Zápisky Frontwoman #6: Proč je u nás málo ženských kapel?

1. Možná je ani nenapadne, že by mohly

Téměř všechny muzikantky, které znám, měly silný vzor. Někoho, kdo je k hudbě dotáhl, nebo jim vyloženě vrazil nástroj do ruky, případně je ovlivnil natolik, že začaly hrát samy a zamilovaly si to. Jak se ale mladá žena dostane k nástroji, když tenhle vzor nemá?

Může milovat muziku, může chodit na koncerty, ale i tak potřebuje nějaký impuls či vliv, kterým překoná pomyslný skok od posluchačství k muzikantství. Někdy totiž holky ani nenapadne, že by vlastně i ony samy mohly hrát.

2. Není jednoduché najít další holky

Najít správné lidi do kapely je štěstí v jakémkoliv případě. Jelikož je ale muzikantek málo, mají to ženské kapely signifikantně těžší. I přes daleko menší výběr se odmítáte vzdát svých představ: chcete si sednout lidsky i hudebně, chcete fungovat po skladatelské stránce, chcete být v lepším případě aspoň ze stejného kraje, chcete nějak vypadat... Tohle všechno je alchymie a vzhledem k omezeným možnostem to zkrátka neklapne tak často jako u chlapů.

Takže aby muzikantky mohly aspoň nějak a někde hrát, jdou do mužské kapely (pokud je muži mezi sebe pustí a nejedou si svoje šovinistické názory typu „ženská v kapele rovná se potíže“), a pokud je ani preludování v pánském souboru nenaplňuje, hrozí, že s hraním seknou úplně.

3. Mají špatnou zkušenost s autoritami

Zažila jsem učitele kytary v jedné ZUŠ, který měl čich na talenty a rozhodl se vytvořit z toho obchodní příležitost. Své žáky začal šikovat do kapel, jež následně sám dělal manažera. Založil takhle dvě ženské skupiny s věkovým průměrem cca. třináct let: bývalé saxofonistce dal do ruky paličky, flétnistka dostala basu, kytaristka přešla ze španěly na Les Paula, manažer je naučil odšmrdlat pár fláků od AC/DC a voilá.

Mělo to ale háček – rock'n'roll není liduška a holky zcela pochopitelně začaly rebelovat. Některé z nich rockerky nebyly vůbec a přestalo je bavit se přetvařovat, jiné měly plné zuby neustálých příkazů, nulového vlivu na chod souboru, do kterého vkládaly tolik času a energie (za nic), a věty „Tak si zhodnotíme dnešní koncert.“

Dopadlo to tak, že jedna skvadra vykutálenému manažerovi utekla, načež založil její rádoby kopii, která se po pár letech rozpadla. I to jsou důsledky toho, když vám autorita hraní totálně otráví. A je to škoda, protože s jiným přístupem tady těch holek zase mohlo být víc.

4. Rock'n'roll, to není prdel

Zde jsem si vypůjčila zatraceně pravdivou větu strejdy Hájíčka. Žijeme ve světě dodávek, více či méně pohodlných šaten, koncertů, mejdanů, návštěv benzín po půlnoci, tahání těžkých aparátů do schodů ve čtyři ráno. To všechno pro málo lidí, hodně lidí, ale hlavně pro radost z muziky.

Vyžaduje to nicméně hroší kůži a hudebník toho musí dost vydržet... Hodně holek si může dříve či později říci, že to není pro ně, nestojí jim to za to a radši by byly doma a dělaly jiné věci. Což je sice zcela legitimní, pro ženskou scénu však nepříjemné.

5. Děti a rodina

Určitě jste tušili, že tenhle bod přijde, a měli jste pravdu. Pokud jste v ženské kapele, je pravděpodobné, že do ní děti jednou zasáhnou. Pak už je na konkrétní muzikantce, v jaké míře a po jakou dobu to její hraní ovlivní, a jak to bude vypadat po porodu. Některé usoudí, že harcování bylo dost (viz bod 4), a chtějí se věnovat výhradně dítěti, neboť se jim s příchodem ratolesti zcela změní priority.

Jiné bez muziky nemůžou být, takže hraní a mateřství chtějí a dovedou skloubit. Je to každopádně opět náročnější než u chlapů, už kvůli těhotenství, a taky proto, že u muzikanta je v našich končinách stále víceméně automatické, že zatímco on hraje, přítelkyně či manželka se o děti postará, čímž jemu tato starost odpadá. V rozhovorech se ho nikdo neptá, jak se mu daří skloubit muzikantský a rodinný život. Zato když dá žena dítě na hlídání, aby mohla jednou za uherský rok vyrazit s kapelou na koncert, je některými konzervativci považována div ne za krkavčí matku.

6. Žádná ženská kapela u nás není slavná (zatím)

Můžete to nazvat kálením si do vlastního hnízda, ale taková je realita: zatímco mužští interpreti nejen rockového žánru vyprodávají obrovská turné, není tady vůbec žádná ženská kapela, která by se proflákla v celorepublikovém měřítku. Mladé holky milují idoly, čili si představte, kolik nových muzikantek by přítomnost takovéhle bandy vyprodukovala. Zatím se tak nestalo a pubertální dívky namísto emancipovaných rockerek adorují influencerky, YouTuberky, TikTokerky a další internetové hrdinky, které se v některých případech proslavily zejména uměním vybalování nákupů z tašek a krabic.

Ano, je i to dobou, ale ne že bychom se tuto nepříznivou situaci nesnažily zvrátit – a spolu s námi kapely jako K2, Sour Bitch, Loretta, Kapriola, Morwëna a další. Pokud jsem na někoho zapomněla, tak mi prosím napište do komentářů.

7. Blbé kecy nezmizely, blbé kecy trvají

Ani bych se nedivila, kdyby se za ta léta vícero muzikantek nechalo odradit stupidními hemzy. Ono když už hudebnice překoná veškeré výše zmíněné body a za odměnu poslouchá šovinisticky povýšené dotazy, jestli si ten aparát umí zapnout, anebo hodnocení, že hraje na holku docela dobře, opravdu to je na hození nástroje do kanálu a založení si TikToku za účelem již zmíněného proslavení se unboxingem kravin. Abych se však na toto téma neopakovala, odkazuji zájemce na tento článek, který vydá za tisíc slov.

Pokud vám některý bod či myšlenka chybí, určitě mi dejte vědět do komentářů a diskutujme. Díky moc a see you later!