Z vrcholu popového ostrova Fallgrapp je široký rozhled

Slovenští Fallgrapp měli vždy velké ambice a komplexní plány. Na třetím albu se jim konečně podařilo dotáhnout vlastní představy o nadžánrovém, moderním popu do uspokojivého konce.

Nemusíte o minulosti slovenských Fallgrapp vědět nic, přesto už během prvních minut poslechu třetí řadovky Ostrov pochopíte, že tahle kapela netrpí bázlivostí a nebojí se velkých vizí. Během úvodního tracku Smutnobiela na vás padne nejprve melancholie indie popu s velkorysým, takřka bigbandovým aranžmá. Uhrančivou Noru Ibsenovou po třech minutách náhle vystřídá nabuzený rapper Martin Matys a všechny vlivy, od jazzových až po urban elektronické, se promíchají a nakonec rozplynou ve vzduchoprázdnu.

Ve snaze o co nejbarevnější hudební zážitek Fallgrapp pokračují i v dalších položkách. „Pri prvom albume nás nikto nepoznal, mal som všetok čas spraviť ho podľa seba, no chýbalo mi viacero technických zručností. Pri druhom som zase pociťoval mierny tlak, po získaní niekoľkých cien Radio_Head Awards s ním boli spojené veľké očakávania. Až pri tomto albume som cítil úplnú voľnosť – nikam sme sa nepotrebovali naháňať, nič nás netlačilo. Zároveň som vedel nápady technicky zrealizovať tak, ako som chcel, vďaka vedomostiam, ktoré som za posledné roky získal. Cítim to tak, že tento album je najviac vyzretý po všetkých stránkach. Či už hudobne a zvukovo, ale aj textovo,” přibližuje v tiskové zprávě novinku skladatel a producent Jureš Líška.

Tohle prohlášení asi nejlépe charakterizuje desku, která je na rozdíl od podobně opulentního, ve výsledku ale trochu bezradného předchůdce V hmle suverénním hudebním statementem. Přitom Fallgrapp dokážou zvolnit, viz titulní kompozice nebo dvoudílná Letí_Uletí. Intenzivní elektronika ustupuje do pozadí, aby uvolnila smyčcové sekci kapely. Oktet dokáže svých možností na třetím albu plně využít. Dostává se tak na území někde mezi loňskou kometou Katarínou Málikovou, svéráznou Katarziou a dnes již trochu pozapomenutými předchůdci Noisecut.

Fallgrapp jsou dalším pádným důvodem, proč si dávat na slovenský pop bedlivý pozor. I díky albu Ostrov můžeme směle prohlásit, že také v indiepopovém segmentu se zde v poslední době dějí mnohem zajímavější věci než na našem území.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Toto album se mohlo velmi dobře rozpadnout pod rukama. Mělo k tomu veškeré předpoklady. Osm eg v kapele plus ještě celý balík hostů. Jen s texty se lopotila Katarzia, Lukáš Fila z kapely Korben Dallas, Martin Matys a přispěli i Simon Štubniak a textařka Dagmar Mišíková, s níž kapela spolupracovala už na obou předešlých albech. Jednou intenzivně běžíme kupředu v převážně elektronickém hávu, jindy se do popředí tlačí akustické nástroje, několikrát ukročíme do urban hájemství (např. Iba ďalej kráčam nebo Keď padal sněh). V pomalejších kouscích se jednou přesouváme k jazzu (např. V listí), podruhé zase k neoklasice (viz instrumentálka Terracotta).

Přes všechny úkroky stranou deska dýchá především jako celek. Ostrov je výjimečná nahrávka na československé nezávislé popové scéně, která navíc vysloveně láká vychutnat si materiál v živé podobě. Doufám, že situace se v našich končinách brzy uklidní, abychom mohli osmičlennou saň z Dubnice nad Váhom zastihnout na klubovém turné.

Fallgrapp – Ostrov

Gergaz, 3. 4. 2020, 40:25

Indie Pop

80 %