Zemřel Oldřich Janota, vzor řady českých hudebníků
Ve věku čtyřiasedmdesáti let v sobotu 27. července zemřel Oldřich Janota, legenda českého alternativního folku. U řady českých hudebníků a hudebnic měl podobně silný status jako Karel Kryl. Odchod autora zásadních skladeb jako Druhý břeh, I cesta může být cíl nebo Hotel Savoy je velkou ztrátou domácí scény.
Janota se narodil 27. srpna 1949 v Plzni. Vystupovat začal v první půlce 70. let. Na přelomu 70. a 80. let koncertoval s violisty Irenou a Vojtěchem Havlovými. Nejdříve Janota vystupoval jako osamělý písničkář, později coby člen folkrockové kapely Pentagram. Folkovou škatulku definitivně přerostl, když v roce 1979 sestavil dodnes kultovní skupinu Mozart K.
Za Janotovo nejsilnější autorské období bývá označována první polovina 80. let, silnou pozici si ale udržel až do současnosti, kdy nejčastěji vystupoval sám s kytarou. „Není slov, která by dokázala popsat bolest, s jakou Vám oznamuji, že Oldřich dnes v 5:45 dodýchal svůj poslední žalm a vydal se do krajin posvátných. Děkujeme všem za modlitby,“ napsali včera na facebooku Janotovi pozůstalí. Vzpomínku mu okamžitě věnovalo mnoho domácích umělců.
Slovy Indies Scope, vydavatele jeho retrospektivního 8CD boxu Ultimate Nothing z roku 2016 i kompilace Ztracený ve světě – A Tribute To Oldřich Janota z roku 2009, kde této písničkářské ikoně vzdala hold řada domácích muzikantů, se „v první polovině 80. let Janota stal jaksi mimoděk jedním z nejpopulárnějších písničkářů. Věhlas a halas ale nesvědčil jeho neprvoplánovým vizím. Raději opustil písničkovou formu a v triu s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem se vrhl na novátorské experimenty s přednatočenými pásky.“ A tak to s Janotou bylo pořád. Celý život zůstal sám sebou a šel svou vlastní cestou.
„Napriek tomu, že Oldřich Janota môže/mohol na niekoho pôsobiť asketicky a až starosvetsky, stále mám pocit, že jeho minimalizmus ukrýva nekonečnú pestrosť a pripisovaná mu archaickosť je tichou avantgardou nového duchovna,“ říká autor titulní fotky tohoto článku Pavel Strážay.
Jak na Janotu vzpomínají čeští hudebníci?
„Poznal jsem ho zkraje osmdesátých let jako teenager, který právě začal objevovat svět hudby, a měl jsem kliku, že jsem ho poznal jako jednoho z prvních. Laťka už nemohla být výš... Ohromil mě a od té doby jsem se mu snažil a snažím trochu přiblížit,“ uvedl na facebookovém profilu kapely Mňága a Žďorp její frontman Petr Fiala.
„Jeho hra na kytaru v 80. letech neměla obdoby. Kdo je dnes schopen jeho kytarové party rekonstruovat? ... Jeho cit pro sociálně slabé, utlačené malé Bobše a další bytosti, ať už ze světa lidí či zvířat, byl neuvěřitelně krásně vepsán do veršů jeho poetiky. Nedá se vůbec říct, zda byl víc básník, skladatel, či kytarista, vše se snoubilo v jisté genialitě se vším. Byl to první písničkář, kterému jsem se jako devatenáctiletý vetřel na podium, ano hostoval jsem v Baráčnické rychtě na jeho koncertě. A tím se zpečetil náš vztah...“ vzpomíná písničkář Karel Vepřek.
„Byl pro mne inspirací, neboť vedle písničkářů jako Vladimír Merta či Vlasta Třešňák, kteří byli cítit blues, Oldřich se pohyboval na jiném orbitu. Nejvíce se hodí slovo minimalismus ve spojení s nadčasovým klidem, tušeným buddhismem a milosrdně nemilosrdnými texty. Jeho kytarové doprovody jsou často polyrytmické a vymykající se zavedenému písničkářskému zvuku. Oldřich mne držel kulturně nad vodou, když komanči zakázali v roce 1982 rock. Děkuji Oldřichu, bylo mi ctí tě potkávat,“ napsal bubeník Pavel Fajt.
„Můj největší učitel a inspirátor dnes odešel na druhý břeh,“ uvedl hudební skladatel, textař, zpěvák, kytarista, poutník a krajinář Petr Linhart.
Zásadní Hotel Savoy
Mé první vědomé setkání s tvorbou Janoty se odehrálo ve druhé polovině devadesátých let na Čambali ve Skalici díky tamní kapele Velká svačina, jež měla v repertoáru jeho krásnou písničku Hotel Savoy. Tehdy mně konečně došlo, že ten nádherný song, který jsem už několik let znal z táboráků ve Velké nad Veličkou, aniž bych tušil autora, je právě od Janoty.
Silný zážitek jsem měl i díky zahrání písničky Hotel Savoy v roce 1999 na devátém ročníku tasovské Besedy u Bigbítu (mé první v pozici ředitele festivalu), byť právě jen ve verzi od Michala Vaňka a jeho Velké svačiny. Je škoda, že na vystoupení Janoty samotného, i když jsme o něm několikrát uvažovali, nakonec nedošlo.
(Nejen) muzikanty Oldřich Janota v každém případě inspiruje dodnes, viz i citace z jeho skladby Druhý břeh na letošním albu Stejný lepší od kapely Dukla. České i slovenské scéně tento inspirátor zkrátka bude chybět. Jak ale napsal hudebník Martin Kyšperský: „Můj nejmilovanější básník, kytarista, hledač, vtipálek, duše a inspirace Oldřich Janota odešel na druhý břeh. Teď cítím jen palčivou bolest, ale všechno to krásný, co tu zůstalo… to je i důvod k radosti.“
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
