Z Orbána jde strach, i když přináší dary

Vláda za pět let dá asi 1,62 miliardy korun na podporu kultury. Potečou do uměleckých agentur, škol, klubů, studií nebo reklamek. Že by Babiše osvítil duch svatý? Těsně vedle. S nápadem přišel maďarský autoritář Viktor Orbán.

„Jeho kritici z tohohle obřího rozpočtu nic neuvidí. Část se použije rozumně a část, řekněme, na související investice,“ tvrdí ředitel agentury SoundCzech Márton Náray. Předtím, než se odstěhoval do Prahy, pracoval pro maďarskou exportní kancelář s obdobným grantovým programem. Jen tehdy neměli ranec na modré z nebe – a přímý stranický dohled.

Peníze teď nepřiděluje jako za Náraye ministr s ekonomkou a solidním přehledem o hudbě, ale Szilárd Demeter (1976), podle svých slov publicista, spisovatel a dřív snad amatérský muzikant. Ředitel Petöfiho památníku na sebe upozornil loni na podzim. Provládní portál Origo mu vydal pamflet týkající se Sorose. Za rámeček si ho nedal a po zdrcující kritice ho raději stáhl. Přečíst si od šéfa kulturní instituce, že zmíněný miliardář je „liberální führerem, který svět uzavřel v plynové komoře multikulturalismu“, bylo přeci jen za hranou.

Můžete namítnout, že Demeter je kontroverzní, ale třeba umí leccos vydupat a zařídit. Jenže jak a pro koho? Tento původem rumunský Maďar v oboru dosud nezanechal výraznější stopu, o to víc je teď závislý na Orbánově vůli. Nechal se sice slyšet, že „maďarská kultura bude silná, bude-li pestrá a zahrnovat každého od levice po pravici, od liberálů po krajní pravici až po marxisty“, jenže až když vysvětloval, co myslel tím, že středoevropské národy přežijí jen tehdy, budou-li žít svou kulturu a proč podle něj prskání o politice zbytečně rozděluje publikum. Mezitím někdo pankáčům z HétköznaPI CSAlódások (čtěte hetköznapi čalodášok) promazal stream z grantového programu Garage Concert tak, že z něj vypadly vály Abszurdisztán, Soros a Viktor i detaily triček se Sorosem.

„Spousta poznámek, jakože nepřímo / do očí mi nikdy nikdo nic říct nepřijde / Ty a tvá crew, bohužel víte, že kdybych / napsal diss, tak jste smutný a brečíte“ (Smack, Lyrickej shotgun)

Právě vágní kritéria, kdo je a není hrdý Maďar, jsou hlavní důvod, proč podobný kšeft radši nebrat. Takhle se člověk stane nežádoucí osobou, ani nebude vědět jak. A utlumí se kreativita, která se projeví v lepších případech pár chytře poskládanými dvojsmysly. A potom – zbyl by bez „potížistů“ někdo, kdo by přesvědčivě v zahraničí opěvoval Orbána? Těžko říct. Z Maďarska pochází pár známějších folklórních souborů, ale až na výjimky žádná mezinárodní hvězda. Daleko víc než Orbánových obdivovatelů hraje těch, kteří sice ryjí čumákem v zemi, ale zatím se nechtějí ušpinit. A právě takové si chce Orbán předplatit.

Mohli by to být třeba maďarští Motörhead. „Tankcsapda nejsou vyloženě proti vládě, ale nemají co dělat s hudebním exportem,“ vysvětluje Náray. „Je to lokální fenomén, který už dostal spoustu peněz na to, aby zahrál krajanům v Londýně a Mnichově. To je jako by si Kabát vyjel do Mnichova.“ Ředitel agentury SoundCzech proto předpokládá dvě věci. Ti s talentem a ambicemi se spíš vydají po trnitých stezkách mimo vládní struktury. Ti, kteří budou hrát, jak Orbán píská, si snad užijí pár let skvělého servisu, ale spláčou nad výdělkem, až si svou velkorysou podporu rozmyslí. A ještě si před nimi kde kdo odplivne.

Dovedete si podobnou situaci představit u nás? Jak byste se k tomu jako muzikanti postavili? Podělte se s námi v komentářích.