Za úspěchem jsou vždy léta dřiny, říká šéf Nouvelle Prague

Den před naším rozhovorem se vrátil z Helsinek, kam ho na křest nové desky pozvaly holky z Värttinä. Dva týdny předtím navštívil vyhlášený hamburský festival Reeperbahn. Promotér Štěpán Suchochleb je permanentně v pohybu a nasává informace, díky kterým chce český hudební byznys posunout dál. Jako full time job ho už pěknou řádku týdnů vytěžuje showcasový festival Nouvelle Prague, který jako jeho šéf připravuje na 6. až 7. listopadu. Proč by vás měl zajímat? Palec na to, že na jeho znamenitě obsazených konferencích načerpáte důležité know how, které zužitkujete.

Štěpáne, od promotérských aktivit a bookingu jsi v posledních letech částečně utekl k ekologii a úklidu festivalů. Nouvelle Prague je pokračováním tvé cesty za „vyššími cíli“?

Nejvíc mě baví propojování lidí. Nejsem žádný velký frontman, ale jako ryba ve vodě se cítím jako tahač za nitě, který není až tolik vidět, ale je důležitý. Speciálně na české hudební scéně, kde podnikatelé hrozně málo táhnou za jeden provaz, mně to přijde velmi důležité. Kapitalismus prostě musí mít lidskou tvář. Snažím se prosazovat myšlenku, že pokud něco opravdu chceme dokázat, měli bychom postupovat víc společně. Nepohlížet na sebe pouze jako na konkurenci, ale taky na kolegy...

Daří se to?

Stojím nohama na zemi – a je mně jasné, že jsme pořád ve fázi, kdy přání je otcem myšlenky. Podařilo se nám ale postavit platformu, která jde nejen napříč žánry, ale i různými zájmovými skupinami. A už za námi třeba chodí lidi, kteří chtějí spoluzakládat opravdu funkční asociaci živé hudby. Do toho se ale sami zatím nijak nehrneme. Až věci přestanou drhnout, prostor pro její založení organicky vznikne sám…

To souvisí i s plány na vznik exportní agentury pro českou hudbu?

Také to je jeden ze způsobů, jak spojit síly. Téměř každá civilizovaná země má něco podobného, kolem nás třeba Polsko nebo Rakousko, pak samozřejmě Skandinávie, Kanada, Austrálie a další. Ti všichni na úrovni státu udělali systémové rozhodnutí, že kultura je vývozní artikl, kterým se stát může zviditelnit lépe a levněji než vývozem nějaké průmyslové technologie do Číny. Mají strategii a hlavně rozpočet. Za těchto předpokladů pak už hudební insideři něco dokážou vygenerovat. Ale u nás? Když jsem na jaře společně s několika dalšíma lidma z branže absolvoval schůzku v Institutu umění, kde byli i zástupci ministerstva kultury, měl jsem pocit, že chtějí, abychom jim to celé na klíč vymysleli a naservírovali na stříbrném podnose. Není problém, abychom ji dodali kontakty a základní know how, oni to ale musí zafinancovat. Od té doby je ticho po pěšině...

Jedním ze závěrů konference u kolegů na festivalu Waves Bratislava byl názor, že za hranicemi nejsme úspěšní také proto, že nám ještě neprorazila cestu nějaká „česká Björk“…

Podle mého názoru je to složitější. Na Reeperbahnu mluvili také o Beatles, kteří svou kariéru začínali v Hamburku a jen od srpna 1960 do prosince 1961, kdy jim bylo sotva osmnáct, odehráli přes 300 koncertů, nejdelší šňůru měli 93 koncertů v kuse každý den, hráli přes týden 5 hodin denně a v sobotu dokonce 6 a měli jen dvě dvacetiminutové přestávky. Dost často se mluví o tom, jak má někdo naděleno shůry. Jistě, nemůže být úplně bez talentu, ale ta tvrdá práce je minimálně stejně důležitá. Ani Beatles nebyli hned žádnou geniální kapelou – v začátcích to byli hlavně kluci, kteří si to pořádně odedřeli. Neznám pak přesně příběh Björk, ale počítám, že léta dřiny budou hrát důležitou roli i v příběhu jejího úspěchu.

Klíčovou přidanou hodnotou Nouvelle Prague pro mě osobně nejsou koncerty, ale skvěle obsazené konference. Jak se ti tento koncept u kluků z Ameba Production, stojících primárně za většinovým Rock for People, podařilo prosadit?

Na hudební a později i ekologické konference jezdím už mnoho let a postupně jsem pro ně získal i Michala Thomese, který začal jezdit také. Pochopil jejich potenciál, přesvědčil o tom i Petra Fořta a nakonec přišel s konceptem showcase festivalu. Důležitá je pro nás ale i podpora Staropramenu, bez které by se Nouvelle Prague v takovém rozsahu naprosto nedal udělat...

Delegátské pasy jsou aktuálně už za 1390 korun, to není zrovna málo...

Realita je taková, že více než 3/4 z této ceny investujeme do cateringu. Člověk tak ve výsledku zaplatí jen za to kafe, obědy, svačiny a dezerty... Ty podstatné zážitky, tzn. networking, konferenci a kapely, má v podstatě jako bonus zadarmo. Pokud se na srovnatelnou konferenci vydáte do zahraničí, zaplatíte několik set EUR.

Konference a její zařizování je kompletně tvoje parketa. Podle jakého klíče vybíráš spíkry do panelů?

Podstatná je celá platforma, včetně showcasových koncertů a ochoty všech spolupracovníků do naší věci jít naplno. Nestačí, aby někdo byl dobrý agent nebo v branži úspěšný člověk. Musí mít také určité charisma a potenciál téma lidem dobře zprostředkovat. Znám hodně lidí, kteří jsou na slovo vzatými odborníky, ale jako spíkři za mnoho nestojí – a takoví by na konferenci nefungovali.

Je stávající koncertní model celkem 16 kapel, z toho 5 českých, dostačující?

Hlavní devízu Nouvellu spatřuju v tom, že je malý. Je to podobné jako na koncertě. Lepší je hrát hodinu a půl a nechat publikum ve stavu, kdy by ještě chtělo víc, než všechny umlátit nekonečným setem. Máme chtít být za každou cenu větší jen proto, že naše společnost je pořád ještě založená na principu neustálého růstu? Na Eurosonicu nebo i zmíněném Reeperbahnu zažiješ úžasné věci, ale nikdy nemáš šanci vidět všechno, ani se se všemi lidmi potkat. U nás se snažíme dělat kvalitní program a současně umožnit propojení každého s každým. Ten networking je opravdu zhuštěný…

… možná i díky tomu, že je uzavřený za branami Staropramenu. Neplánujete expanzi i za jeho hranice, do klubů?

Primárně chceme naplnit stávající prostor tak, že lidi budou padat z oken. Zajímavých klubů a míst kolem pivovaru je celá řada. Takže časem bychom se rádi rozvíjeli, ale zase ne za každou cenu.

Na konferenci máte opět hvězdné obsazení. Účasti koho si nejvíc vážíš?

Mám radost z toho, že mě po loňské ochutnávce v podobě hodinového interview v Křesle pro hosta potvrdil letos Robert Porkert z Live Nation účast v panelu. Podle mě toho u nás jako promotér dokázal nejvíc. Bude v panelu s Geoffem Mealem, což je agent Muse a výkonný ředitel londýnské pobočky United Talent Agency, která teď udělala akvizici s The Agency Group a má pod sebou kolem dvou tisíc umělců. Společně s nimi v panelu Booking stokrát jinak budou i Joe Schiavon z Global Live a Philip Jacob Pahl z Landstreicher Bookingu.

Nehrozí, že panel věnovaný autorským právům, kterého se účastní i Roman Strejček z OSA, bude podobně kontroverzní jako loňský mediální panel? Právě tam žádné kolegiální spojení mezi řečníky absolutně nezarezonovalo.

Já myslím, že to dokonale vystihlo realitu. Všichni zástupci rádií dostali příležitost svou práci obhájit – a povedlo se to naprosto dokonale…

… až byl moderující John Robb jako v Jiříkově vidění… co všechno u nás je možné.

Tento panel vzbudil největší ohlas. Hudební dramaturg veřejnoprávního Radiožurnálu Petr Král tam mluvil jako reprezentant nějaké ultrakomerční stanice a současně vedl jakousi zákopovou válku. Ta diskuze přitom nemusela a ani neměla být konfrontační. Jenže on jakoby už částečně ztratil schopnost normálně mluvit o tom, co si myslí – v diskuzi rovnou anticipoval, co si o něm myslí ostatní a hned na to reagoval...

Nedopadne diskuze o maximalizaci příjmů z autorských práv stejně?

Nechci si dělat názor předem, ale myslím, že Roman Strejček si svou práci obhájí a jeho slova pro všechny přítomné budou přínosná. Je jasné, že každý, kdo do centrály OSA přijde a na vrátnici vidí dvě paní, z nichž jedna přebírá občanku a té druhé z ní diktuje údaje, má už jen z toho dost ambivalentní pocit. Na druhou stranu je ale Roman Strejček i pro mě přesvědčivý. Mimochodem, ve srovnání s Německem je marže OSA srovnatelná, možná svoji práci dělá ta organizace dobře… Každopádně bych byl rád, aby ta diskuze v panelu byla vyvážená. Chtěl bych pozvat ještě jednoho oponenta…

Atraktivní mi přijde téma věnované sociálním sítím a marketingu…

Tomuto panelu věřím hodně, protože Julian Tremaud je skutečná kapacita a sociální sítě jsou dnes doslova vědou, kde je pořád možné něco objevovat. Naprostá bomba je ale speciálně pro mě účast Barryho Dickinse z agentury International Talent Booking, což je jedna z dosud žijících legend světového hudebního průmyslu. Pracoval s Jimi Hendrixem, The Who a dodnes je agentem Boba Dylana, Neila Younga nebo Toma Pettyho. Ale přínosné určitě bude i téma věnované ticketingu…

Máte pro letošní ročník stanovený nějaký jednoznačný cíl?

Především musíme skončit v černých číslech, což u teprve třetího ročníku Nouvellu není úplně samozřejmé. Taky doufám, že se nám podaří festival dostat opravdu ke všem lidem, které by to u nás v Čechách mohlo zajímat – a ještě víc ho na naší scéně etablujeme. Za podstatnou pak do budoucna pokládám konfrontaci se zahraničím. Nechceme konkurovat Eurosonicu, The Great Escape festivalu ani dalším vyhlášeným velkým konferencím, ale rádi bychom se prosadili v rámci střední Evropy.

Kolik času ti příprava Nouvelle Prague aktuálně zabírá?

Je to teď full time job, takže možná až příliš. Ale strašně mě to baví, i když mě primárně živí hlavně promotérské aktivity a Capricorn Promotion, kde teď připravujeme třeba koncerty Huga Race nebo Warrena Haynese v rámci Blues Alive. Přál bych si, aby to letos dobře dopadlo a stoupnul i význam Cen Nouvelle Prague, v nichž návštěvníci minule vypíchli organizátory Budějovického Majálesu. Moc se ale těším i na kapely, které se letos sešly, na Kadebostany, Beasts, Northern Party House, Amazons, ale i Studmuffin a Meat Wave…

Můžete si rozpočtově dovolit kapely, které byste si přáli?

V tomto směru nejsme úplně svými pány a musíme laborovat s tím, na co máme peníze, což je na kapelu pouhých 500 Eur. To pro některé z nich přitom nepředstavuje ani zaplacení nákladů. Díky spolufinancování exportními agenturami se nám to ale myslím letos podařilo složit pěkně…

Z domácích hudebníků na Nouvellu hrají Ghost of You, Wild Tides, Mydy Rabycad, Sundays on Clarendon Road a jako headliner Lenka Dusilová s Baromantikou. Podle čeho jste tyto kapely vybírali?

Jejich výběr letos probíhal pod společnou kuratelou Radia 1 a magazínu Full Moon. Záměrně je nechceme vybírat sami, abychom nebyli obvinění z neobjektivity, že vybíráme jen své koně. Zadali jsme ale jasná kritéria: kapela musí být atraktivní naživo a musí mít prezentaci v angličtině, kterou musí být schopná také osobně před agenty obhájit a odkomunikovat. Taky musí být připravená a mít chuť hrát v zahraničí – pro případ, že by u některého ze zahraničních agentů uspěla.

Podařilo se to někomu z předchozích ročníků?

Třeba Zrní svým koncertem na loňském Nouvelle Prague několik zahraničních agentů velmi zaujali. Michal teď o jejich koncertech jednal v Japonsku. Bude to běh na delší trať, ale něco z toho určitě bude. Právě Zrní je dobrým příkladem kapely, která na sobě společně se svým managementem opravdu dlouhodobě maká.