Zápisky Frontwoman #20: Jak umět dělat interview

Koho pošleme na rozhovor?

Teoreticky to zase taková věda není – novinář či novinářka vám dá otázku, vy na ni odpovíte, hotovo. Jenže ne všichni muzikanti jsou na tuto disciplínu správně vybavení a ne všechny vlastně baví. Někdo je spíše introvert, jehož sociální baterii z většiny vybije koncert a interakce s tím spojené, další je zase výsostný charismatický extrovert a umí vykecat díru do hlavy.

Rozhodně není vhodné na otázky odpovídat větou holou, případně trapným tichem, anebo prostým „hm“, protože nevíte, co máte říct. Opačným extrémem je zase muzikant, kterého se zeptáte na nové album, dostane se vám však odpovědi o délce Homérovy Odyssey, ve které zavítáte až na kulturákové turné v říjnu 1992 a dozvíte se, že pršelo a v šatně v KC Jitka skrz rozbité okno profukovalo, což mělo vliv na pohodu a výkon hudebníků a tím pádem i na reakce obecenstva.

Pro interakci s médii je, jak už to tak bývá, nejlepší zlatý střed. Někdo, kdo ve vhodné míře i formě dodá všechna potřebná fakta a opepří je něčím zajímavým, vtipným nebo podněcujícím k zamyšlení. Pokud jste sólový interpret, snažte se tím směrem mířit. Pokud jste v kapele a takového člověka máte, posílejte ho na rozhovory a ega ostatních pro dobro celku upozaďte.

Vždy a všude profíkem

Na relevanci hudebních médií v dnešní době můžeme mít mnoho názorů. Znamená to vůbec něco, když se rozhovor s námi někde objeví? Médií je přece dnes tolik, co nám to přinese? Přečte si to někdo, má to cenu?

Samozřejmě že má. Prostor v médiích je prostor v médiích a zejména v začátcích se počítá jakákoliv zmínka, kterou můžete pro své potřeby využít jako referenci, citát, či obsah na sociální sítě. Jako vždycky a všude, pokud se snažíte a děláte to dobře, od pár odstavců v menších plátcích vede cesta k tisícům znaků v prestižnějších médiích.

Jedna věc je však, troufám si říct, nesmírně důležitá. Ať už mluvíte s elévem deníku Horní Dolní, anebo vás konečně vyzpovídá váš vysněný hudební magazín se skvělou reputací a ještě lepší čteností, buďte profíci. Lidé píšící pro hudební média jsou svébytnou komunitou, ve které se všechno roznese stejně rychle jako v muzikantském rybníčku. Počítejte proto s tím, že pokud budete vstřícní, dodržíte vše dohodnuté a budete v rozhovorech zajímaví i pro druhou stranu, řeknou si to. A řeknou si i to, když je s vámi těžké pořízení a ještě jsou interview s vámi o ničem nebo se chováte jako idiot.

Rozhovory jako dovednost 

Je docela možné, že zpočátku se vám bude motat jazyk, budete chtít redaktorovi povědět všechno, ale ve výsledku neřeknete nic a pěkně se zapotíte. Já však věřím, že dávání rozhovorů je dovednost jako každá jiná. Naučili jste se hrát na nástroj, naučili jste se koncertovat, tak se zkrátka naučíte komunikovat s novináři. 

Vždy mějte na paměti primární „misi“ daného rozhovoru. Chcete propagovat novou hudbu, koncert, turné, klip? Případně představit kapelu a její historii? Anebo má redaktor či redaktorka nějaký konkrétní koncept, něco, k čemu chce směřovat? 

Myslete také na to, že lidé jsou různí, takže každý rozhovor může mít jinou dynamiku. Někdy se můžete nechat vést, jindy zase novinář preferuje, když muzikant povídá sám. V tom případě zkuste zavést řeč na to, co chcete, aby bylo nejvíce exponováno.

Zapomeňte na falešnou skromnost

Zezačátku vám může být trochu proti srsti mluvit o sobě, falešná skromnost však není žádoucí – zrovna tak jako arogance. Pokud budete souvisle bagatelizovat své úspěchy, dosáhnete leda tak toho, že si otrávený redaktor pomyslí, proč s vámi tedy ztrácí čas. Jako muzikant, a to i v případě indie / DIY / nekomerce, se musíte umět tak trochu „prodat“. Nikoliv nutně z finančního hlediska, ale zkrátka tak, že zvládnete mluvit o své hudbě, o tom, čeho jste dosáhli, případně čeho dosáhnout plánujete.

Není na škodu na sebe pohlédnout odosobněně a z jiné perspektivy, nebo se sami sebe zeptat: „Proč mě vlastně oslovili na rozhovor?“ a od toho se odpíchnout. Kdybyste byli fanoušci, co byste o sobě chtěli vědět? Co by vám připadalo důležité nebo „spešl“? Je něco, čím se odlišujete od dalších hudebníků vašeho žánru? Máte za svou kariéru nějaké zásadní milníky a úspěchy, máte ambiciózní sny a chytlavé historky? Přemýšlejte, klidně si to napište a v rozhovorech využijte.

Bonusový tip: Ban na detailní popisy změn sestav

Napadá mě ještě poslední poznámka: když mluvíte o kapelní historii (a teď trochu zabrušuji i do tématu psaní kapelních biografií) mějte na paměti, že nikoho moc nezajímá fakt, že Frantu Vomáčku v červnu 2011 vystřídal na bubenické stoličce Jindra Sláma, přičemž kytarista Mirek Novák z rodinných důvodů opustil kapelu v dubnu 2012 a na jeho místo přišel Jirka Vocásek. Pokud nejsou změny v sestavě zcela zásadní pro některé období kapely nebo vás markantním způsobem neovlivnily, tuhle část prostě úplně vypusťte. Ostatně, oddělování potřebných a nepotřebných informací je základem všeho. Jména všech vašich deseti bubeníků včetně roků příchodu a odchodu důležitou informací nejsou. Fakt, že jste odjeli velké turné se známou kapelou, ano.