Zkusit se prostě zeptat někde jinde

Skoro každá kapela tenhle moment zná. Tuhle slepou uličku, tohle posranou ponorku, tuhle beznaděj po stovkách, nebo spíš tisících hodin práce, nadšení, dřiny. Najednou jste v bodě, ze kterýho nemusí bejt cesta ven. Buď se z toho oklepeš, nebo sklapneš kufry a zdar.

My jsme tam byli přesně před rokem. Nikam to nevedlo, a to jsme se vážně snažili. Hledali jsme pomoc všude, kde se dalo. Nezájem a negace od takový spousty lidí, který s tímhle dokážou něco udělat, když chtěj, nás rozkopala vnitřně natolik, že s tím měl člověk chuť třikrát do tejdne švihnout a nenáviděl všechno a všechny kolem. Ale co, bylo to možná vlastně trochu pochopitelný.

Kecy o tom, jak hrozně chceme a uděláme pro to všechno, tady nikoho nezajímaj. Piplat se totiž s někým, koho vůbec nikdo nezná, nejede zrovna čistej mainstream a nemá hromadu peněz, je na dlouhej čouhej a strašně moc práce bez koláčů. Alespoň takhle se tady k tomu přistupuje, taková byla zpětná vazba. Radit někomu od kolíbky, jak s tím vším pracovat, není zrovna nejoblíbenější činnost pro místní hudební ligu. Vlastně tomu rozumíme, na nikoho se rozhodně nezlobíme, ale je to škoda.

Mělo to dvě řešení. Respektive, vypadalo to spíš na jedno jasný – zabalit to. Ale pak naštěstí vyběhlo v hlavě to druhý. Zkusit se prostě zeptat někde jinde. Jasně, zní to trochu jako utopie myslet si, že když nejseš schopnej zapůsobit ani u sebe doma, tak že se to povede u sousedů. Možná tomu nebudeš věřit, ale ono se to povedlo.

Na začátku letošního roku jsme teda rozhodili sítě po zahraničí. Hlavní snaha byla namířená na Londýn, kde se toho prostě historicky upeklo tolik, že to v kombinaci s tím, jakou muziku vlastně děláme, dávalo největší smysl. Reakce na sebe nenechala k našemu velkému překvapení dlouho čekat. Ozval se nám producent Ville Leppanen z jednoho londýnskýho labelu s tím, že ho to natřelo, a že tam cejtí potenciál. Chvíli jsme si dopisovali, pak jsme si volali.

Když to zkrátím, během dvou týdnů nám vymyslel to, co jsme přesně chtěli od kohokoliv tady – co pro to udělat, aby se to někam pohnulo. Základem všeho bylo samozřejmě natočit novej dobrej materiál. Aby to bylo pod jeho kontrolou, pozval nás to udělat přímo u něj ve studiu v Londýně. Když jsme se z tý nabídky trochu sebrali, okamžitě jsme na to kývli a za dva měsíce jsme tam letěli.

Nikdy předtím jsme nezažili takovejhle přístup, takovouhle motivaci, takovouhle energii. Už tohle byl vlastně splněnej sen – moct spolupracovat s člověkem, kterej má třicetiletou praxi v hudební branži a je odhodlanej nám hodně pomoct a nechce po nás za to žádný prachy. Jeho základní motto totiž je, že manažer vydělává až ve chvíli, kdy vydělává umělec.

Následoval půl rok příprav před releasem prvního ze čtyř singlů, který jsme tam natočili, než jsme se dostali sem. Uzavření celého nahrávání spoluprací s firmou, která masterovala nahrávky pro The Kooks, byla už jen sladkou třešničkou na dortu. Teprve to všechno vlastně začalo a ať to dopadne jakkoliv, už teď je to skvělá životní zkušenost a hlavně radost.