Zápisky Frontwoman #13: Lidé poslouchají i očima aneb Jak na promo fotky

1. Najděte si parťáka

Hrát, skládat, aranžovat i koncertovat umíte, ale v odpovědi na otázku „Jak chcete, aby vypadaly vaše fotky?“ ze sebe vydáte pouze „Ehm...“ Nic si z toho nedělejte, my muzikanti zkrátka nemůžeme umět všechno. Nápady k nám přicházejí ve formě zvuků, nikoliv obrazů, a třeba já při vymýšlení promofotek velice tápu, neboť neumím popsat a předat svou obrazovou ideu (pokud ji vůbec mám) ze své hlavy dál.

V takovém případě je dobré spojit se s někým, kdo touto schopností vládne. Ať už je to váš kamarád, známý, anebo zkrátka někdo, komu věříte, kdo vás a vaši hudbu zná a má znalosti a zkušenosti z oboru fotografie. Takový člověk si s vámi sedne, vyslechne vaše případné nápady a pokud je nemáte, sám zvládne přijít s konceptem či vlastními návrhy – jinými slovy, navede vás a poslouží jako konzultant. Celý proces to výrazně urychlí, zjednoduší a nebudete na to sami. Je také přínosné znát pohled někoho „zvenčí“, kdo přispěje vlastním, nezúčastněným názorem, což interpretovi často foukne čerstvý vítr do plachet.

2. Koncept a inspirace

Jak to celé pojmout? Možností je tolik, že může být náročné najít správný směr. Je fajn odpíchnout se od toho, jací jako kapela či interpret jste, co hrajete za hudbu nebo o jakých tématech vaše písničky jsou. Neznamená to nechat se svázat stereotypy nebo tím, co byste dle příruček dělat „měli“. Může vám to však dát nějaký rámec, ve kterém se pak můžete rozhodovat dál.

Je užitečné předem si zodpovědět tyto otázky:

• K jakému účelu hodláme fotky použít? Jdeme fotit booklet nové desky, propagační materiál k turné, anebo „jen tak“ obsah na sociální média?
• Jaký máme rozpočet? Můžeme si dovolit ateliér, anebo chceme fotit venku?
• Kde chceme fotit? Pokud se rozhodneme pro outdoor, počítáme s případnými vrtochy počasí? A víme vlastně o nějaké fotogenické, dostupné a ideálně nepříliš „profláknuté“ lokaci?

Dá se k tomu přistoupit i následujícím způsobem: Jaký typ fotek jsme fotili doposud? Chceme se držet osvědčených postupů, nebo zkusíme něco nového? Je něco, co jsme si vždycky chtěli zkusit nebo co se nám líbilo na jiných fotkách? Rádi bychom vyzkoušeli jiný barevný koncept, jiné oblečení, odvážnější svícení? Dají se najít příklady a inspirace, kterou můžeme použít minimálně jako odrazový můstek? (hint: dají, jen ve fotobankách je toho mraky)

3. Jak vybrat fotografa

I v tomto bodě lze zvolit vícero přístupů. Jedním z nich je najít si fotky, které se vám zamlouvají a dovedete si podobný styl představit u sebe. Dobře funguje i reputace, takže není na škodu někoho požádat, aby vám fotografa doporučil.

Nenechte se omezovat tím, zda se jedná o fotografa kapel či nikoliv. Naše dvorní fotografka a autorka snímků pro nové album The Agony, Audrey Liška, například fotí reportáže pro bulvár, portréty, glamour a street fotografii. Jsme tuším prvním hudebním tělesem, se kterým spolupracuje. Fotograf „mimo žánr“ však může být mnohdy výbornou volbou (rozhodně tomu tak bylo v našem případě), neb není svázaný zajetými postupy.

Důležitá je pak i vaše sebereflexe, osobnost fotografa a vzájemná komunikace. Mnoho muzikantů upřednostňuje, když se může při focení nechat vést a instruovat, neboť je pro ně zcela v pohodě hrát pro stovky lidí, ale postavte je před objektiv a ztuhnou. Dobrý fotograf to umí s lidmi, zvládne je uvolnit, rozhýbat a dostat z nich to, co chce na snímku vidět. Obě strany si ale musí umět říci, co přesně každá z nich potřebuje k tomu, aby výsledek optimální.

Jakmile máte vytipovaného svého člověka, navažte s ním kontakt a navrhněte spolupráci. I tady pak mějte na paměti rozpočet. Pokud jím příliš nevládnete, zkuste se poohlédnout spíše po někom, kdo teprve začíná, je talentovaný a hodí se mu mít fotky do portfolia, čili si prokážete službu navzájem.

4. Příprava, rozpočet, logistika

Pokud nezvolíte formu „na pankáče“ a chcete, aby při focení byla pohoda, panovala nějaká štábní kultura a na konci vás čekal profesionálně vypadající výstup, je tvorba promofotek vlastně samostatný miniprojekt. Na začátku jsou termíny: mají všichni zúčastnění volno a do kdy fotky (včetně času na postprodukci), chceme a potřebujeme? Dále je tam už zmíněný rozpočet: kolik na to máme? V neposlední řadě dostupnost techniky: co má k dispozici fotograf, případně co může zapůjčit ateliér a co bude nutné sehnat?

S přihlédnutím k rozpočtu se pak samozřejmě řeší „lidské zdroje“. Kromě fotografa můžete či nemusíte mít stylistu/stylistku, maskéra/maskérku, asistenta/asistentku fotografa na pomoc s technikou či štelováním objektů, produkční/ho starající/ho se o to, aby všichni byli připravení včas a postavili se na před objektiv v určenou dobu...

V návaznosti na posledně zmíněné je fajn mít alespoň rámcový časový harmonogram. Pokud se jedná o „větší“ focení, je lepší, když všichni předem vědí, jaký je plán a v kolik se co bude dělat. Pochytat muzikanty po okolí a nahnat je před foťák v jednu chvíli totiž může být docela facha: někdo je stále v maskérně, další na cigáru, jiný už nervózně stepuje pod světly a zakopává o stativy a kabely... Tomuto scénáři je lepší se vyhnout patřičnou připraveností.

5. Hlavně žádné napětí

Co si budeme povídat: neznám nikoho, kdo by chtěl na fotkách vypadat blbě. Dá se tomu jít naproti výběrem kvalitních lidí v týmu, kteří vám pomůžou. I vy pak ale musíte na jejich práci stavět a zkusit se noc před focením vyspat, být přívětiví a během focení (moc) nepít. Zatímco přiměřené množství alkoholu vám může pomoci uvolnit se a nepůsobit křečovitě, stačí jen kapka navíc, aby do objektivu hleděly, jak říkal známý, „kožené ksichty“.

Kromě toho všeho je ale neméně důležité, aby na place vládla dobrá atmosféra. Podobně jako při studiové práci, jakákoliv forma napětí se může odrazit na výsledku a/nebo minimálně povede k tomu, že si proces vůbec neužijete. A to by byla škoda, protože nahrávky a fotky jsou věčné.