Ženy ovládly Grammy leda ve snu
Výsledky Grammy 2021 jsou bezprecedentní. Ve všech hlavních kategoriích zvítězily ženy. V praxi se tím však nic moc nemění. Systém, který ženy dlouhodobě vytěsňuje z míst, kde se soustřeďuje víc peněz, vlivu nebo pozornosti, si jenom na jeden večer vypůjčil ke gala trochu lidštější masku.
Tři roky poté, co bývalý prezident akademie Neil Portnow dostal bídu za hraběcí radu, že jestli se ženy tedy umisťují málo, měly by se víc snažit, hudebnice zcela ovládly hlavní kategorie cen Grammy. Beyoncé se s celkovými osmadvaceti cenami stala nejoceňovanější hudebnicí v historii cen, Taylor Swift jako první žena získala cenu tři roky po sobě a konečně objevem roku se poprvé stala rapperka, Meghan Thee Stallion. Pokud vám to takhle stačí, abyste po diskuzích vytrubovali konec světa, čtěte pozorně už jen příbalový leták. Jinak byste nutně došli k závěru, že hudební mašinérie výrazně víc žen nevyprodukovala.
Jen v Británii, která má rozhodující vliv na podobu hudby, se loni podíl hudebnic a skladatelek pod kolektivní správou PRS (Performing Art Society) zvýšil na bezprecedentních 12,3 %. V naprosté většině to byly popové zpěvačky a písničkářky, málokdy členky nějaké kapely. Mezi 150 tisíci členy společnosti přitom pořád jasně převládají s s 81,7% muži.
Tým vědkyň z Jihokalifornské univerzity, Stacy L. Smith, Katherine Pieper, Hannah Clark, Ariana Case a Marc Choueiti zase při probírání se daty ze Spotify (2012 až 2019) narazil na méně než 23 % autorek a producentek. Přezkoumaly také výsledky Grammy. Žen přibylo. Z 6,4 % nominovaných v roce 2017, kdy ještě úřadoval Portnow, jejich podíl dosáhl historického maxima, úžasných 28,1 %. Tyto počty je třeba vidět za letošním unikátním výsledkem. A to je řeč o výzkumu, o němž se producentka Heba Kadry (Björk, Deerhunter) nevyjádřila dvakrát lichotivě. Shodila ho s tím, že ho platilo Spotify, a že ji už nebaví číst pořád dokola o těch samých dvou procentech dat, která skoro nic neříkají o nezávislé hudbě, kterou podle ní dělá mnohem víc talentovaných hudebnic a producentek. Je však otázka, o kolik je jich aktuální víc. Jak píše Zuzana Fuksová, pandemie stereotyp, že životním posláním ženy je být maminkou, spíš utvrzuje.
„Teď je moc věcí v pohybu na můj vkus, a pokud tady budu, tak se budu starat, aby věci byly na svém místě.“ (Nerudný, Byl jednou jeden dům)
Používat ceny Grammy místo navigace po soudobých trendech je ošidné i z jiného důvodu, než že častokrát selhávaly i jako rozcestník. V severoamerickém prostředí fungují jako burza hudebních akvizic a lépe suplují už jen voltmetr společenského napětí, jímž se tamní rigidní struktury hudebního průmyslu cítí nejvíc ohrožené.
Jako by nestačilo, že po naprostém výpadku koncertů jsou na Spotify i kdekoliv jinde vidět pouhým okem absurdní rozdíly v odměňování. Z jedné strany hoří požár, vznícený násilnou smrtí George Floyda. Z té druhé na hudební byznys se zpožděním dotírá hashtag #metoo pod posty o zvěrstvech Briana Warnera.
Za dané situace jsou distribuční kanály a networking pro jakéhokoliv manažera ty poslední věci, které by si chtěl nechat krizí rozkopat. A lehce si spočítá, že ho levněji vyjde se zapřít a splnit životní sen několika mála vyvoleným. Usmívat se, když se zrovna vyzdvihuje vzácný pokojový talent, bolí méně, než zodpovídat se těm ostatním pod čarou, proč se musejí víc snažit. A nebo vysvětlovat, nakolik jsou desky Beyoncé nebo Taylor Swift doopravdy jejich, když je pod nimi podepsáno tolik producentů.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.