Zildjian I: činely do každé rodiny!

Nejen v rodině, ale taky ve zkušebně, na koncertě a vlastně i ve studiu skvěle obstojí nová řada činelů Zildjian I, proto také mé bubenické srdce po nabídce ji zrecenzovat zaplesalo. Na značku Zildjian mám totiž přímo sentimentální vzpomínky.

Moje první „profi“ činely byly právě Zildjian, řada Scimitar. Pamětníci jistě pamatují. Byla to nižší řada a dala se koupit za slušné peníze. Tedy pokud jste je sehnali. Musím doplnit, že v mém případě se jednalo o rok, tuším, 1993 nebo 1994. Firma na českém trhu neměla ještě zastoupení a vozil je sem trochu partyzánsky Franta Hőnig, jehož jméno jistě nemusím bubenické komunitě představovat. Díky němu a peněžence mého táty, který mě v hudebních nekalostech podporoval, jsem zkrátka v patnácti přestal otloukat plech z kolbenky jménem Amati Kraslice a zařadil se mezi hrdé majitele velkého Z.

Tento poněkud delší úvod jsem zvolil také proto, že zmíněné Zildjian i mně ony legendární Scimitary trochu připomněly. Možná ne toliko zvukem, ale spíš tou nižší třídou.

Je zkrátka fajn, když velká firma, kromě luxusního zboží, dovede nabídnout též něco pro chudé, začínající bubeníky a neodradí je hned cenami vyšších řad. A to vše s co nejlepší možnou zvukovou kvalitou na dané úrovni. Zildjian i vychází z úspěšné série ZBT, navazuje na ni a vše je vyrobeno ze slitiny B8.

Co jsem tedy testoval?

Dostal jsem k dispozici 2x ride 20 a 22 palců, crash 16 a 18, hi-hat 14 dva modely – základní a verzi Mastersound. Dále nějaké efektové činely – splash 10, china 16 a velmi zajímavý 17 trash crash.

První dojem – činely vypadají dražší, než jsou, což je rozhodně devíza.

Vezmeme to postupně a řekneme si některá specifika:

Ride 20 a 22 palců. Dvaadvacítka má díky rozměru hlubší ladění. Pěkný atak. Připadalo mi oproti dvacítce trochu uřvanější tělo, ale zase se třeba v hlučnější hudbě lépe prosadí. Když jsem zkusil hranou paličky crashovat, připadal mi činel pěkně vyladěný. Měkkou paličkou při víření se otevře o něco méně než dvacítka. Velmi pěkný celkový zvuk.

Dvacítka je také spíše hlubšího ladění, tělo briliant, kovovější pupek má pěkný tlustý tón.

Crashe 16 a 18 palců. Oba dohromady jsou hezky vyladěné, pěkný atak, hned se otevřou při hře hranou paličky. Mají poměrně tlustý zvuk pupku. Špičkou paličky (jako při hře na ride) mají trochu jemnější tělo a malinko přeznívají, to je ale u crashe normální. Zkoušel jsem i tympánové paličky – při crescendo víru se krásně rychle rozsvítí. Dozvuk mají rovnoměrný, spíše kratší.

Hi-hat 14 palců. Základní model má vyšší ladění, je trochu jemnější než druhý typ. Na funky, jazz, pop atd. mi přišla skvělá. Trochu papírovější vintage zvuk (v dobrém). Při staccatu velmi rychlá a přesná. Výborná při sešlápnutí po hraní. Mastersound se chovala podobně, jen měla trochu hlubší zvuk a rockovější výraz. Mastersound má spodní činel s vlnitými okraji.

Rychlý průlet efektovými činely. 10 splash – hodně ostrý a rychlý. China 16 – hřmotná a zabijácká, v hlasité hudbě zastane hodně práce. 17 trash crash – ten jsem si nechal na konec. Super zvuk a velmi zajímavý profil těla. Kromě děrování je totiž ještě ohýbán. Proti crashům méně hřmotný a na měkkou paličku reagoval opravdu hezky a zněl mi krásně naladěně.

Co říci závěrem?

Činely mě hodně bavily. Když uvážime cenu, kdy ride se pohybuje kolem tři a půl tisíce, crashe ještě o tisíc méně a hh pořídíme do čtyř tisíc korun, jedná se o velmi kvalitní nástroje. Svojí povahou bych je zařadil někam k rocku, na vyloženě jemné hraní to asi není. I když nástroj je jedna věc a palička v ruce bubeníka věc druhá. Také má každý trochu jiný vkus. Sto lidí, sto uší. Nebo vlastně dvě stě. Nejlepší je činely vyzkoušet. Věřím, že vás příjemně překvapí.