Zábavná výprava Kurta Frohlicha do roku 1977
Kurta Frohlicha jsme v posledních letech mohli vidět za mikrofonem u veteránů L.A. Guns, konkrétně u verze bubeníka Stevea Rileyho, který však loni nečekaně odešel z tohoto světa. Zkušenosti ovšem Frohlich během let nasbíral také u Faster Pussycat nebo v kapele Markyho Ramona. Svůj skladatelský talent každopádně nechal naplno projevit až na svém aktuálním sólovém debutu 1977.
Frohlich vyrůstal na klasikách jako Kiss, Led Zeppelin či David Bowie, k nim se později připojilo okouzlení punk rockem. A právě album pojmenované 1977, tedy dle roku, kdy punk explodoval, má být jakousi poctou tomuto žánru a jeho zvuku.
Je zřejmé, že hlavní inspirací při psaní skladeb byli newyorští průkopníci punk rocku Ramones. Odkazy na jejich tvorbu je možné slyšet na celé ploše alba. V singlu I Don't Want It čerpal Frohlich ze skladby I Just Wanna Have Something To Do, ramonovskou esenci pak zachycuje i následující I Couldn't Care Less. Frohlich však přidává špetku svého postoje, a tak písně nezní jen jako špatná kopie. Frohlichův hlas je místy správně spratkovský a hlavně druhá zmíněná skladba tím získává na syrovosti. Nechybí ani melodické refrény, završené Frohlichovými říznými kytarovými licky.
Pomalejší Another Heartbreak je power popovou senzací, která by klidně mohla být na jednom ze sólových alb Joeyho Ramona. Frohlich se nechal slyšet, že během svého angažmá u Markyho Ramona se od něj hodně přiučil. Přítomné písně jsou důkazem toho, že byl pozorným studentem. Příjemně přirozeně působí i další hitovka I Wanna Live In Space, kterou Frohlich nezapomene okořenit kytarovým sólem – nikterak omračujícím, ale zato dostatečně neučesaným. Nezapomeňme také na ostrou punkovou nakopávačku v podobě Sick In The Head. Celistvost alba trochu naruší až humornější, ulítlý kousek Fish Heads.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Kurt Frohlich je hudební nadšenec, který miluje muziku 70. let a nedá na ni dopustit. 1977 je jeho zhmotněnou poctou období, kdy se střetly dvě sedmičky a rock'n'roll ve světě ještě pořád zastával důležitou roli. Frohlich dělá muziku poctivě, je zapálený a oddaný věci. Album tak má velmi pozitivní náboj a působí upřímným dojmem. Je jisté, že Frohlich se ani po konci Rileyho L.A. Guns na hudební scéně neztratí.
Kurt Frohlich – 1977
Golden Robot Records, 00:20:00
rock/punk
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.