Hybridní gear II: rozhovor s vlkem ztraceným v pedalboardu

Jak problematiku hybridního vybavení, střídání akustického zvuku s elektrickým včetně všemožného efektování řeší dlouholetými pódiovými vichry ošlehaný šedý vlk Honza Žamboch? Garantuji, že budete překvapeni, co všechno jde naživo páchat s jednou „překližkovou španělkou". Čtěte rozhovor, který jsem slíbil v prvním dílu seriálu.

Jak se v hlavě kovaného kotlíkáře zrodí nápad začat „kazit“ krásný zvuk akustické kytary?

Od dob folkového dua kytara – zpěv (kterým jsme s mojí ženou v roce 2002 začínali) se samozřejmě udála spousta věcí. Jako muzikanta mě vždycky bavilo experimentování hledání nových zvuků, atmosfér nebo kytarových technik. Dnes, kdy jsou zdroje inspirace téměř nevyčerpatelné, je na každém, jestli se soustředí na klasickou dřevní cestu nebo se pokusí posunout například pestřejší paletou zvuků. Pro mě je vývoj a nové věci zcela přirozený proces, spíš bych se divil, kdyby to tak nebylo. Ostatně dost folkařů po čase touží vyzkoušet početnější sestavu, která zvukově rozšíří jejich výraz. Navíc mě už lze těžko považovat za klasického představitele folku, postupně hrávám i na daleko alternativněji zaměřených akcích, takže jsem hledal jak ještě víc nakopnout svůj zvuk mojí akustiky, protože jsem na pódiu střídat kytary nechtěl.

Takže tě napadlo zkreslení?

Jasně! Glen Hansard používal na koncertech takovou bordelózní hlukovou stěnu, která se mi líbila jako pořádný akcent, tak jsem piezo snímač zapojil do nějakého distortionu… a pochopil, že to nebude až taková legrace. Bylo to hnusné, nemuzikální a strašně to vazbilo. Tak jsem se po tom začal víc pídit a u Johna Butlera jsem narazil na elektromagnetický snímač a dvěma kabely rozdělený signál. S Fishmanem Rare Earth namontovaným v ozvučném otvoru a starým Tech21 Sansampem GT2 si to spolu krásně sedlo. Tenhle analogový emulátor lampového zesilovače má totiž i simulaci snímaní bedny mikrofonem, takže zvuk je hotovější a na rozdíl od normálních krabiček už s ním nemusím nic dělat.

Elegantně jsi se tak vyhnul největšímu problému krabičkového zkresleného zvuku, takže ses nemusel trápit proč je to pořád tak nepoužitelně chemicky ostré atd.

Teď když poslouchám všechny ty další zesilovače, bedny, mikrofony, impulsní odezvy a další záhadné termíny, tak jsem za tuhle šťastnou náhodu rád.

No ale vidím, že zdaleka nezůstalo jenom u zkreslení, takže co přišlo dál?

Např. Justin Lavash jednou na koncertě dělal takové peklo s oktáverem Boss OC-3, že jsem si ho hned druhý den jel koupit do Prahy. (smích)

Jo a díky tobě ho mám zas já... Popiš tedy, jak máš pedalboard zapojený, vypadá to docela složitě.

Nakonec to je docela jednoduché, mám vlastně dvě větve, akustickou a elektrickou. Piezo jde na přímo bez efektů a hraje pořád. Elektromagnet vlastně taky, ale je zeslabený volume pedálem a přimíchávám ho k piezo zvuku v poměru, jak potřebuju. Mám tam i kvákadlo, zmiňovaný oktáver, dále reverb a delay, když potřebuju udělat nějaké „velryby“. Všechny efekty jdou elektrickou větví, přišlo mi, že se to tak líp prosazují v celkovém zvuku, mají dost výšek, dost basů, a pomáhají mi zvýraznit a okořenit podklady. Akustickou větev pak nechávám plně na zvukaři.


A co tahle tvoje stará otřískaná Takamine?

To je takový až kacířský detail, protože je to v podstatě levná překližka, jenomže na živé snímání funguje perfektně. Paradoxně mnohem líp než můj špičkový Martin vybíraný v USA. Ten používám spíš studiově. Takamina bere dobře všechny perkusivní techniky, dá se do ní pořádně opřít a nikdy mě nezklamala, takže ani žádnou další nehledám.

No vida, takže dobře odladěný funkční systém a co tenhle druhý pedalboard?

Ten je pro harmoniku... My ji dost používáme místo basy, takže má taky oktáver a EHX POGem se dá přiblížit skoro až klávesovitému zvuku.

Vidím ještě další netradiční vychytávku…

Jo tohle... Pedalboardy máme v taškách od notebooků. Tenkrát moc nešly sehnat malé bagy, tak jsem trochu zaimprovizoval a slouží v pohodě dodnes.

Zastavím se ještě u DI boxů, ty taky v pedalboardech moc nebývají, navíc Radialy jsou super, ale docela drahé?

Mě přestalo bavit pořád řešit, jestli zvukař má dost jackových šnůr nebo DI boxů, kdežto kanónů má vždycky dost. Navíc symetrický signál není tak náchylný na brumy, a když jsem viděl, že Radial používá Tommy Emmanuel, tak to nemůže být špatně. Zkoušel jsem je srovnat i s nějakým Behringerem, ale ten trochu kradl signál, tak jsem nad tím už dál nešpekuloval.

Přece jenom nejste úplně klasické těleso a občas z vás leze až nečekaný hukot. Co tedy věčné téma, zvukaři?

Člověče, už to většinou bývá v klidu. Všechno máme přesně rozepsané ve stageplanu který dostávají k dispozici a při zvukovce jim narychlo ukážeme, co by je snad mohlo překvapit – akustika, zkreslení, oktáver, forte, piano, harmonika, oktáver. Spoluhráči používají in-eary, kytara a harmonika jsou odbočené do akustických komb, takže mám přehled co děje na scéně.

To mi připomnělo jednu scénku ze života, kdy zvukař naštvaně pobíhá, pořád něco houká, brumí a ty s ledovým klidem jenom suše opakuješ: sorry, u mě je všechno v pořádku, problém musí být někde jinde… a byl.

I proto používám tu odbočku do komba, protože jestli to hraje mě, tak se problém opravdu musí hledat někde jinde (nejčastěji špatný kabel nebo vypnuté fantomové napájení na mixpultu). Když to máš všechno nachystané a slyšíš se, a fungovalo to předtím desetkrát na jiných místech, tak jsi i klidnější. Akorát jednou si pamatuju, že se ozývalo pořád nějaké nepravidelné praskání a jako obvykle jsem machroval, že u mě všechno OK a až potom jsem zjistil, že jak pořad zapojuju a vypojuju právě ty DI boxy, tak u jednoho se mi povolila matka a v určitých polohách ten jack házel praskance. Od té doby všechno kontroluju ještě pečlivěji.

Na závěr jsem si nechal další výživné téma – loopery. Vidím že tu máš na dalším pedalboardu složitou mašinu EHX 2880, a vedle ne úplně běžný Boss Slicer, tak co mi o tom prozradíš?

Jak jsem začal hrát sólově mnohem alternativnější muziku, hledal jsem čím se na pódiu trochu podpořit. Zalíbil se mi právě ten Slicer, který umí velice zajímavé rytmické patterny, něco mezi perkusemi a doprovody a chtěl jsem si to i zasmyčkovat jako podklad. Abych to mohl synchronizovat, potřeboval jsem looper s midi clockem, takže proto tenhle EHX.


Ale vidím tu ještě pohozený Boss RC-3, to používáš tolik looperů najednou?

Musím se k něčemu přiznat. Ten EHX jsem vytáhl jenom kvůli tobě, blbnu s tím už jenom na zkušebně, naživo už ho nepoužívám. Ty sólové koncerty totiž nehrávám pravidelně, takže to nemám tak zažité a když 4 z 5 byly s chybami, tak jsem to jednoduše vzdal. Ty krabičky totiž nemají žádné paměti, takže jsem všechno musel pořád přenastavovat ručně, měl jsem k tomu podrobný itinerář kde a jak které táhlo má být nastavené, pořád jsem u toho klečel… prostě nebylo to dost operativní a na fesťáku jsem nemohl svýma technickýma nedokonalostmi zdržovat ostatní nebo se připravovat o hrací čas. Proto jsem zbaběle ze šuplíku vytáhl RC3, natáhl do ní všechny připravené podklady a pouštím je z presetů stereo.

Ale to je podvod! (smích)

No, když jsem kdysi dávno na Zahradě (legendární folkový festival) zasmyčkoval pár akordů v písničce Joe z Ikarie a začal hrát sólo na „elektrickou“ kytaru, tak se pak vykládalo, že jsem podvodník a hraju z playbacku.


Vždyť teď ses přiznal, že to tak nakonec je!?!

Používám to jenom na těch alternativních akcích, kde je to naprosto běžné. A uznej sám, co je lepší – hrát nebo začínat songy natřikrát kvůli chybě v loopu?

Nejlepší je hrát bez chyb. Ale vážně. Trochu jsi otevřel oči i mě. Pro mě bylo totiž to klasické loopování vždycky spíš solitérní estrádní číslo, a nebaví mě ve větším než malém množství sledovat jak písnička začne vždycky až po jedné, dvou minutách (než se naloopují všechny potřebné vrstvy) a pak přijde modulace a…

Přesně tak, tohle mi přijde jako důstojná metoda jak dostat mezi lidi víc muziky. Sice bez toho obdivuhodného „realtime“, ale napotřetí nebo napopáté už dost nudně zdlouhavého prvotního vytváření smyček. Vždycky nakonec rozhodneš hlavně ty sám a ne tvoje krabičky, jestli lidi zaujmeš, pobavíš, ovlivníš, poučíš nebo rozšíříš jejich kulturní obzory a formy můžou být různé stejně jako obsahy.

Pod to se podepíšu taky a příště se podíváme na úplně opačný břeh, jak s hybridním zvukem na podiu bojuje „krutý toreador“ Pavel Bauer.