The Flaming Lips na Colours 2012 (foto: David Webr)

Zahraju si vůbec někdy na pořádném festivalu?

Opět jste se nedostali do line-upu svých oblíbených festivalů, přestože jste podle vašeho názoru udělali první poslední? Pak by vás následující řádky pro příště mohly inspirovat. Léta jsem šéfoval hudebnímu festivalu, musel každoročně filtrovat stovky nabídek plných nesmyslů a věc jsem si osahal i z pohledu bookingu a labelu. A řeknu vám rovnou, že horší nabídky jsem hned po přečtení titulku házel rovnou do koše. Na víc v té záplavě prostě nemáte sílu, chuť ani čas.

Kritéria výběru kapel na festival jsou různá a odvíjí se od povahy a velikosti akce. Různí se i konkrétní dramaturgické přístupy, tedy pokud vůbec nějaká koncepce existuje. Jedna věc však platí univerzálně: pokud svou nabídku nepřizpůsobíte charakteru akce, jste pravděpodobně bez šance. Pokud hlavní motivací organizátorů nejsou peníze, výběr pár velkých jmen a dále výhradní kamarádšoft, případně rovnou nekompetentnost, k výběru interpretů přistupují podle podobných pravidel. Nevezmou kapelu, která nezná svoji cenu, má hloupou sebeprezentaci nebo jednoduše za nic nestojí. Jenže co když zajímaví jste, a přesto nehrajete? Pojďme se do toho společně trochu ponořit s dramaturgy vybraných českých festivalů: Boskovic, Blues Alive, United Islands, MišMaš a Colours of Ostrava. Jaká měřítka při výběru kapel na festival zohledňují, která jsou pro ně nejdůležitější?

Jaké kapely mají šanci se dostat na festival

Všichni se shodnou na tom, že pro ně kapela musí být nějakým způsobem přitažlivá. "Je důležité, aby kapela byla nejen hudebně zajímavá a zapadala do konceptu festivalu, který je zaměřen spíš na menšinové žánry, ale i byla něčím výjimečná, osobitá. A důležité také je, jestli je z mailu jasné, že má opravdu zájem si na tomto festivalu zahrát, zná ho a má k němu nějaký vztah – a nejen rozesílá maily na všechny strany. Samozřejmostí pak je nějaká základní informace o sobě. Není asi ideální vizitkou link na web, na kterém sice jsou další linky na sociální sítě, ale na kterém se nedá najít ani personální obsazení či mít jako jedinou webovou stránku profil na facebooku, který zdaleka nemají všichni," říká dramaturg Tonda Kocábek z alternativních Boskovic, a podobný názor má i Barbora Šubrtová z United Islands: "České kapely si zpravidla jdeme poslechnout naživo – musí nás přesvědčit, že umí zaujmout a pracovat s publikem. Z dobrých hudebníků sálá charisma, které se dá jen těžko naučit a které vám dá pocit, že v té kapele 'něco je'. K tomu pak nevyhnutelně patří také to, abyste měli na síti alespoň jedno video se slušným zvukem. Pokud kapela nemá na internetu žádné kvalitní materiály, má jen těžko šanci dostat se do užšího výběru. A bia kapel ve stylu 'jsme parta kamarádů, která se dala dohromady na střední škole, protože jsme se chtěli blejsknout na plese…' taky nejsou přesvědčivá vizitka," uzavírá Šubrtová.

Odlišná situace je na šumperském festivalu Blues Alive. "Do hlavního programu vybíráme především zahraniční kapely, protože vidíme jako smysluplnější představovat návštěvníkům kapely, které nemůžou běžně potkávat v českých klubech; nicméně myslíme i na 'dorost', pro ten je určen jarní soutěžní festival Blues Aperitiv, jehož vítězové mají garantováno hraní ve foyer vždycky na podzim téhož roku. Když vyhrají Aperitiv, a pokud se osvědčí (což se obvykle stává), zahajují rok na to na hlavním pódiu hlavní večery. V současné době je nejtěžší se k nám dostat pro zavedené domácí kapely. Mnozí velmi známí muzikanti, jak mám zjištěno, občas dokonce koketují s tím, že by se přihlásili na Aperitiv, aby měli cestu na festival jistější. Naštěstí těch kvalitních domácích zavedených kapel není tolik, takže je stačíme průběžně v programu 'točit'," říká šumperský programový tvůrce Ondřej Bezr.

Bojkovický MišMaš je typická DIY akce, která je limitovaná velikostí prostoru. Proto festival nemusí fungovat na principu trvalého růstu, ale na zachování plus mínus stávajícího počtu návštěvníků. "Můžeme si dovolit být přísnější a radikálnější při výběru kapel. Nejdůležitější je, že se nám ta kapela musí líbit a musí být pro nás cenově dostupná (související je subjektivní 'poměr výkon/cena' – za jak moc mi ta kapela stojí). Pak je tam i kritérium toho, jak se mi hodí do dramaturgie; a částečně řeším, jak moc to vezmou návštěvníci, ale spíše z pohledu, zda to skousnou, než jestli by to přitáhlo nějaké lidi," přibližuje dramaturgické pozadí festivalu Broněk Slezák – a sám to jako letitý kormidelník tasovské Besedy u Bigbítu vnímám podobně. Díky grantu jsme víceméně nezávislí, nemusíme dělat přehnané kompromisy ani se nechceme zvětšovat – a kombinace kvality, "vhodnosti" a sympatií hrají ústřední roli.

Komplikovanější pro méně známé kapely je účast na větších festivalech, zejména těch, které preferují zahraniční jména. "Výběr kapel na Colours of Ostrava je docela složitý proces. Část interpretů patří do škatulky 'vždy jsme je chtěli vidět' a 'plníme si sen', další je o touze představit v Čechách něco nového, nevídaného a kvalitního, a část taky zobrazuje současné hudební trendy, které konvenují s naším vkusem; no a poslední zdroj je také objíždění hudebních veletrhů a festivalů," říká šéfka festivalu Zlata Holušová. Jako mladá česká kapela tam obvykle nemáte moc šancí, i když naděje samozřejmě umírá poslední a také díky aktivitám Full Moonu se to i tady lepší. A nakonec zkusit, přestože jejich význam je s ohledem na podmínky a umístění na chvostu line-upu obvykle diskutabilní, jsou i různé hudební soutěže. Máte-li na to žaludek, proč ne.

Taut od jedné z u nás nejlepších živých kapel Gerda Blank připomíná jízdu na horské dráze. Podobně adrenalinovaná může být také snaha prorazit na festivalech.

Kdy to můžete předem zabalit

Kde není, tam ani smrt nebere. Pokud ještě nemáte dost nazkoušeno a odehráno po klubech, s festivaly byste měli ještě chvíli počkat, aby vám to jen zbytečně nevzalo energii a iluze. "Šanci u nás nemá kapela, která je špatná, což si lze vyložit různě: když hraje blbě, není invenční, má vypočítavý repertoár nebo image," říká Bezr. "Vadí mi, když kapela nezná svoji cenu. Poslední dobou se množí případy hudebníků, o kterých je sice všeobecně známo, že na ně běžně do klubů chodí 30 až 40 lidí, ale vůbec se nestydí si říct na festivalu honorář 10 tisíc a více. Alternativní hudebníci, kteří se chovají tržněji než jejich v komerčních sférách se pohybující kolegové, jsou pro mě asi největším zklamáním poslední doby," stěžuje si Kocábek. Naopak sympaticky se v tomto kontextu může jevit fakt, že kapela je s festivalem ztotožněná, své vystoupení nabízí zdarma a ztrátu na cesťáku bere jako investici, kterou se pak na místě např. snaží dohnat prodejem nosičů nebo merchandisingu. "My rozhodně nebereme jen ty kapely, které nehrají vlastní tvorbu nebo se hlásí k nějakému extremismu," říká Šubrtová. Slezák je o něco přísnější: "Odrazují mě nudné očividné kopírky něčeho, co je zrovna v kurzu, přílišná snaha tlačit se do mainstreamu, hloupé (často nesmyslně namistrované) selfpromo (tiskové zprávy komu všemu předskakovali), anonymní přístup manažera, který si ani neověří, komu píše, takže mi chodí totálně obskurní nabídky na revivaly nebo nějaké semifinalisty superstar. A taky, i když to je hodně subjektivní, mám raději kapely, které nehrají na všech festivalech okolo," vysvětluje.

Těsně před dokončením tohoto článku mně na profilu přistál nářek programového šéfa Radia 1 Pierra Urbana ohledně nedostatku nových talentů. "Na stole mám mrakodrapy pivního rocku, bigbeatu z hornbachu, eurodisca, vožralýho folku, napodobeniny Kluse (což je ještě horší než samotnej Klus), špatný napodobeniny Kašpárka v rohlíku, textů vo ničem, děsivý angličtiny, metalu, patnáctiletejch raperů no a tak dále," napsal. Podle mého názoru to u nás zdaleka tak špatné není – a své fanoušky na festivalech si koneckonců najdou i lecjací "pivaři" bez větších ambicí. Podstatné je, jestli svou hudbu děláte rádi, naplno a jestli máte aspoň trochu nadhledu a sebereflexe. Prostě aby vaše očekávání a ambice byly takříkajíc zdravé. A to se i na podiu pozná...

Pár tipů, jak se vyvarovat zbytečných chyb

1. Profesionální prezentace

Dá se předpokládat, že to, kolik dáváte do muziky, věnujete také všem souvisejícím aktivitám. Pokud jste flinci ve zkušebně, s největší pravděpodobností se to odrazí také na mizerných webových stránkách a obecně amatérské prezentaci. Jestli vám o něco opravdu jde a myslíte si, že na to máte, jděte do toho naplno, poctivě a trochu investujte. Jinak se odsoudíte k nevýznamné regionální pozici, věčnému hraní za guláš… a patrně postupnému plíživému vyhnití do ztracena.

2. Buďte aktivní a sami organizujte koncerty

Nečekejte, až zahřmí. Cestou na festivaly jsou také ostruhy získané kvantem odjetých štací po regionech a aspoň trochu vybudované jméno. Pokud to neošidíte, nakonec se pravděpodobně prosadíte. Zpočátku se každopádně počítá i další vlastní aktivita, například i ve formě organizování tzv. výměnných koncertů. Nebojte se toho, ale do holportu zase nejděte s každým, abyste neztratili svou tvář, úroveň, cenu a nervy.

3. Budujte si seznam kontaktů

Je snadné zabodovat na festivalu, s jehož vedením se znáte, ale ruku na srdce, to fakt chcete hrát každý rok jen na několika vybraných akcích? České festivaly nehýří zrovna kreativitou a hledačstvím, ale pokud se vy sami chcete posunout dál, s padesáti kontakty vaše práce nekončí, ale začíná.

4. Vysypte si prasátka

Jistě, jsou festivaly, kde si účast můžete doslova koupit a které nabídka typu 'přijedeme zdarma a ještě seženeme sponzora' osloví. Pokud ale máte na rozdávání, své peníze raději investujte lépe: do předskakování vaší oblíbené zahraniční hvězdy, výjezdu na turné hvězdy domácí, do vkusného videoklipu či pořádně vyprodukované nahrávky.

5. Schéma "udělej si sám" vás napořád nespasí

Jsme malá země a většina dramaturgů a dobrých manažerů se navzájem zná. Pokud o své kvalitě přesvědčíte schopný booking, může to pro vás znamenat velký posun, přestože se ve výsledku budete muset dělit. Ani sebelepší manažer není čaroděj, ale má obvykle o něco více možností než vy.

6. Muzika zapadající do koncepce festivalu

Jasně, u nás v Tasově s trochu zavádějícím názvem Beseda u Bigbítu si přímo koledujeme o to, aby nám psaly zábavovky, ovšem už při základním ohledání zjistíte, že s takovou hudbou byste u nás pohořeli. Neztrácejte energii na místech, kde je to už předem ztracené a zkoušejte to na akcích, kam se aspoň trochu hodíte.

7. Ke komunikaci přistupujte citlivě

Neočekávejte, že vám všichni odpoví. Každý je zahlcený maily a absolutně není v lidských silách reagovat na všechno. Nespamujte, ale citlivě pracujte s argumenty, proč si myslíte, že byste pro akci mohli být přínosem. Volte optimálně osobnější přístup, nejlépe také ve formě přímého telefonu. Pokud je vaše muzika dobrá, na akci se hodí a hlavně vy sami jí upřímně věříte, dříve nebo později o tom přesvědčíte i ostatní.

Co říci závěrem?

Žijte svou hudbou, neposílejte hromady mailů do skryté kopie, buďte aktivní a co nejvíce adresní. Hranice mezi rozhodnutím ANO/NE je velmi uzoučká. Mám-li mluvit za sebe, většinu nabídek i s ohledem na množství mailů hned po přečtení titulku rovnou házím do koše a spoléhám se hlavně na vlastní průzkum. Někteří odesilatelé nás ale zaujmou natolik, až reálně skončí v programu. Jinde to bude obdobné. Jak to vidíte vy, hudebníci, máte pocit, že jste letos udělali opravdu všechno, a přesto jste prakticky nikde neuspěli? Podělte se s námi o své zkušenosti!

Felix Kubin svou prezentací i komunikací zaujal hned napoprvé a podobně exceloval i na alternativní scéně v Tasově.