Zůstává jen lidská bytost...

Když jsem roku 2014 pobýval v psychiatrické léčebně "U Honzíčka", napsal jsem tam sbírku básní Archanděl a Gabriela. Rok před tím jsem vydal své první profilové album Tabula rasa?, jako jakýsi pokus o ucelený hudební i textový tvar. Dříve se tomu říkalo konceptuální album. No a pak se v mém životě stalo něco dost zásadního.

Dne 20. května 2015 jsem dostal na facebooku zprávu od Ondřeje Klímka, že se mu dostalo od sester Priestrových do rukou ono album a že ho zaujalo. Zároveň mi napsal, že od kamaráda Martina Cee dostal i mou sbírku a zda by mi nevadilo, kdyby mohl zkusit něco zhudebnit.

Ondřeje Klímka jsem znal jako saxofonistu a flétnistu, ale nic jsem netušil o jeho skladatelském umu. Samozřejmě jsem okamžitě souhlasil. Ondra si nejprve vybral báseň Marion a Damiel, kterou jsem napsal pod dojmem jednoho z mých nejoblíbenějších filmů Nebe nad Berlínem Wima Wenderse, z roku 1987. Je to film o městě Berlín, o andělech a lidech. O samotě, odcizenosti, o velké lásce, soucitu, pokoře, víře a hlavně o velké touze. Tenhle film je prostě jako náš život...

Po krátké době jsem dostal od Ondry první nástřel skladby a byl jsem ohromen tím, jak dokázal přesně vystihnout atmosféru toho filmu. Jak dokázal do několika minut hudby vměstnat to, co se mi nepodařilo ani vyjádřit mou básničkou. Byl jsem však ohromen i dalším zážitkem, a tím byl Ondrův zpěv. Byl naprosto osobitý a zcela souzněl s charakterem a obsahem této skladby.

No a teď, dva a půl roku poté, je tady z mého pohledu naprosto výjimečné dílko, které přesně popisuje onu zvláštní magickou atmosféru, tehdy ještě rozděleného města Berlín. Jakési bezčasí i mysteriózní přesah, který dává zapomenout na společenské "řády" i "neřády". Kdy zůstává jen lidská bytost, vždy tak slabá, ohrožená, ale plná soucitu a touhy.

Skladba se samozřejmě v průběhu této doby proměňovala, ale vždy jen k lepšímu a lepšímu. Tak jako když se opracovává kámen do výsledné podoby sochy. V Ondřejově případě bych měl možná použít příměr o cizelérské až hodinářské práci s detaily, které jsou na hudbě vždy ty nejkrásnější.

Teď je tedy skladba Marion a Damiel na světě. Pro mě je to zásadní dílo naší spolupráce, která stále trvá a kterou budete mít možnost slyšet na posledním albu mé trilogie s názvem Pozdní hodina (vydání a křest je plánováno na 12. května 2018). Je pro mě velkou ctí, že jsem mohl poznat tak skvělého muzikanta a člověka. A velký dík patří i Romanu Dragounovi, bez kterého bych se nikdy s Ondrou neseznámil. Inu jak někdo řekl, vše souvisí se vším.