„Znít jako suché Martini“: Před sto lety se narodil Paul Desmond

České kořeny

Budoucí legendární saxofonista se narodil jako Paul Emil Breitenfeld 25. listopadu roku 1924 v San Franciscu. Jeho dědeček z otcovy strany Sigmund Breitenfeld pocházel z České Kamenice a coby čerstvě vystudovaný lékař se přestěhoval roku 1885 do USA, kde se o rok později oženil s Češkou Herminou Lewy. Jejich syn Emil, jenž byl klavíristou a skladatelem, se zamiloval do Irky Shirley Kingové a ze vztahu vzešel Paul Desmond, který po slavné hudební rodině Breitenfeldů zdědil talent. Je zajímavé, že Paulův otec Emil během první světové války coby poručík pěchoty složil slavnou vojenskou píseň The Last Long Mile.

Nelehké mládí

Paulova maminka bohužel trpěla nevyléčitelnou duševní poruchou, a tak osmiletý Paul putoval k příbuzným do New Yorku, kde strávil několik let, než v ranné pubertě nasoupil na střední školu do San Francisca. Kromě pilného cvičení na klarinet začal rovněž aktivně psát články do místního školního časopisu. Dokonce byl tak dobrý, že se brzy vypracoval na editora.

Po maturitě začal studovat angličtinu na vysoké škole, avšak v prvním ročníku narukoval do armády a před nasazením na bojiště druhé světové války jej zachránila hra na altsaxofon a klarinet – byl zařazen do armádní kapely. Zde se poprvé potkal s o čtyři roky starším geniálním pianistou Davem Brubeckem. Mimochodem, Paulův bratr Harold takové štěstí neměl a zažil coby námořník na minolovce v Pacifiku dvojnásobný útok kamikadze, avšak válku přežil, byť s těžkým zraněním.

Přátelství s pokorou

Po propuštění z armády si Paul Breitenfeld v roce 1946 změnil příjmení na Desmond, které mu znělo libozvučně. Prožil dvouleté manželství s Duane Lamonovou, které bylo natolik divoké, že se již podruhé nikdy neoženil. Aby zahnal smutek po nevydařeném manželství, oddal se plně hudbě. Charlie Parker později v jednom rozhovoru prohlásil, že Paul Desmond první tři roky po válce cvičil na saxofon až patnáct hodin denně.

Roku 1947 se Desmond rozhodl pro hudební spolupráci s Brubeckem. Po krátké době došlo k prudké hádce, kdy se jejich cesty rozešly, avšak na krátkou dobu. Byla to Brubeckova žena Iola, která Desmonda jednoho dne pustila k nim na návštěvu, načež Paul překvapenému Brubeckovi sdělil, že jej má tak moc rád, že když s ním nemůže hrát, tak mu alespoň bude dělat manažera a pomůže s hlídáním jeho třech dětí. A to rozhodlo. Dave Paula přijal a čekalo je šestnáct dramatických let intenzivního natáčení a koncertování. Jedno z nejslavnějších kvartet té doby si podmanilo fanoušky i odborníky. Časopis Time dokonce roku 1954 publikoval Brubeckův portrét na titulní straně.

Nesnadné přátelství

Desmondova a Brubeckova spolupráce byla jako na houpačce. Jak by také ne, když měli oba dva fenomenální hudebníci naprosto odlišné povahy. Zatímco Desmond byl proslulý svým sukničkářstvím a divokým životním stylem, Brubeck byl hluboce věřícím člověkem, plně oddaným své rodině. Roku 1956 došlo ke změně bubeníka, kdy Joe Morello nahradil Joa Dodgea a přetvořil rytmus v něco, co Desmonda natolik iritovalo, že dokonce v roce 1958 na koncertu v německém Hannoveru přestal během svého sóla hrát. Nakonec se s novým bubeníkem naučil hudebně žít a stali se dobrými přáteli.

Roku 1967 se unavený Brubeck rozhodl kapelu rozpustit, aby se místo koncertování mohl věnovat skládání. Dohromady se dali až v sedmdesátých letech, kdy byl divokým životním stylem unavený Desmond schopen během pětadvaceti dnů odehrát s Brubeckem a jeho syny pětadvacet koncertů.

Předčasný konec lyrického génia

Paul Desmond bal neúnavný workoholik, který kromě spolupráce s Davem Brubeckem hrál s takovými legendami, jako byl Jim Hall, či Gerry Mulligan, nebo Chet Baker.

S Bakerem jej kromě jazzu spojovala i vášeň pro závislosti včetně alkoholu a užívání LSD. Když se jej v jednom pozdějším rozhovoru jedna novinářka nevychovaně zeptala, zda by na vlastním pohřbu ocenil zádušní mši, Paul Desmond jí sarkasticky odvětil, že je mu to jedno, když bude mrtev. Těžký kuřák a nenapavitelný bohém nakonec předčasně zemřel v roce 1977 na rakovinu plic. Na vlastní přání byl zpopelněn a jeho popel byl rozptýlen. Na konci života se rozhodl veškeré výdělky z poplatků za Take Five, nejslavnější skladbi Brubeckova kvarteta, věnovat Červenému kříži.