Život skrz obrazovku: Jak jsme s Page Turners psali a vydávali Emu

Takového člověka z nějakého důvodu nemůžete přímo oslovit a komunikovat s ním. Možná musíte sedět v izolaci během lockdownu, anebo jste možná jen introverti a máte strach. Toto je naprosto běžný příběh, určitě ho zažil svým způsobem každý a bylo o tom napsáno tisíc písniček, ale myslím si, že ve dnešní kultuře tento scénář „nešťastné lásky“ je ozvláštněn totálním rozšířením sociálních sítí v naších životech. I když nemůžeme být s osobou, kterou máme rádi, máme možnost ji sledovat na sociálních sítích, například koukat na jeho/její fotky na Instagramu. V hlavě si tak vytváříte řadu obrazů, které nemají nic společného s realitou. Naše písnička Ema je inspirovaná hlavně tímto pocitem digitální samoty, který se vytváří napětím mezi vizuální blízkostí a fyzickým vzdálením.

Tato skutečnost se projevuje také v tom, jak byla napsána. Původní balík hudebních konceptů, které jsem jedno ráno chaoticky nahrál do Garage Bandu na mobilu, jsem hned přeposlal klukům přes Telegram, což je messenger, přes který každodenně komunikujeme a pracujeme. Potom jsme v průběhu dalších pár dnů nad konceptem intenzivně distančně spolupracovali. Všechny časti, které se staly součástí finální podoby písničky, jsme už měli na začátku, jen bylo třeba je správně uspořádat. Myslím, že to bylo poprvé, kdy jsme jako kapela všichni aktivně spolupracovali nad songem na dálku. Výsledkem bylo demo z Garage bandu, které jsme o rok později nahráli v Resound Studiu spolu s výborným producentem Martinem Havlenem.

Ve studiu jsme se snažili nastavit takový zvuk, který by zachoval původní pocity zklamaní a posedlosti obrazem člověka, které konceptuálně inspirovaly song. Dlouho jsme například přemýšleli o zvuku druhé kytary a snažili jsme se najít takové nastavení delaye, které by připomínalo zvuk kapek. Tento obraz byl pro nás velmi důležitý, protože se nám zdálo, že obsahuje něco, co vyjadřuje feel naší skladby. Zároveň jsme se snažili zdůraznit intenzitu pocitů, kterou člověk v této situaci zažívá, a proto například jsme víc času věnovali kalibrování zkreslení na base a druhé kytary v refrénech. Overdrive se pro nás ukázal jako velmi křehký efekt, i když se může zdát opačně. Vyzkoušeli jsme mnoho různých drive pedálů ve snaze najít ten, který by se hodil nejvíc – špatně zvolený efekt by písničku posouval do jiných hudebních kontextů a, aspoň v našich očích, zabil její vibe.

Na klipu jsme taky spolupracovali na dálku, hlavně přes Zoom. O vizuální stránku celého releasu včetně klipu se postarala naše známá umělkyně a režisérka z Moskvy Galina Kazimi. Měli jsme několik hovorů, kde jsme se dohodli na tom, jak má všechno vypadat, a pak už to bylo jen na ní a na herečce (Veronica Pozdnyakova), která v klipu zahrála. Chtěli jsme vizualizovat posedlost s obrazem konkrétního člověka. Svět posedlého člověka se točí okolo pouze jediného objektu – v tomto případě okolo osoby. V průběhu klipu tuto osobu následujeme do chvíle, kdy se její samotný obraz začne rozpadat.

Je potřeba říct, že všechna umělecká rozhodnutí v klipu udělala Galina i když jsme detailně probírali, co chceme v klipu vyjádřit. Galině jsme věřili a měli jsme pocit, že když bude mít totální svobodu, dokáže si poradit sama. S výsledkem jsme naprosto spokojení a vlastně to pro nás funguje tak, že klip je jakoby novou neočekávanou stránkou naší písničky. Tato vizuální stránka je něco, na co bychom nepřišli samostatně, je to totiž samostatný umělecký útvar zpracovaný nezávislým vědomím, a proto je to tak cenné. Z tohoto hlediska pro nás byl celý proces psaní Emy také způsobem sebepoznání.

Jaký byl příběh vašeho klipu? Napište nám na redakce@frontman.cz. Emu a další skladby Page Turners můžete uslyšet na koncertě v Café V lese 2. prosince 2021.