Zemřel profesor Miloš Veselý, táta českých bubeníků

Českou bubenickou obec včera postihla velká ztráta. Do muzikantského nebe odešel „táta“ českých bubeníků. Zemřel po těžké nemoci ve věku nedožitých 85 let. Ano, táta. Přesně tak se mu přezdívalo, vzhledem k jeho úspěchům a dlouholeté pedagogické praxi. Myslím, že v Česku neexistuje bubeník, který by o něm někdy neslyšel.

Miloš Veselý se narodil v roce 1935 a vyrůstal na pražském Žižkově. Po studiu na učilišti se dostal na Státní konzervatoř v Praze, kde absolvoval v roce 1958 ve třídě Emila Špačka. V šedesátých letech působil v angažmá v divadlech Semafor, Rokoko, v Hudebním divadle Karlín, v SOČR nebo třeba v jazzovém triu Karla Růžičky.

Od roku 1985 učil na Pražské konzervatoři. Prvenství si připsal v roce 1992, kdy založil soukromou školu bicích nástrojů, první v republice.

Jeho rukama prošla spousta bubeníků předních českých kapel a orchestrů. Například Roman Lomtadze (Čechomor, Scars On Broadway), Jiří Zelenka (Vladimír Mišík a ETC), Lukáš Doksanský (Arakain), Emil Valach (Xindl X, -123 Min), Fenek Steiner (Wohnout), David Koller (Lucie), Štěpán Smetáček (Wanastovi Vjecy), Pavel Razím (YoYo Band), Vajco Deczi (Laco Deczi), Svatopluk Čech (Support Lesbiens, orchestr FOK), Pavel Rehberger (Národní Divadlo) a mnoho dalších.

Vyhledávanými se staly jeho geniální učebnice, díky kterým bubeníci rozvíjeli techniku, muzikalitu a invenci v různých stylech hudby. V rámci výuky měl pověst velmi přísného a náročného kantora, ale zároveň byl žákům vynikajícím psychologem, životním rádcem a přítelem. Autor tohoto článku je též Veselého odchovanec a je na to opravdu hrdý. Z mnoha Veselého studentů jsou rovněž učitelé na ZUŠ, ale i na konzervatořích.

Věhlas profesora Veselého dosáhnul až k opravdovým hvězdám bubenického řemesla a není tajemstvím, že například Dave Weckl se rád považoval za Veselého přítele. Miloš Veselý též publikoval, třeba v časopise Muzikus. Svou prací žil až do velmi vysokého věku a zastavila ji až těžká nemoc, jíž podlehl 18. března 2020.