Jan Žamboch, foto: Vít Bais

Frontman šmíruje u Jana Žambocha

Vynikajícího kytaristu Jana Žambocha snad téměř netřeba představovat. Frontman tria Žamboši, tvůrce úspěšných projektů Guitar & Forest a Wolf Lost in the Poem. Právě „vlčí“ projekt bude konečně pokřtěn 11. ledna v pražském Café V lese a o den později v Café Práh v Brně. Pokud tedy chcete s Honzou vybavení a vychytávky probrat osobně, máte skvělou příležitost.

Na čem právě dělám?

Právě pracuju na nový kapelní desce Žambochů. Bude to už čtvrtý řadový album a točit ho budeme ve Zlíně ve „Véčku“. Odjel jsem v prosinci na deset dní na jednu skvělou chatu retreat.cz v Beskydech a tam měl dostatek klidu a soukromí na to, abych napsal cca sedm nových textů. V únoru máme první tři dny natáčení. Rád bych, aby byla deska jiná, než ty naše předchozí. Vím, tadle věta je hrozný klišé, ale já to mám už v hlavě vymyšlený. Druhá židle na který sedím a pomyslně poskakuju po pódiích je Wolf Lost in the Poem. Samply, kytarový krabičky, loopery a poezie. V současné době mi ta deska dělá jen radosti, musím to ale dost cvičit, neboť je to dost skákání po krabičkách a zase tak často s tím nekoncertuju. To Žamboši mají kolem 80 koncertů za rok, tak jsme poslední dobou moc nezkoušeli a spíše koncertovali. S novými písněmi se to ale teď do léta změní, budeme se s nimi mazlit na zkušebně a ve studiu. Těším se.


Mé vybavení?

Na co hraju? Už od roku 1995 používám na stage kytaru Takamine s aktivním piezzem, která ale prošla za ty roky různýma proměnama. Přidal jsem do ní elektromagnetický snímač, dále kvůli podlaďování má širší kost v kobylce. Samozřejmě mnohokrát přepražcovaná, měněná mechanika... Je to pro mne stěžejní nástroj, stále slouží skvěle. Z krabiček mám v kanále pro akustický signál z piezza zapojen looper Boss RC-2, pak Boss octaver OC-3 a ladičku Boss TU-3 v druhé lince z té samé kytary, ale z elektromagnetické snímače mám postupně Elektroharmonix C9 (hammondy), SansAmp od Tech21 (emulace kytarových komb), Wah/Volume pedál Michalík a dealey a reverb od Bosse – DD7 a RV5. Při sólo koncertech ještě na konec „elektrický větve“ řadím audio patern procesor Slicer od Bosse SL-20. Samply pouštím z looperu RC-3 ve stereu. Takže sečteno a podtrženo, jsem sice sám s kytarou, ale potřebuju čtyři linky a zvukaři, kteří to podcení, mne pak milujou a já je.
Málem bych zapomněl, ke každé lince mám svůj di-box Radiál J48. Dost podrobně se mým gearem zabývá Hyenik v článku Hybridní gear II: rozhovor s vlkem ztraceným v pedalboardu. Ve studiu používám akustiky Martin D18 a nylonku Takamine hirade TH5C. Ale ta stará překližková Takamina, na tu nedám dopustit. Je to můj oblíbený kousek.

Nejhorší nástroj co jsem kdy držel v ruce?

To netuším, na špatné věci rychle zapomínám. Uchem vzato, když něco neladí, nebo je to pořád dokola, může to otravovat. Ale i rozladěnosti, či monotónnost jsou skvělé, když se správně použijí. Teď jsem si vzpomněl, měl jsem kdysi kytaru Godin, s nylonkama a výstupem na kytarový syntezátor Boss GR-33. Strašný! Nebyl to nejhorší nástroj, ale byl to ďábelskej nástroj. Trávil jsem hodiny a dny přepínáním rejstříků a měl z té kytary a zvuků hlavu jak balón. Nakonec jsem se toho zbavil. Nezkrotil jsem ji.


Co bych si rád pořídil do sbírky?

Rád bych si pořídil časem nějakou dobrou dvanáctistrunku, třeba Taylor nebo Guild. No a časem taky nějakou elektriku. Telecastera určitě. Asi zakázkovou výrobu...

Nejhorší muzikantské zlozvyky?

Mám jich sám určitě spoustu. Jsem dost trémista a zapomínám z trémy texty. U jiných mi vadí nejvíc asi nepokora. To pak prchám.

Největší hudební zážitek?

Nejlepší hudební zážitek byl pro mne letos koncert nizozemských Edgars Hair & Jonathans Dive v kulturáku na Vsetíně. Nepopsatelný!

Foto (c) Jiří Baisa