Zveřejněné nic jako singl. Je Requiem za aortu Michala Viewegha provokací?
Minuta hučení a pak cosi zapraská. Tak sakra! Je to nějaká chyba Spotify? Neee, samá voda! Pokus o černý humor? Samoúčelná provokace? Jakési intelektuální cosi? Přihořívá. Teda… ono je to vlastně na vás.
Znáte opus Johna Cage s názvem 4'33"? Čtyři a půl minuty ticha proložené pouze otvíráním a zavíráním piana! Něco geniálního. Pro někoho může jít o neuchopitelné, konceptuální cosi. Cage chtěl skladbou sdělit, že ani ticho není úplným tichem. O tom, že tahle skladba má co říct svědčí i fakt, že ji coveroval sám Frank Zappa.
Před pár lety se objevil italský umělec Salvatore Garau a vystavil svou neviditelnou sochu, bylo mi jasné, že Blažíček nebude sedět v koutě. Ale jak to celé vykrást a zůstat přitom originální? Spekuloval jsem dlouho. Pak jsem si jednoho dne vzpomněl na našeho nejprodávanějšího porevolučního spisovatele a jeho akt, který měl na českou literární scénu největší vliv. Vlastně jeho opus magnum. Musel jsem zareagovat. No co… konceptuální přístup prostě musí provokovat. Nedá se nic dělat.
Je to moc? Je to nevhodné parazitování na úspěšném spisovateli? Něco, co je daleko za hranicí etiky? Konceptuální sebeukájení? Nebo legitimní navázání na to, co udělal kdysi Cage? Odpověď nechme na té nejpovolanější. Samotné prasklé aortě.
„Kchchchchchchchchchchhhhhhhhchchchch!“
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
