Zápisky Frontwoman #26: Jak se znovu nakopnout do muziky?

Intro

Možná to znáte: máte pocit, že veškerá kreativita a motivace vám odletěla do jižních krajin. Zatímco předtím jste drželi nástroj v ruce každý den, teď se na něj práší. Víte, že byste měli hrát a/nebo se pokusit skládat, nebo svolat zkoušku, nebo psát texty, ale nemáte sílu, energii, chuť. Neznamená to, že byste zlenivěli nebo najednou neměli muziku rádi. Jen se cítíte vyšťaveně. A čím víc se tak cítíte, tím větší máte výčitky svědomí a pohnutky s tím něco dělat. Jenže veškeré pokusy jsou jaksi nucené, bez výraznějšího nápadu a to vás deprimuje ještě víc. 

Pomůžou vám dvě věci: buď čas, anebo kopanec do zadku. A kopanci do zadku můžete jít naproti těmito způsoby:

1. Vraťte se na začátek

Pamatujete ještě, do které kapely, písničky či desky jste se úplně zamilovali a následně vzali do ruky nástroj? A když už jste začali hrát, co vás přimělo cvičit stále dokola?

Někdy pomáhá (oblíbená to klišé fráze mnoha interpretů před vydáním nového alba) „návrat ke kořenům“. Vzpomenout si, z jakých základů jste vyšli, připomenout si emoce, které ve vás tehdejší hudba ve vašich sluchátkách vyvolávala, nebo čím vás daný umělec inspiroval. Pokud si dovedete znovu vyvolat onen prvotní zápal, počáteční záblesk nadšení a vášně pro hudbu, možná to bude přesně to, co opět nastartuje váš motor a přesměruje vás od sjíždění seriálů zpět k hudebnímu nástroji.

2. Vnímejte podněty

A aktivně je hledejte. Inspiraci může zažehnout cokoliv – nově objevená hudba, nový zážitek, fráze v knize, seriálu či filmu, beat, který najednou uslyšíte v ruchu města, melodie, jež vám přistane v hlavě během procházky v přírodě. Čím více vjemů vás bude stimulovat, čím většímu množství různorodých situací, lidí a prostředí se vystavíte, tím vyšší je pravděpodobnost, že to ve vás vyvolá emoci a nápad. A protože málokterý songwriter jej dokáže nechat jen tak ležet ladem, silný a správný nápad zákonitě vede k psaní písniček. Což opět vede ke znovunalezené chuti do muziky.

3. Vyzkoušejte změnu

Občas jen potřebujeme něco nového. Každý máme svůj oblíbený nástroj i zvuk, ale automaticky a jaksi podvědomě na něj hrajeme stále stejné postupy, přičemž sedíme ve stále stejném prostředí svého pokoje, domácího studia nebo zkušebny. To, co je známé, je komfortní, uklidňuje nás to. Ale klid a pohoda většinou nejsou ideální živnou půdou pro silný a kulervoucí materiál.

I když to kolikrát bolí, někdy je zkrátka nutné vyjít ze své komfortní zóny a dát prostor novému. Půjčit si jiný nástroj, zkusit alternativní ladění, poprvé zajít na jam session a zahrát si s lidmi, kteří mají jiný styl a cit pro hudbu, otestovat nové zvuky, experimentovat, naučit se nový fígl... Cokoliv, co ve vás vykřeše jiskru radosti a entuziasmu.

4. Vyhněte se porovnávání

Ve světě sociálních sítí a instatních informací naprosto vždy a naprosto o všem se jen těžko vyhnete tomu, že na vás ze všech stran budou skákat různá radostná oznámení kapel: budeme na tomhle a tomhle festivalu! Přidáváme další termíny turné! Pokud jste zrovna v situaci, že sami máte kulový, není těžké propadnout trudomyslnosti. Můžete se sami sebe ptát, proč se vlastně snažíte, když pak beztak slyšíte akorát odmítnutí a negace, a zpod nohou zvedáte klacky, zatímco ostatním se evidentně daří. A tyhle myšlenky ve vás touhu po hraní zrovna nezažehnou, právě naopak, doutnající ohýnek čerstvě znovunabytého nadšení mohou dokonale zadupat.

Na to se dá říct asi toto: vypněte Facebook, vypněte Instagram, vypněte vlastně celý internet a začněte hrát. Neúspěch je dočasný, když člověk maká a vytrvá. Nevzali jste kytaru do ruky proto, abyste se pak porovnávali s někým dalším a ničili si tím nervy. Ne, začali jste a zůstali jste u muziky, protože jste se při hraní a tvorbě cítili šťastní. Protože když jste ráno viděli svou novou kytaru a věděli, že dneska s ní zase strávíte celý den a naučíte se spoustu nových věcí, naplnilo vás to neskonalou radostí, kterou vám nikdo a nic nemohlo vzít.

Začali jste hrát proto, abyste něco ze sebe předali světu a vyjádřili sebe sama. Abyste VY dělali maximum možného pro úspěch, ne aby vás trápilo, že jiné kapely mají vice fanoušků, lajků, koncertů a příležitostí než vy. Ať mají. Vy jste vy. A vy chcete mít z muziky taky hlavně radost, protože když ji nebudete mít vy, nemůžete ji předat ani nikomu dalšímu.

To byly tedy možnosti kopanců do zadku. Ale co ta první alternativa?

Čas a odstup

Trvalo mi dlouho (a dodnes mi to občas nejde) přijmout onen nezvratný fakt, že někdy to na sílu nezlomím, i kdybych se zbláznila. A tak přemýšlím a říkám si: co když si teď mám ten čas a odstup dopřát? Co když teď je to období, kdy mám dělat něco jiného a až bude zase správná chvíle, poznám to? Co když musím celou éru předchozího alba ještě nechat vstřebat a až potom začít znovu? Nefungovalo to takhle přece vždycky?

Někdy máme tendence nechat se strhnout překotnou rychlostí moderní doby, která se odráží v trendech hudebního průmyslu. Rychle! Další singl! Už nejste vidět! Algoritmy vás nechytají! Klesá vám dosah! Děleeeeej! Další singl! Ačkoli mnozí můžou namítnout, že jinak to v dnešní době nejde, a že ustavičný obsah je vším, pokud chce být člověk úspěšný, v určitém momentě se z muziky stane krysí závod. A ne všichni chtějí být jeho součástí. Naopak, mnozí muzikanti pro kvalitní tvorbu onen odstup a čas prostě potřebují. 

Pokud to tak cítíte, poslechněte se, buďte k sobě laskaví a do ničeho se nenuťte. Možná právě tehdy, když si připustíte, že čas a odstup jsou v pořádku, se vám uleví. A pak se nadechnete... a zjistíte, že jste už zase obklopeni inspirací a nekonečnou chutí hrát.