem.

Skladbou Tak stůj jsme se na chvíli odchýlili od našeho žánru, což je pro posluchače určité zpestření. Myslím, že v dnešní – alespoň pro mě hektické – době by se měl umět každý na chvilku zastavit, i když o tom Tak stůj textově vůbec není. Zkrátka si udělej pohodlí a poslechni si dvě minutky nového českého R'n'B od Youlie. Tap tadadap ;)

Timofej Girč (baskytara): To, co děláme, konečně někam vede

Myslím, že každý člověk hledá svoje místo ve světě, který rozhodně není malý, a o to je těžší najít svoji „podstatu“. Je to přirozený koloběh, který má za cíl nás udělat tím, čím vlastně jsme. Tomuto koloběhu jsem se nevyhnul ani já.

S hudbou jsem se seznámil díky dědovi. Jako malej jsem ho viděl hrát a zpívat si pro sebe písničky od Beatles, a protože děda je pro mě vzor ve všech směrech, chtěl jsem se naučit hrát stejně.

Bohužel mě hraní na kytaru časem omrzelo a hudba se mi stala prakticky cizí. Doteď toho částečně lituji, ale jsou věci, které už změnit nejdou. Časem mě omrzel i sport, kterému jsem se aktivně věnoval, a nevěděl jsem, co se životem.

Hudba pro mě se stala opravdu důležitou zcela náhodou. Kdo by to byl řekl, že když si koupím baskytaru od kamarádky jen tak pro srandu, za pár let se stane mojí hlavní životní náplní. Ovšem cesta nebyla tak jednoduchá. Když jsem totiž měl svoji první basu, byly moje ambice ještě zcela nízké.

První osvícení nastalo na první zkoušce s Albertem. Nevím, jak tento pocit vůbec popsat, ale nějaký hlas v hlavě mi říkal, že jsem na správný cestě. Později, v roce 2018, mě a Alberta naverbovali Pavel a Jirka, se kterými hrajeme doteď. S dalšími členy, kteří nás později zase opustili, se utvořila kapela Paradox.

Paradox nebyl ničím zvláštní. Pár lidí si rádo zahrálo, čas od času vznikla vlastní tvorba a někdy jsme dokonce měli nějaký koncerty. Čím déle jsme však hráli, tím víc to přerůstalo v múzu a smysl života. Nebylo to ze dne na den, což je zcela racionální a normální, ale hudba dělala svý a čím dál tím víc nás okouzlovala. V Paradoxu se měnily nejen priority, ale i název na Youlie.

V roce 2021, po našich maturitách, jsme se vydali do Prahy nejen s cílem studovat, ale taky rozvíjet své hudební schopnosti. Změnila se sestava kapely a potkali jsme novou zpěvačku Vanesu. Rok 2021 a začátek 2022 byl pro nás těžký nejen časově, ale i morálně. Snažit se o seberealizaci hudební a studovat vysokou školu není jednoduchá cesta. To nás velice otužilo jak v našich osobnostech, tak i v umělecké části.

Tak stůj není naše první ani poslední písnička. Pro nás má ale dost velký význam. V průběhu tvorby bylo znát, že nás drsné podmínky poznamenaly – začali jsme přistupovat k práci trochu jinak. Ve zkratce řečeno, máme po dlouhé době pocit, že to, co děláme, někam vede, ne tak kvůli hotovému Tak stůj, ale kvůli cestě, kterou jsme si při tvorbě singlu prošli.

Pavel Klepetko (kytara): Klidně skonči, ale nejdřív si zažij pocit na stagi

Když přemýšlím, co by se dalo v mé dosavadní kytarové považovat za zajímavé, je to nejspíš moje až možná pozdní prioritizace hudby jako takové. Odmala jsem byl rodiči veden k co nejvíce aktivitám. Od nějakých osmi let jsem se věnoval zároveň florbalu a kytaře. Tehdy jsem se ovšem mnohem více ztotožňoval se sportem a na hodiny kytary chodil trošku z donucení. Zlomovým bodem pro mě byla střední škola, kdy mi s přibývajícím věkem rodiče povolovali otěže a já přemýšlel, který zájem chci rozvíjet více, zda sport, nebo hudbu. Sport u mě byl stále na prvním místě.

Už jsem byl připravený se ze ZUŠ odhlásit, ale v tu dobu mě můj starší bratr vzal na zkoušku své tehdejší studentské kapely. Řekl mi doslova: „Klidně skonči, ale nejdřív si zažij pocit na stagi.“ Tehdy jsem totiž s kytarou vystupoval maximálně na třídních přehrávkách a každý, kdo to zažil, musí považovat za vcelku nezajímavé ty momenty, kdy se rodiče v roli diváků snaží přetrpět patnáct čísel cizích dětí, aby slyšeli to svoje.

Bratra jsem tedy poslechl a na akademii svého budoucího gymnázia s jeho kapelou zahrál Wake Me Up When September Ends od Green Day. Pocit, který jsem tehdy pocítil, byl nepopsatelný. Hudba jako by mi zalila srdce. Tehdy se moje priority naprosto otočily. Do roka jsem s florbalem skončil a nyní na vysoké škole jsem se začal hudbě věnovat skutečně naplno.

Tak stůj je písnička, která je s naší kapelou již nějaký ten pátek. Respektive ne v té vydané formě, ale jako kytarový riff. Už několikrát jsme riff při skládání použili, ale nikdy to nebylo ono. S Vanesou, která s námi strávila rok, jsme na začátku řešili problém malého repertoáru. Jirka tak R'n'B verzi zahrál jako návrh a Vanesa se společně s Albym hned pustila do psaní textu.

Poté, co jsme dali dohromady kostru písničky, dorazil na zkoušku můj bratr, který u nás v kapele působí jako takový externí producent/zvukař, a písnička prošla první fází produkce. Následně jsme ji vypiplali ve studiu při nahrávání.

Je třeba říci, že vhled třetích osob na písničky je jedna z nejdůležitějších věcí. Jako muzikant skládáte písničku, a poté, co ji hrajete stopadesátkrát, se něco jako objektivita úplně vytratí. Proto je zdravé písničku nechat prohnat klidně i několika fázemi produkce od jiných hudebníků s jiným stylem. Vzít si od každého to, co se člověku líbí.

Jiří Šašek (kytara): Je důležité potkat lidi, kteří vás posunou dál

Ke kytaře mě přivedli rodiče, když mi v útlém věku koupili španělku, kterou jsem notnou dobu otravoval všechny kolem sebe. Z náhodně držených pražců se linula hrozivě disonantní směsice tónů, ve které jsem ale já vždy slyšel něco krásného. Moje maminka mě poslala na učení do umělecké školy v Ústí nad Labem, kde se mě ujal pan učitel Sorokin.

Po dokončení prvního stupně jsem přestoupil k Jankovi Chladovi na elektrickou kytaru. Myslím si, že zrovna to byl ten moment v mém životě, kdy pro mě hudba získala úplně nový směr. Jankovi vděčím za to, že mě naučil nejen ovládat svůj nástroj, ale že jsem od něho a pana Svobody také získal kvalitní odrazový můstek do moderního hudebního světa. Myslím si, že tradičně konzervativní prostředí ZUŠek by si takových Janků a Svobodů zasloužilo více. Ale i přes to všechno jsem ze Zušky vyšel s tím, že se toho mám ještě mnoho co učit.

Poté, co jsme ukončili činnost naší studentské kapely Downtown, jsme založili kapelu Youlie (původně Paradox). V kapele se prostřídalo několik členů a vyzkoušeli jsme si několik hudebních směrů. S momentální sestavou jsme se ale za ty roky hodně sehráli a jsem hrozně rád za to, že můžu kluky považovat nejen za kolegy hudebníky, ale taky za své nejbližší přátele.

Kytarový riff písničky Tak stůj, kterou s kapelou pořád nazýváme pracovním názvem R'n'B, jsem si už nějakou dobu nosil v hlavě. Občas jsem si ho jen tak brnkal na kytaru a moc jsem nečekal, že bych ho někdy reálně uplatnil v písničce. O to víc mám z Tak stůj radost, protože celý proces nahrávání singlu i natáčení videoklipu mě moc bavil. Poznal jsem během toho několik skvělých lidí, se kterými od té doby i dál spolupracujeme.

Tento text vznikl ještě před příchodem Adély Kamešové do kapely, nedlouho po vydání klipu ke skladbě Tak stůj. Aktuálně už Youlie společně s ní pracují na nové nahrávce. Vidět Youlie můžete ve středu 29. března 2023 v pražském klubu Elpíčko. A jak jste se k hudbě dostali vy? Napište do komentářů...