Emozpěv vyrazili za řemeslem do kovářské dílny

Máte rádi opravdové řemeslo, třeba atmosféru staré kovářské dílny? Ondřej Vratislav Vyšehradský a Martin Drahoňovský, stojící za projektem emozpěv, ji pěkně využili ve videoklipu ke skladbě Po noži. Přišlo mi to do rány. Na něco podobného jsem myslel včera, když jsem se začetl do nového, „šťastného čísla“ Newsweeku.

Písnička pochází z nové desky Hebké bolesti, která vznikala pod producentským dohledem Borise Carloffa. „Nezastíráme, že si nesmírně vážíme řemesla. Obdivujeme ty, kteří umí svýma rukama vytvořit něco hezkého a užitečného. V době nárůstu kancelářských zaměstnání chceme ukázat, že tu takoví lidé jsou,“ říká k výběru lokace videoklipu Ondřej.

Jde vám v životě hlavně o to, abyste se s ostatními takříkajíc trumfovali v tom, kdo dál a výš vyčurá? Pak štěstím ani radostí patrně příliš neoplýváte. Přitom radost, jak během rozhovoru v Newsweeku připomíná psychiatr Radkin Honzák, se dá najít už na té nejzákladnější fyziologické úrovni: „Když budete půl hodiny štípat dříví, vyplavíte tolik vnitřních opiátů, endorfinů, že jste odměněná za to trápení. Systém v nás je nastavený tak, aby to přežívání stálo za to.“

S děláním muziky to bude podobné. Pokud ji tedy děláte upřímně a naplno, doslova na té fyziologické úrovni, a není jen útěkem od nefunkčních vztahů…