Za hranice nejen všedních dní

S kapelou Mydy Rabycad se nám docela daří koncertovat “venku”, což je skvělý, protože to přináší nové zážitky a zkušenosti. Zároveň se mi ale stává, že se občas někdo zeptá, co to všechno obnáší nehrát jen na českých pódiích, ale i na třeba Lowlands festivalu v Nizozemí (kde jsme hráli v srpnu) nebo v Hamburku (kde hrajeme 23. září). Proč se o to nepodělit? Pohledy na to mám v zásadě dva, okem technika a okem cestovatele.

Okem technika

Zahraniční koncerty se pro mě dělí do dvou kategorií. Na ty, kde hrajeme na své nástroje, a na ty, kde máme základní kameny našeho arzenálu vypůjčené z důvodu velmi složitého a nákladného transportu. To bývají zpravidla koncerty mimo Evropu, kam už se nedá dojet dodávkou (teda pokud bychom nechtěli strávit týden na cestě), ale musíme letět. Když takhle někam letíme, už jenom to, že letíme mimo náš světadíl je pro nás veliká výzva a tlak, což každý prožívá trochu jinak. Všichni jsme natěšení, ale někdo je k tomu nervózní a euforický, jiný ještě nevstřebal ten fakt, že je o nás zájem i takhle daleko…

Já jsem ten, co tím vším do jisté míry jenom tak proplouvá. Oproštěn od všech předsudků nebo očekávání jenom vnímám momenty a situace, které nás potkávají. Krom toho, že jsem tak trochu tenhle typ introvertního člověka, za ten klid v duši hodně vděčím našemu manažerovi a celé partě, protože vím, že se na ně můžu spolehnout. Že tam, kam máme namířeno, se nestane nic neřešitelného, protože si ve všem společně poradíme. To je něco, co je těžko popsatelné a především nenahraditelné.

Stres pro mě začíná ve chvíli, kdy dojde na řešení zmíněného obstarání nástrojů od produkce. Všechno se samozřejmě řeší s předstihem – kapela sepíše seznam vybavení, které je potřeba a odešle pořadatelům festivalu. V ten moment ale zpravidla nastává známé “ticho po pěšině”. Je týden před odletem, pořád ticho. Dva dny před odletem, pořád nic. Když se nad tím člověk zamyslí, je jasné, že tohle jednání ve většině případů samozřejmě není arogance pořadatelů, ale že takových seznamů dostanou desítky a na základě mnoha faktorů musí vyhodnotit, kolik je toho ve finále nutno vypůjčit. Pro vás je to ale potom občas tak, že odlétáte bez odpovědi na tuhle podstatnou otázku a nezbyde vám nic jiného, než předpokládat, že všechno dobře dopadne.

V Mydy Rabycad jsem zodpovědný za živé provedení naší hudby z technického hlediska, starám se v podstatě o většinu elektroniky, tudíž mě právě tohle dokáže řádně znepokojit. Já vím, existuje samozřejmě řada způsobů, jak je technicky možné odehrát naši show. Stresující ale je, když nevíte, na který ten způsob se připravit. Mám tak na takovéto koncerty záložní variantu v podobě živé session na macbooku – způsob, jakým jsme živá provedení řešili dřív, ovšem není stoprocentně libozvučný a stabilní.

V drtivé většině případů jsme přijeli na místo konání a pořadatelé pro nás naštěstí měli všechno. Snažím se nepřipouštět si, že bychom přijeli a věci se měly opačně. Ale také už se to stalo. Člověk se pak snaží narychlo vymyslet řešení, všechno nastavit a doufá, že na nic nezapomněl a že všechno bude fungovat tak, jak má.

Okem cestovatele

Je nádherné poznávat místní lidi cizích zemí (především v nočních až ranních hodinách) a uvědomovat si, jak je to ve své podstatě všude stejné, přitom jiné v detailech, které ve výsledku nejvíc utváří celkový dojem. Zastávky našich cest, kde strávíme víc než jednu noc, bývají tím pádem nejhezčí. Dát se do řeči s domorodci, hltat jejich srdečnost, udělat si kontakty, vychutnávat si krásy a taje zatím neobjeveného prostředí, to jsou nezapomenutelné momenty, kdy je člověk neuvěřitelně šťastný a všechno dává smysl. Tyto situace ale pravděpodobně nepoznáte, pokud nebudete dost komunikativní a pokud se mezi místní nebudete sami snažit infiltrovat. Většinou to ani není těžké.

Bohužel na většině zahraničních zastávkách se nám ale z časových důvodů ono mapování struktur nepodaří uskutečnit a koncerty se pak z mého pohledu v základu liší vlastně jen množstvím energie, které jsme si s fanoušky předali. A pak kvalitou servisu ze strany organizátorů – od chování, přes zajištění zázemí, kvalitu samotné stage, až po ubytování. Což ale není málo.

A ponaučení z toho všeho: Pokud jedete do ciziny, radši nejezděte do turistických destinací. Pokud chcete hrát elektronickou hudbu, hrajte raději jen z flashky, nástroji navíc si pod sebou řežete větev. Křest nové desky Mydy Rabycad je 9. listopadu v Lucerna Music Baru!