Zápisky Frontwoman #15: Kde přijít na novou hudbu?

1. Doporučení aneb „Tohle je dobrý, to si poslechni!“

Je poměrně pravděpodobné, že vaši spoluhráči, přátelé, kolegové či hudebně zaměření rodinní příslušníci velmi dobře znají váš vkus. Často se tedy stává, že narazí-li na hudbu, která je zaujme (nebo naopak sejme), promptně se o ni podělí právě s vámi. Obvykle se tak děje prostřednictvím chvalozpěvů doplněných odkazy a doporučeními na ty ideální písničky právě pro vás. Existuje také invazivní metoda, kdy vás bratr dotáhne před televizi, aby vám ukázal živák Royal Republic, jenž vás vystřelí na Mars a možná ještě dál.

V některých případech na vás schválení od okolí natolik zapůsobí, že novým tipům dáte šanci. Jindy linky na YouTube smutně leží v Messengeru několik měsíců, než si je rozkliknete, do písniček se zamilujete a mlátíte hlavou o zeď, že jste si to měli pustit a začít zbožňovat už dávno.

Ať už je to jakkoliv, buďte vděční, že máte kolem sebe lidi, kteří nehodlají dopustit, abyste přišli o něco dle jejich názoru skvělého a přesně pro vás. Tedy pokud se nejedná o situaci, kdy vám někdo kontinuálně vnucuje příšernosti zcela nekorespondující s vašimi preferencemi – proti tomuto je dobré se včas a výrazně vymezit.

2. Náhodné seznámení aneb „Ježiš, to je skvělý!“

Znáte to. Sedíte si tak v restauračním zařízení, čile konverzujete a z reproduktorů hraje hudba, kterou vnímáte jen v případě, že vás rozčiluje... anebo zaujme. Ať už sedíte naproti své současné / budoucí / minulé milostné akvizici, anebo partě kamarádů, ať už je nálada jakkoliv bujará, vy zaslechnete fragment songu, který vás nějakým způsobem chytí a donutí po následujících několik minut ignorovat všechno a všechny.

V tu chvíli si začnete jako správný muzikant podupávat, poklepávat, broukat, pokyvovat hlavou a dotazovat se okolí, zejména obsluhy, jak se ta písnička sakra jmenuje. Není-li ani personál schopný odpovědět, v panice stahujete a/nebo otevíráte Shazam, protože pokud nezjistíte název skladby, jste zcela nahraní a právě jste přišli o něco fantastického.

Jestliže Shazam nestihnete, snažíte se alespoň zapamatovat si jakékoliv úryvky textu, abyste následujícího dne obětovali nikoliv malé penzum času a detektivního úsilí googlením, případně vyhledáváním na YouTube, kde do lišty se stoupající mírou zoufalství zadáváte čím dál tím stupidnější hesla, napřklad: „Baby you're my only one funky sounding song man singing“.

Ten pocit, kdy písničku opravdu najdete a následně přehráváte na repeat do pozdních nočních hodin, je však k nezaplacení.

3. Naživo aneb „Hej, to je boží věc!“

Nikdy nezapomenu, jak jsem ve svých šestnácti letech na zcela náhodně navštíveném koncertě několika punkrockových kapel v britském Southportu poprvé uslyšela písničku, která se mnou zůstala celý můj dosavadní život. Napsala a hrála ji londýnská formace Dirty Love, která se bohužel před drahnými lety rozpadla, a jmenuje se Not Giving Up.

Mám samozřejmě na paměti, že teenager všechno vnímá daleko intenzivněji – všechno je velké, silné a důležité. Je ale pravdou, že kapela tu písničku tehdy předvedla tak chytlavým a fantasticky energickým způsobem, který mi ji vryl do hlavy, nemluvě o tom, že jsem tehdy v mosh pitu dostala od pogujícího pankáče loktem do nosu, čímž jsem jako bonus k hudebnímu zážitku získala krvavý 5D efekt.

Ať už krvácíte z nosu či ne, je to nádherný pocit, když si zamilujete písničku na první dobrou přímo na koncertě, pak si ji pouštíte stále znovu a, jak zpívala kdysi slavná formace Holki, „vzpomínky zůstanou“ – a nový oblíbený interpret možná také.

4. Algoritmy aneb „Wow, co to je?“

Doba streamingová se maximálně snaží vyhovět preferencím uživatele tak, aby pokud možno neměl potřebu přehrávání stopnout a aplikaci zavřít. Činí tak prostřednictvím algoritmů, které po nějaké době přesně vědí, jaký žánr hudby se vám zamlouvá, které typy písní přeskakujete, co posloucháte v jakou denní dobu či při jakých aktivitách.

Běháte? Skvěle, tady máte pumpující song přesně v tempu a vibu vašich zpoceně přibývajících kilometrů. Připravujete si první kávu nového dne? Dobré ráno, nabízíme vám vaši denní dávku pozitivních oldies, aby vás naladily na nadcházející pracovní povinnosti. A tak dále, a tak dále.

Pokud si tvoříte své vlastní playlisty a seznam písní skončí, platformy jako další song zařadí něco typově podobného, co by se vám mohlo zamlouvat. Často to skončí přepnutím či vypnutím, někdy se ale algoritmy trefí a předloží vám písničku přesně podle vašeho gusta. A vy se nestačíte divit a opět jednou si říkáte, jak vám něco tak dokonalého mohlo uniknout.

5. Internety aneb „Tyhle aféry každého jenom otravují, ale díkybohu za to.“

Věra Pohlová by sice všechny ty internety a počítače zakázala, ale ruku na srdce: o kolik nové skvělé hudby bychom se ochudili, nebýt sociálních sítí a online médií? Mezi všemi kvanty informací propagujících generický balast se občas najde příspěvek někoho, na koho dáte, anebo článek některého internetového magazínu, u kterého se zastavíte. A je-li správná konstelace hvězd (jinak řečeno máte-li čas, náladu a jste-li otevření novým podnětům), do sdělení se ponoříte a dáte tomu šanci.

Ačkoliv nejsem příznivcem škatulkování a srovnávání, zcela kriticky musím přiznat, že pokud je tip správně připodobněn k žánru či kapelám, které mám ráda, je větší šance, že si ukázku poslechnu. Takhle se mi to stalo třeba s kapelou The New Death Cult, jejichž nové, naprosto brilantní album, jsem celé sjela jen proto, že Petr Adámek pilotní singl „onálepkoval“ jako svěží skandinávskou kombinaci Biffy Clyro a Foo Fighters. Už po třiceti sekundách mi bylo jasné, že tohle je pro mě to pravé ořechové, a rázem mám v seznamu oblíbených zbrusu novou skvadru, o níž bych jinak vůbec nevěděla.

Nezapomeňte, že i magazín Frontman dává prostor novým slibným interpretům a nikdy nevíte – co když vám rozkliknutí jednoho článku přinese hudbu, na kterou následně nedáte dopustit, anebo song, který vám zlepší, anebo dokonce změní život? Nová a skvělá muzika je všude kolem nás, stačí otevřít oči a mysl... a nechat ji k sobě přijít.