Žabáci Vox, Martin a Dunlop v souboji

Po letech hraní na standardní Cry Baby jsem se rozhodl otestovat srovnatelný standard konkurence. Vox 847-A reprezentuje stejnou klasiku jako Cry Baby GCB95, oproti tomu Carl Martin 2Wah nabízí inovaci v možností přepínání módů a to i během hry (něco podobného nabízejí i dražší modely Cry Baby).

Testoval jsem na Fender Standard Stratocaster se třemi singly, Epiphone Joe Pass a aparátu Hot Amps The Thirty. Sledoval jsem hlavně průraznost v kapele (koncert i zkouška) a pohodlnost. Z hlediska konstrukce hodnotím všechny tři kladně a na žádnou vyloženou chybu jsem nenarazil. Ale zrovna u takového efektu to prověří nejlépe čas. Bohužel, žádný z těchto modelů nemá diodu, která by signalizovala on/off. A víme své, jak je toto zrádné. Všechny tři efekty jsou nicméně velmi citlivé na konkrétní kytary a zesilovače.

Carl Martin

Jako jediný z trojice nabízí jistou multifunkčnost. Máte na výběr dva mody a u každého ještě tři polohy rozsahu. Přepínání je "přes patu" a chce to trochu cviku. Moc mi to nešlo v sedě, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Přepínání špičkou je ok, je potřeba trochu víc síly než třeba u Cry Baby, ale to je kus od kusu a zub času taky leccos ohlodá. Lákadlem je možnost během hry jednoduše využít dva módy – jiný třeba na sóla, jiný na funky doprovody.

Přiznám se, že i když to přepínání je velmi jednoduché a funkční (indikuje dioda), tak rozdíly mezi mody mi nepřijdou zas tak zásadní, abych potřeboval měnit. Možná s jinou kytarou, s jiným stylem - ale nakonec jsem si našel svou jednu polohu a s ní vystačil. Více bych tuto možnost ocenil asi tehdy, kdybych se pohyboval na nahrávacích session či střídal styly a používal rozdílné kytary.

Všechny polohy mi přišly použitelné, jen ta basová se mi už v kapele trochu ztrácela. Co mě zarazilo, to byl nápadně větši lupanec (v porovnání s ostatními) při zapnutí. Nejsem úplný purista a wah v tichých pasážích nepoužívám, ale pokud vám toto vadí, raději si svůj konkrétní kus dobře vyzkoušejte. Zvuk sice v mých uších nepředčil ani Voxe ani Cry Baby, ale zase je univerzální a pěkně plní to, co má. Jestli tedy máte využití pro to přepínání, určitě vyzkoušejte.

Vox

Prověřená klasika a i tento základní model považuji za dobře použitelný. Sepnutí přes špičku je nastavené tak akorát a hlavně téměř bezhlučné. Takže při absenci diody indikující zapnutí se mi několikrát stalo, že jsem měl wah omylem zapnutý. Moc se mi líbí frekvenční rozsah, který se mi jeví o trochu menší než u Cry Baby, ale zase dobře zvolený tak, že je velmi čitelný a jemný ve všech polohách.

Průběh je nastaven dobře, jen pro mně trochu "níže" (dříve jde do kváku) než jsem zvyklý, ale během pěti minut jsem byl doma. Je to čistě subjektivní, ale Vox mi vyhovoval hlavně na čisté funky doprovody, kde byl čitelný, ale přitom dobře zaplul do kapely.

Dunlop Cry Baby

Opět, i základní model mi přijde ok, i když je malinko hlučnější než VOX. Dostavuje se občasné lupnutí při přepínání. Wah má trochu posunuté hraniční hodnoty, a tak někomu (třeba spoluhráčům) nemusí vyhovovat výšková poloha, která při kombinaci s výškami na zesilovači a třeba kobylkovým singlem u Fendera, může být lehce za hranicí příjemnosti. Ale co taky chcete, když se to odjakživa jmenuje "Cry Baby"?

Celkově mi tento wah přijde citlivější na okolí (snímače, zesilovač) a je třeba se s ním trochu naučit a dostat z něj svůj zvuk. Jde to ale rychle a odměnou je výrazný zvuk, který se (opět subjektivně) v mých uších lépe pojí se zkreslením a celkově je průbojnější.

Verdikt

Všechny tři mohu doporučit k užívání, rozhodnutí bude spíše na vaší strategii. Pokud střídáte kapely, točíte a chcete variabilitu, tak zkuste Carl Martin. Pokud máte wah jako občasný efekt převážně do doprovodů nejlépe s čistým zvukem, pak Vox. Pokud chcete výrazný lead zvuk, se kterým to ale chce už trochu umět, pak Cry Baby.

Pokud jde o mne, vyřeším to nejspíše tak, že si Vox pořídím jako alternaci ke Cry Baby. Pokud nezkusím ještě jiné než základní modely. Každopádně zde musím doporučit, že při zkoušení wahu se snažte zkoušet na něčem co nejvíce podobném vašemu nástroji, na zvuk a celkovou práci s efektem to má podstatný vliv.

Tak ladnou (a kvákavou) cestu hmatníkem!