Zuřivá paranoia Paramore je zpět

Ani Paramore neunikli covidové pandemii. Během lockdownů určitě rostla frustrace a nasranost z izolace, z níž se nyní chtějí vykřičet. A jde jim to dobře. Věrní cinkavým kytarovým riffům, hardrockovému zvuku a punkové rétorice se ale čím dál víc ponořují do současného popu, nevyzpytatelně střídají polohy melancholické i naštvané polohy, prošpikované vlnou úzkosti z Kristových let i z globální hrozby.

Stejnojmenný otvírák This Is Why ukazuje ostré zuby prvními tóny. Hayley Williams předvádí svoje nasazení v plné polní. Hrozivě, až naléhavě zpívá o vlastní paranoie i frustraci z nedostatečné empatie; to vše předvádí v duchu tanečního funku bicmana Zaca Farroa a ostré kytarové hry Taylora Yorka.

Vířivé emoce duní ve skladbách Big Man Little Dignity nebo Figure 8, v nichž Paramore hravě experimentují s kytarovými smyčkami, crescendem a kadencí, jako by ještě více chtěli podtrhnout úzkost z dnešního světa. Něžná balada Liar naopak ukazuje, že Paramore dokáží napsat duchaplnou diskrétní milostnou píseň, plnou plačtivé sebelítosti.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Basové linky mají až podmanivý teatrální charakter, kytary ostře útočí zubatými riffy, pastva pro uši je samotný vokální výkon, který z jemných poloh dokáže vydupat naráz punkovou rebelii. Deska This Is Why se může pochlubit vyváženou rovnováhou, ať už zvukovou, lyrickou i hudební. Nejednoznačnost sdělení má sem tam psychedelický podtón, přesto nové písně Paramore jsou samy o sobě dobrodružstvím, které baví od začátku do konce.

Paramore – This Is Why

Atlantic Recordings, 00:36:17

emo/punk/pop/rock

80 %