Jakub König, foto: Tereza Kundrová

Nauzea Orchestra vs. Jakub König

Bruce Wayne je Batman a Jakub König zase Kittchen. Spojuje je ale víc než rozpolcenost a tajná identita. Batman bojuje se zločinem stále na hraně zákona i toho, čemu jsme si zvykli říkat příčetnost. Stejně hraniční jsou také Kittchenovy metody. A přesně to z něj udělalo tu nejpovolanější osobu, která by mohla album Nauzea Orchestra fundovaně zhodnotit.

Co vás coby zvukového inženýra jako první praštilo do uší a proč?

Nechci u toho úplně ustrnout, ale musim to zmínit. Tohle je poprvý, co mě někdo označil za zvukovýho inženýra a myslim, že to není úplně přesný označení. Jsem spíš milovník zvuků, divnejch zvuků, zajímavejch. Ale o klasický zvukový studiový práci nevim nic a mý spolupracovníci se mnou vždycky v období dokončování desky mívají kříž. Když mi posílají jednotlivý mixy, většinou mám problém mezi nima najít nějaký rozdíly.
Ale na nový desce Nauzea Orchestra je divnejch a zajímavejch zvuků velký množství. Od toho neurčitýho ticha na začátku. Ty parádní valivý bicí. Jako první mě praštilo do uší, že to je nejspíš dělaný u Ondry Ježka.

Je to deska produkovaná Ondrou Ježkem. Jak jste to poznal?

Napadlo mě to právě u těch bicích. A jak se v Nemyslím objeví ten trombon a vpluje do hlukový stěny. Vybavilo se mi, jak si někdo pochvaloval, že mu v Jámoru někdo nahrál do písničky moc pěknej trombon, tak se mi to asi spojilo.
Obecně mi ale přijde, že se dá Ondřej poznat podle toho, že většinou je zvuk jeho desek nestandardní, ale velmi sebevědomej.


Když už jste na to narazil, jak tedy ve studiu pracujete?

První deska Kittchena (MENU) byl produkt čirý radosti a touhy objevovat. Je nahraná během 14 dní na vestavěnej mikrofon mýho tehdejšího pracovního MacBooku a sestříhaná v GarageBandu. Tomáš Neuwerth ji tehdy jen zmasteroval…
V současné době většinou lovím smyčky na iPhone a zase v GarageBandu, tentokrát už v aplikaci, si předstříhám demosnímek. A ten pak posílám buď Tomášovi, nebo do pléna Zvířete jménem Podzim. Podle toho, pro koho to je spíš písnička.
Někdy, jako třeba na naší druhý desce (RADIO), zůstane v celkovým mixu hodně stop z demosnímků. Jindy pak, jako na desce KONTAKT, ty písničky přehrajeme naživo.

Jak na vás jako celek z technického hlediska deska působí?

Jako deska dělaná s láskou k dobrodružství. Vim, že to neni moc technický, ale aspoň vidíte, o čem mluvím. Myslím to tak, že má hutnej a ježatej zvuk. Že se ani náhodou nesnaží jít po zvukový dokonalosti, hladkosti. Ale že je zároveň přirozená a dobře nahraná.

Je něco, co byste na zvuku desky změnil?

Tady na tom nic. Většinou mě spíš zajímá přijít na to, proč se kapela nebo producent rozhodli pro určitý zvukový východiska, než že bych jim je chtěl měnit pod rukama. A tady mi fakt přijde, že forma skvěle funguje s obsahem.

Co byste naopak zachoval?

Tohle album pro budoucí generace. Je to fakt super deska.


Nemyslíte, že je příliš brzo na podobné závěry?

Asi záleží z jakýho úhlu pohledu to berete. Každej rok u nás vznikne spousta desek. A některý z nich mě úplně minou, třeba že to je zrovna takovej ten vymazlenej, spotřební pop. Kterej pěkně plní všechny frekvence a zní už od prvního poslechu povědomě.
Pak je spousta desek, jejichž autoři cejtěj hudbu úplně jinak, než já. Tudíž to, co je žene, mě ani neroztančí. A to je samosebou taky v pořádku, už jsem se srovnal s tim, že se mi nemůže líbit všechno, co někdo dělá s nadšením a vírou.
No a pak jsou kapely, který dělaj hudbu nejspíš z podobnejch pohnutek a východisek, jako já. Kterejm rozumim, nebo dokážu. Kterejm věřím, fandím, u kterejch sleduju, jak se pokoušej zachytit svý emoce a přetvořit je do hudby. Po svým. Což je obdivuhodnej proces. Kterej mě baví sledovat i zevnitř i takhle zvenku.
A myslím si, že Nauzee se na Štěstí fakt povedlo chytit ty písničky pevně a dobře. Že to jsou nezvyklý a přitom srozumitelný a naplno napálený songy. Že maj vtip, pořádnou dávku jízlivý ironie. Že to šlape. A že se jim, podle mýho, povedlo natočit jednu z nejlepších desek svý dráhy. A že ji na vinylu rád budu pouštět vnoučatům, dokud nebudou prosit o slitování.

Ale teď z vás spíš mluví fanoušek než prognostik. Není to spíš tak, že je to jen vaše zbožné přání, aby se ta deska stala generační výpovědí?
Já ale netvrdím, že se nutně stane. Jen si myslím, že je dobrý tuhle desku mít, protože podle mě bude mít i za těch padesát let, co říct. Že dobře zachycuje tuhle dobu a náladu. Jak textově, tak pochopitelně i zvukově.
Jaká a jak se za padesát let bude konzumovat hudba, to pochopitelně netuším.

Kdyby za vámi Nauzea Orchestra přišli s tím, že by chtěli u vás nahrávat, jak byste k nahrávání jejich desky přistupoval?

Nejspíš bychom jeli někam mimo město a tam bychom na jeden mikrofon nahrávali, co by nám velela inspirace. Nebo takhle to dělám sám, případně s Tomášem Neuwerthem… těžko říct, jestli by se to dalo přenýst i pro tuhle partu. Na druhou stranu nic jinýho neumím, takže bychom to buď museli zkusit. A nebo bych se naučil něco novýho.

A kdybyste je naopak musel z jakýhokoliv důvodu odmítnout, co byste jim poradil?

Ať zkusej Tomáše Neuwertha. Že na to jde zase trochu jinak, než Ondra Ježek, ale že by jim, podle mě, slušel.