Zápisky Frontwoman #1: Pět nových poznatků o nahrávání ve studiu

1. Udělat si pohodlí

Dřív jsem se na nahrávání oblékala skoro jako na koncerty, protože je to přece důležitá věc. Postupem času jsem ale zjistila, že je to zbytečné. Vaše oční stíny nejsou v nahrávce slyšet a to, že si na sebe vezmete těsné džíny, abyste vypadali dobře na instastories, zároveň znamená, že se v nich škrtíte. Namísto výkonu tak řešíte nepohodlí a to není ideální, neb řešit se má hudba.

Rozhodla jsem se ve studiu zreplikovat náladu a prostředí své pracovny, kde nahrávám domácí demáče, a hodila jsem na sebe tepláky a tričko. V tomto trendy outfitu jsem následně strávila zbytek natáčení, soustředila se jen na muziku a bylo mi naprosto fajn.

Mimochodem, naše kytaristka Petra si ze mě vzala příklad a své party točila v pantoflích, což je úplně nejvíc metal.

2. Kytarová podnožka je super věc

Pohodlí se skládá z více aspektů, nejde jen o oblečení. Po této poslední studiové zkušenosti například můžu říct, že jsem dlouho výrazně podceňovala přínos kytarové podnožky.

Většina kytaristů ve studiu nahrává vsedě a aby měli kytaru trochu výš, pomůžou si chodidlem druhé nohy, na které si nohu s kytarou položí. Chvíli to jde, ale pak člověka začne brnět všechno možné, na záda to taky není nic moc, a na ruce tím pádem taky ne. A ruce jsou při nahrávání kytary poměrně důležité.

Pod Hollyho pracovním stolem jsem spatřila opuštěnou kytarovou podnožku, kterou jsem si zapůjčila, a natáčení kytarových stop bylo rázem opět o něco pohodlnější a jednodušší. Zjevně si ji pořídím i domů.

3. Je v pohodě říct, že už na to dneska kašleme

Jak známo, čas je při studiové práci zásadní veličinou. Mnoho už bylo řečeno o tom, jak se vyplatí ušetřit každou cennou minutu důslednou předchozí přípravou. Všichni víme, že máme před studiem vyměnit struny, rozhodit a nacvičit party, mít doladěné aranžmá.

Je ale taky důležité umět při nahrávání říct, že už na to dneska kašlete a budete pokračovat zítra. Pozor, samozřejmě ne v momentě, kdy máte hotových dvacet procent práce, to dá rozum. Ale v situaci, kdy vše odsýpá podle plánu a vy se zrovna moříte s téměř hotovou věcí, je v pohodě říct, že už jste unavení a víte, že byste to dali líp další den.

Jsme pořád jen lidi a studiové provedení muziky je o odehrání ideálního výkonu ve vymezeném časovém okně, což není úplně sranda. Takže když už je večer, vy jste vyšťavení a daný part vám nejde a nebo už vám z toho všeho hrabe, nelámejte to přes koleno. Bylo by to kontraproduktivní – stejně byste to neodehráli dle vašich nejlepších schopností a ráno byste ztratili čas předělávkami. Mějte ale sebereflexi a dostatečný odhad, a příštího dne začněte session třeba o hodinu dříve, s novou energií a čistou hlavou.

4. Není hraní jako hraní

Studio vám zcela logicky neodpustí tolik jako pódium. Vlastně vám neodpustí nikdy nic. Během živého vystoupení zahrajete špatný akord a v tom všem „bordelu“ se to pravděpodobně ztratí, kdežto citlivé studiové mikrofony zachytí jakoukoliv nepřesnost.

Copak intonace – když zahrajete nebo zazpíváte falešně, slyšíte to a opravíte. Ale například práce s dynamikou se během jedné session zvládnout nedá, to už zkrátka musíte nějak umět. Dlouho mi trvalo naučit se, že ve studiu do kytary prostě nemůžu tolik řezat. Že je pak celý track nepřesný a rozladěný, já jsem taky rozladěná, protože to musím přehrávat – a v konečném mixu to stejně zní debilně.

Najela jsem tedy na taktiku „méně znamená více“, a to i při studiové aranži rytmických kytar. Tam, kde bych před pár lety vrstvila jednu naprosto stejnou vybrnkávačku za druhou, dneska vím, že by kytary měly spíše lepit a doplňovat se, než se přehlušovat. Tam, kde bych ve třech různých stopách zahrála identické verze akordů, dneska vím, že je lepší zahrát jednu stopu power chordy, druhou otevřenými akordy, třetí oktávami. Nebát se akordických obratů, nebát se podpořit akordy byť i jen jejich základními tóny, když je to potřeba.

Tohle všechno vytváří mohutnost a dává prostor různým frekvencím, aby vyzněly, nikoliv se navzájem bily. A když jsme u frekvencí, je to i důvod, proč už vím, že ne vždycky musím hrát v akordu veškeré tóny – že v některých stopách je lepší hrát jen část akordu, aby se do mixu dostalo přesně to, co je tam potřeba, a zbytek nepřekážel. Zabordelený mix je totiž, jak by řekla Jolanda, velký špatný.

5. Nepodcenit jídlo

Jídlo se na rozdíl od výměny strun často podceňuje, ovšem věřte mi: nikdo nikdy neodehraje svoje party na sto procent s kručícím břichem. A v životě jsem neviděla dobrého hladového zpěváka. Ono se to nezdá, ale i studiová práce je tak trochu sportovní výkon, na který potřebujete energii. Plné žaludky navíc přispívají k psychické pohodě, což je ve studiu sakra důležité. Takže si předem zjistěte, kde se v okolí studia dobře najíte, nebo jestli se tam aspoň něco dováží. A pokud ne, předem si navařte jídlo doma a nakupte zásoby.

Když si pak v pauze mezi písničkami dopřáváte lahodné burgery, nezapomeňte poslat video i vaší bubenici (která s vámi není, protože svoje party nahrála před měsícem) a podělte se o svou gastroradost.

See you later, riffy forever!